Pásovec jižní
Pásovec jižní (Dasypus hybridus) je druh pásovce, který obývá jihovýchodní oblasti Jižní Ameriky.
 Pásovec jižní | |
|---|---|
 Pásovec jižní | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 téměř ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Velkořád | chudozubí (Xenarthra) |
| Řád | pásovci (Cingulata) |
| Čeleď | pásovcovití (Dasypodidae) |
| Rod | pásovec (Dasypus) |
| Binomické jméno | |
| Dasypus hybridus (Desmarest, 1804) | |
 Areál rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Systematika
editovatZa formální autoritu druhu se považuje francouzský zoolog Anselme Gaëtan Desmarest, který druh popsal v roce 1804.[2][3] Jedná se o monotypický taxon.[3]
Druhové jméno hybridus patrně odkazuje ke skutečnosti, že tento pásovec má na hřbetu 7 pohyblivých pásů a vzhledově připomíná křížence úzce příbuzného pásovce devítipásého (Dasypus novemcinctus) s 9 pásy a pásovce sedmipásého (Dasypus septemcinctus), jenž má 7 pásů.[4] Podle morfologické studie z roku 2018 je pásovec jižní poddruhem pásovce sedmipásého (Dasypus septemcinctus) a měl by se tedy nazývat Dasypus septemcinctus hybridus.[5] To bylo potvrzeno i genetickou studií z roku 2019.[6]
Výskyt
editovatVyskytuje se na jihovýchodě Jižní Ameriky, konkrétně v Uruguayi, severovýchodní Argentině, jižní Brazílii a jižním Paraguayi.[3] Obývá oblasti od hladiny moře do 2300 m n. m.[3] Stanoviště druhu tvoří travnaté plochy, pampy, v menší míře i lesní celky.[7]
Popis
editovat
Jedná se o menší druh pásovce dosahujícího délky těla asi 290–310 mm, dlouhý ocas sahá k 150–185 mm, což představuje asi 70 % tělesné délky. Hmotnost se pohybuje kolem 2 kg. Svrchní stranu těla pokrývá šedý kostěný krunýř s rohovinovými plátky. Hřbetní část je tvořena nejčastěji 7, občas 8 pohyblivými pásy s plátky 20 mm dlouhými a 5 mm širokými. Ocas i hlavu také pokrývají rohovinové plátky. Uši jsou vzhledem k ostatním druhům rodu Dasypus jen malé. [4]
Biologie a chování
editovatPásovec jižní tráví velkou část života v norách, které si sám hloubí. Nory bývají využívány k úkrytu, odpočinku a k termoregulaci. Podle terénního výzkumu z Uruguaye byla hustota nor kolem 25 nor na hektar. Vchod do nor byl orientován ve směru převládajících větrů a nory byly nejčastěji umístěny v březích vysušených říčních koryt, poblíž balvanů a v otevřené krajině. Průměrná hloubka nor byla 118,8 cm (± 105,69 cm).[8]
Samice vrhá v noře, jejíž vchod v případě opuštění nory a přítomnosti potomka zakrývá rostlinným materiálem. Živí se hmyzožravě. Požírá hlavně mravence a termity, avšak v případě vhodné příležitosti sežere i jiné druhy hmyzu (např. brouky), členovce a občas i menší obratlovce (myši, obojživelníci). K predátorům patří masožraví savci (maikong, puma americká, jaguár americký, ocelot velký) a velké druhy dravých ptáků.[4]
Ohrožení
editovatMezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ve své zprávě o vyhodnocení populace pásovce jižního z roku 2014 považoval druh za téměř ohrožený. Důvodem je hlavně ztráta habitatu a lov, které měly za následek úbytek populace v posledních generacích. Pásovec jižní je jen slabě přizpůsobivý člověkem modifikovaným habitatům a i když je stále relativně běžný v neporušené krajině, v oblastech, kde divoká příroda ustoupila zemědělství, zcela chybí. Vedle zmíněných ohrožení je občas obětí predace psy nebo srážek s dopravními prostředky.[7]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ DESMAREST, Anselme Gaëtan. Tableau méthodique des mammifères. In: Nouveau dictionnaire d'histoire naturelle, appliquée aux arts, Principalement à l'Agriculture et à l'Économie rurale et domestique XXIV. Paris: Deterville, 1804. Dostupné online. S. 5-38. (francouzsky)
- ↑ a b c d Gardner (eds.) 2007, s. 131-132.
- ↑ a b c ABBA, Agustín M.; SUPERINA, Mariella. Dasypus hybridus (Cingulata: Dasypodidae). Mammalian Species. 2016-05-04, roč. 48, čís. 931, s. 10–20. Dostupné online [cit. 2024-12-28]. ISSN 0076-3519. DOI 10.1093/mspecies/sew001.
- ↑ FEIJÓ, Anderson; PATTERSON, Bruce D.; CORDEIRO-ESTRELA, Pedro. Taxonomic revision of the long-nosed armadillos, Genus Dasypus Linnaeus, 1758 (Mammalia, Cingulata). PLOS ONE. 6. 4. 2018, roč. 13, čís. 4, s. e0195084. Dostupné online [cit. 2024-12-28]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0195084. PMID 29624590. (anglicky)
- ↑ FEIJÓ, Anderson; VILELA, Júlio F; CHENG, Jilong. Phylogeny and molecular species delimitation of long-nosed armadillos (Dasypus: Cingulata) supports morphology-based taxonomy. Zoological Journal of the Linnean Society. 2019-06-25, roč. 186, čís. 3, s. 813–825. Dostupné online [cit. 2024-12-28]. ISSN 0024-4082. DOI 10.1093/zoolinnean/zly091.
- ↑ a b Dasypus hybridus [online]. 2014: The IUCN Red List of Threatened Species. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2014-1.RLTS.T6288A47440329.en. (anglicky)
- ↑ GONZÁLEZ, Enrique M.; SOUTULLO, Alvaro; ALTUNA, Carlos A. The burrow ofDasypus hybridus (Cingulata: Dasypodidae). Acta Theriologica. 2001-03-01, roč. 46, čís. 1, s. 53–59. Dostupné online [cit. 2024-12-28]. ISSN 2190-3743. DOI 10.1007/BF03192416. (anglicky)
Literatura
editovat- Kolektiv autorů, 2007. Mammals of South America, Volume 1: Marsupials, Xenarthrans, Shrews, and Bats. Příprava vydání Alfred L. Gardner. Chicago, London: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-28240-4. (anglicky)
- NOWAK, Ronald M., 2018. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press. ISBN 9781421424675. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu southern long-nosed armadillo na Wikimedia Commons 
Taxon Dasypus hybridus ve Wikidruzích