Nikolaj Ježov
Nikolaj Ivanovič Ježov (1. května 1895 Petrohrad – 5. února 1940 Moskva, kvůli malému vzrůstu - pouhých 151 cm - přezdívaný krvavý skrček) byl sovětský politik. V letech 1936–1938 byl šéfem NKVD (ministrem vnitra) a tím i všemocné sovětské policie během tzv. Velkého teroru – někdy nazývaného „ježovština“. Nakonec byl však i on, jako nepohodlný, zbaven funkce a zastřelen.
| Nikolaj Ivanovič Ježov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8.jul. / 20. dubna 1895greg. Kaunas |
| Úmrtí | 4. února 1940 (ve věku 44 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | střelná rána |
| Místo pohřbení | Donský hřbitov |
| Povolání | politik a voják |
| Ocenění | Leninův řád Řád rudého praporu jubilejní medaile 20 let Dělnicko-rolnické rudé armády Honorary Officer of the State Security |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu |
| Nábož. vyznání | ateismus |
| Choť | Antonina Titova (1919–1930) Jevgenija Ježovová (1930–1938) |
| Funkce | poslanec Nejvyššího sovětu SSSR member of the Supreme Soviet of the Byelorussian SSR of the 1st convocation |
| Podpis |  |
| Citát | |
| Vzrůstem jsem sice malý, ale mé ruce jsou tvrdé – stalinské | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatVzestup
editovatJežov se narodil buď v Petrohradu nebo v jihozápadní Litvě (pravděpodobná místa Veiveriai, Marijampolė nebo Kaunas), ale jako oficiální místo narození se uvádí Petrohrad. Jeho otec Ivan Ježov[1] pocházel z ruské rolnické rodiny[2] z vesnice Volchonšino. Pracoval jako hudebník, lesní stráž, vedoucí nevěstince a jako malíř pokojů.[3] Jeho matka Anna Antonova Ježovová byla Litevka.[4] Přestože ve svých oficiálních životopisných formách uváděl, že zná litevštinu a polštinu, ve svých pozdějších výsleších to popřel.
Měl malou, nevýraznou postavu, později tak kontrastující s jeho brutalitou. Nijak nevynikal inteligencí a získal pouze základní vzdělání. V letech 1909 až 1915 byl zaměstnán jako pomocník krejčího a jako dělník v továrně. Mezi roky 1915 a 1917 sloužil v ruské armádě. Několik měsíců před Říjnovou revolucí se připojil k bolševikům. Za ruské občanské války bojoval v Rudé armádě. Po únoru 1922 pracoval v politickém aparátu komunistické strany, většinou jako sekretář různých regionálních výborů strany. V roce 1927 byl přeřazen do distribučního a účetního oddělení komunistické strany a později se stal šéfem tohoto úřadu. Od roku 1929 do roku 1930 byl náměstkem lidového komisaře zemědělství. V prosinci 1930 byl jmenován hlavou několika oddělení strany: oddělení speciálních záležitostí, personálního a průmyslového oddělení. V roce 1934 byl zvolen do Ústředního výboru VKS(b) a od února 1935 do března 1939 byl také předsedou Ústřední komise stranické kontroly (velmi mocný a obávaný orgán, který prováděl čistky ve straně).
Jeho loajalita ke Stalinovi byla bezmezná, což mu v době vzestupu nových kádrů nahrazujících staré bolševiky umožnilo strmý vzestup vzhůru. Fanaticky podporoval čistky a v roce 1935 napsal článek, ve kterém argumentoval, že politická opozice musí nakonec vést k násilí a terorismu. V předvečer Velkého teroru potřeboval Stalin někoho, kdo by s bezmeznou loajalitou vykonával jeho příkazy, a proto zbavil funkce (a později nechal popravit) šéfa NKVD Jagodu (ačkoli i on byl stalinista a tvrdý likvidátor „trockistů“) a nahradil ho právě Ježovem. Kromě toho se Ježov stal členem předsednictva ÚV.
V roce 1936 se Ježov dostal téměř na vrchol pyramidy výkonné moci v SSSR, když se stal lidovým komisařem vnitřních věcí (NKVD), tj. ministrem vnitra. Jako šéf všemocné policie měl za úkol provádět generální čistku v celé sovětské společnosti – především ve straně, v armádě, ve státní správě a mezi elitou.
Nejprve však byl přeorganizován samotný NKVD. Ježov zlikvidoval (většinou i fyzicky) staré kádry (činnost rozvědky byla paralyzována) a nahradil je svými lidmi, kteří se ničeho neštítili. Další předehrou k čistkám bylo zlegalizování fyzického násilí při výsleších proti nejnebezpečnějším zločincům – tedy proti nepřátelům lidu.
Vrchol čistek probíhal v letech 1937 a 1938 a Ježov byl jejich hlavním vykonavatelem, avšak strůjcem a zadavatelem v pozadí byl pochopitelně Stalin. Díky Stalinově taktice se většina samotných obětí domnívala, že za všechno může NKVD v čele s Ježovem a Stalin vůbec netuší, co se ve státě děje. Vrcholem Ježovovy kariéry byla oslava 20. výročí sovětské policie dne 20. prosince 1937, kde byl Ježov oslavován a veleben jako Stalinův nadaný žák.
Pád a poprava
editovatPředzvěstí Ježovova politického pádu bylo jeho jmenování na post lidového komisaře lodní dopravy (duben 1938). Tehdejší praxí bylo, že nepohodlná osoba byla nejprve přeřazena na nevýznamnou funkci a po opadnutí zájmu zlikvidována. Ježov však zatím stále byl i šéfem NKVD. Stalin ale musel již dříve rozhodnout o odstranění Ježova, který měl ruce od krve a věděl příliš mnoho. Nejprve se koncem srpna 1938 dostal na místo Ježovova zástupce Stalinův chráněnec Lavrentij Berija. Dne 11. listopadu 1938 byl Ježov zbaven funkce lidového komisaře vnitřních věcí (NKVD) a 25. listopadu ho Berija nahradil. Dne 3. března 1939 byl Ježov zbaven všech svých funkcí a 10. dubna zatčen. Odmítl se přiznat, že chystal spiknutí proti Stalinovi. Dne 4. února 1940 byl zastřelen. Dopadl tedy stejně jako jeho předchůdce Genrich Jagoda i jeho nástupce Berija o více než 13 let později.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Marc Jansen and Nikita Petrov, Stalin's loyal Executioner: People's Commissar Nikolai Yezhov, (2002) p. 1
- ↑ Interrogations of Nikolai Ezhov, former People's Commissar for Internal Affairs. [online]. Dostupné online.
- ↑ Stephen Kotkin, Waiting for Hitler, P. 224 "Little Blackberry"
- ↑ Marc Jansen and Nikita Petrov, Stalin's loyal Executioner: People's Commissar Nikolai Yezhov, (2002) p.2
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Ježov na Wikimedia Commons
| Předseda sovětské tajné policie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Genrich Jagoda |
15. září 1936 – 25. listopadu 1938 Nikolaj Ježov |
Nástupce: Lavrentij Berija |
