Orientační bod
Orientační bod (landmark) slouží k navigaci, je buď přírodní, a nebo uměle vytvořený člověkem. Je charakteristický tím, že vyčnívá ze svého okolí a často je vidět na velké vzdálenosti.
V dnešní době se tento pojem může také používat i na menší stavby a funkce, které se staly místním či národním symbolem.
Druhy orientačních bodů
editovatOrientační body jsou většinou rozdělovány na přírodní a na člověkem vytvořené, oba dva jsou užívány ke snadnější navigaci a k určování směru[1]. Variantou je tzv. plavební znak nebo denní znak, stavby obvykle postaveny na pomoc námořníkům při plavbě blízko nevýrazného pobřeží.
Přírodní orientační body mohou být např. hory či náhorní plošiny. Příklady přírodních orientačních bodů jsou Stolová hora v Jižní Africe, Ararat v Arménii, Uluru v Austrálii, Fudži v Japonsku a Grand Canyon v USA. Stromy také mohou být orientačními body, třeba takové jubilejní duby či jehličnany. Některé orientační stromy mají dokonce přezdívky, jako třeba Dub královny Elizabeth.
V moderním smyslu jsou orientačními body obvykle památky nebo významné budovy, které jsou symboly určité oblasti, města nebo národa. Příkladem je Socha Svobody v New Yorku, Eiffelova věž v Paříži, Big Ben v Londýně, Socha Krista Spasitele v Rio De Janeiru, Harbour Bridge v Sydney nebo Braniborská brána v Berlíně. Kostelní věže a minarety jsou často velice vysoké a viditelné z dalekého okolí, takže také slouží jako orientační body. Stejnou funkci mají i věže radnic a zvonice.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Landmark na anglické Wikipedii.
- ↑ http://forum.valka.cz [online]. http://forum.valka.cz [cit. 2016-03-30]. Dostupné online.
