Obléhání Nikaie probíhalo od 14. května do 19. června 1097, kdy se město vzdalo byzantským jednotkám. Obléhání bylo prvním úspěchem křížové výpravy, která probíhala v letech 1096–1099.
Poté, co byla většina křižáckého vojska převezena přes Bospor, pokračovala dále k Nikai, ke které dorazili pod vedením Godefroye z Bouillonu 6. května 1097. Postupně dorazili i ostatní vůdci výpravy. Křižáky doprovázel i dvoutisícový byzantský oddíl vedený Butumitem a Tatikiem.[1] Situace byla pro křižáky výhodná, protože samotné město bylo obsazeno nepříliš silnou posádkou. Jeho vládce sultán Kilič Arslan totiž potřeboval své vojsko na východě a navíc nepovažoval křižáky za nebezpečného nepřítele.[2] Teprve po obležení města se rychle vrátil a pokusil se Nikaiu osvobodit. Jeho útok směřoval na oddíl Raimonda z Toulouse u jižních hradeb města. Provensálcům se podařilo útoku odolat a poté, co jim přišli na pomoc Robert Flanderský a Godefroy z Bouillonu, zahnali Turky na útěk. V boji padlo mnoho křižáků, mezi nimi i hrabě Balduin z Gentu. Mnoho dalších křižáků pak bylo zraněno. Obležení tak mohlo pokračovat a jeho dobytí se stalo už jen otázkou času, protože obránci už nemohli počítat s další pomocí.[3]
| „
|
Nepřátelé stříleli na nás a my na ně a všichni se snažili obstát co nejlépe. Při útocích jsme nasadili stroje, ale silné hradby odolávaly a náš úder neuspěl. Šípy a kameny zabíjely jednoho Turka po druhém a hynuli i Frankové. ... Když zabili některého z našich mužů pod hradbami, spustili železné háky na provazech a vytáhli mrtvé tělo nahoru. ... Když mrtvolu obrali o šatstvo, hodili zpět dolů.
|
“
|
| — Fulcher ze Chartres[4]
|
Situace obléhaných se dále zhoršila, když byzantský císař Alexios poslal na Askánské jezero lodě, které dokonale zablokovaly město a zabránily jeho zásobování. Posádka města pochopila, že kapitulace je nevyhnutelná a rozhodla se, že město vydá byzantincům. Po tajných jednáních a po přislíbení bezpečného odchodu turecké posádky, bylo město vydáno 19. června Butumitovi. Křižáci, kteří však o jednáních nic nevěděli se připravovali na závěrečný útok na město.[5]
| „
|
Butumites chtěl, aby si Keltové mysleli, že on dobyl město bojem, císařův plán na vydání města měl před nimi zůstat utajen. I císař si přál, aby Butumitovo jednání zůstalo před Kelty utajeno. Následujícího dne zazněl po obou stranách města válečný křik. Z jedné strany na souši zaháljili Keltové prudký útok, z druhé strany vystoupil Butumites na cimbuří, vztyčil na nich císařská žezla a vlajky a zvuky rohů a polnic vzdal poctu císaři. A tak vtáhlo celé římské vojsko do Nikaie.
|
“
|
| — Anna Komnéna[6]
|
Po získání města ustanovil císař Butumita velitelem Nikaie. Když křižáci chtěli vstoupit do města, mohli tak učinit jen v malých skupinách.[7] Toto jednání přispělo k rozčarování křižáků, kterým tak bylo odepřeno dobytí města a tím i podíl na získané kořisti.
- ↑ NICOLLE, David. První křížová výprava 1096-99 : dobytí Svaté země. Praha: Grada, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-1896-5. S. 32. Dále jen První křížová výprava.
- ↑ HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci ve Svaté zemi. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 289 s. ISBN 80-204-0621-2. S. 32. Dále jen Křižáci ve Svaté zemi.
- ↑ RUNCIMAN, Steven. A history of the Crusades. vol. 1, The first Crusades and the foundation of the Kingdom of Jerusalem. Cambridge: Cambridge University Press, 1999. 376 s. Dostupné online. ISBN 0-521-06161-X. S. 179. (anglicky) Dále jen The first Crusades and the foundation of the Kingdom of Jerusalem.
- ↑ První křížová výprava, s. 33
- ↑ KOMNÉNA, Anna. Paměti byzantské princezny. Praha: Odeon, 1996. 565 s. ISBN 80-207-0527-9. S. 318–319. Dále jen Paměti byzantské princezny.
- ↑ Paměti byzantské princezny, s. 319-320
- ↑ Paměti byzantské princezny, s. 321-322
- BALDWIN, Marshall W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 1, The first hundred years. Madison: University of Wisconsin Press, 1969. 707 s. Dostupné online. (anglicky)
- BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 1995. 228 s. ISBN 80-200-0512-9.
- DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Praha: Orbis, 1973. 214 s.
- HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci ve Svaté zemi. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 289 s. ISBN 80-204-0621-2.
- HROCHOVÁ, Věra. Křížové výpravy ve světle soudobých kronik. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. 255 s.
- KOMNÉNA, Anna. Paměti byzantské princezny. Praha: Odeon, 1996. 565 s. ISBN 80-207-0527-9.
- KOVAŘÍK, Jiří. Meč a kříž : (1066-1214) : rytířské bitvy a osudy I. Praha: Mladá fronta, 2005. 278 s. ISBN 80-204-1289-1.
- NICOLLE, David. První křížová výprava 1096-99 : dobytí Svaté země. Praha: Grada, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-1896-5.
- RILEY-SMITH, Jonathan. The First Crusade and the Idea of crusading. London: Continuum, 2003. 227 s. ISBN 0-82-648431-X. (anglicky)
- RILEY-SMITH, Jonathan. The Oxford illustrated history of the Crusades. Oxford: Oxford University Press, 1995. 436 s. ISBN 0-19-820435-3. (anglicky)
- RUNCIMAN, Steven. A history of the Crusades. vol. 1, The first Crusades and the foundation of the Kingdom of Jerusalem. Cambridge: Cambridge University Press, 1999. 376 s. Dostupné online. ISBN 0-521-06161-X. (anglicky)
- SMAIL, Raymond Charles. Crusading Warfare (1097-1193). New York: Barnes & Noble Books, 1956. 272 s. ISBN 1-56619-769-4. (anglicky)
- TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Obléhání Nikaie na Wikimedia Commons