Pío Baroja
Pío Baroja y Nessi (28. prosince 1872, San Sebastián – 30. října 1956, Madrid) byl španělský romanopisec.
| Pío Baroja y Nessi | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Pío Baroja |
| Narození | 28. prosince 1872 San Sebastián |
| Úmrtí | 30. října 1956 (ve věku 83 let) Madrid |
| Příčina úmrtí | kardiovaskulární onemocnění |
| Místo pohřbení | Civilní hřbitov v Madridu (40°25′19″ s. š., 3°38′9″ z. d.) Civilní hřbitov v Madridu |
| Povolání | spisovatel, lékař-spisovatel, romanopisec, dramatik, lékař, básník a pekař |
| Národnost | baskická |
| Stát |  Španělsko |
| Alma mater | Ústřední univerzita v Madridu |
| Významná díla | Boj o život, Moře, Paměti muže činu |
| Rodiče | Serafin Baroja |
| Příbuzní | Carmen Baroja a Ricardo Baroja y Nessi (sourozenci) Julio Caro Baroja (synovec) Pío Caro Baroja (synovec) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatPío Baroja byl původem Bask. Vystudoval medicínu, ale lékařskou praxi prakticky neprovozoval, protože se rozhodl plně věnovat literatuře. Rád cestoval, ale veřejně činný nebyl (jeho baskický původ ho zřejmě stavěl do opozice jak proti monarchii, tak i proti republice). Období španělské občanské války strávil v Paříži, po Frankově vítězství se sice do Španělska vrátil, k režimu ale zaujal postoj nevrlé lhostejnosti a do konce svého života žil prakticky v ústraní.
Pío Baroju je možno pro jeho umělecké a ideové postoje zařadit (přestože to sám osobně odmítal) do tzv. „Generace 1898“, jejíž členové (např. Jacinto Benavente) si byli vědomi úpadkového stavu Španělska zejména po porážce v americko-španělské válce v roce 1898. Jeho myšlenkový svět je plný agnosticismu, anarchismu, individualismu, pesimismu a skepse hraničící někdy až s nihilismem.
Barovo dílo je velmi rozsáhlé (sebrané spisy čítají devadesát osm svazků), žánrově velmi pestré (romány, novely, povídky, eseje, články, životopisy a paměti) a tematicky se zabývající jak současnými problémy, tak i španělskými dějinami. Své romány Baroja zpravidla řadil do většinou volně spojených trilogií, ve své tvorbě opomíjel obvyklé kompoziční principy, záměrně narušoval pevnou formální stavbu a uvolňoval dějovou linii. Z hlediska literárního jazyka pak Baroja patří k největším mistrům moderní španělské prózy.
Dílo
editovat
Trilogie a tetralogie
editovatBarojovy trilogie (a dvě tetralogie) čerpají náměty především ze španělské současnosti.
- Tierra vasca (Baskická krajina), původně románová trilogie, rozšířená později na tetralogii:
- La vida fantástica (Fantastický život), románová trilogie:
- La lucha por la vida (Boj o život), románová trilogie s tematikou madridského podsvětí, líčící deklasované společenské živly nejrůznějších úrovní, od periférie až po společenský salón lidi, kteří se vyžívají v anarchistických snech a iluzích. Je to společnost vzdáleně předznamenávající pozdější bratrovražedný konflikt ve Španělsku.
- El pasado (Minulost), románová trilogie:
- La raza (Plémě), románová trilogie:
- Las ciudades (Města), románová trilogie:
- El mar (Moře), románová tetralogie:
- Las agonias de nuestro tiempo (Agonie naší doby), románová trilogie:
- La selva oscura (Tmavý les), románová trilogie:
- La juventud perdida (Ztracené mládí), románová trilogie:
Paměti muže činu
editovatMemorias de un hombre de acción (1913–1935, Paměti muže činu), je románový cyklus čítající dvacet dva svazků. Dílo se zabývá historii Španělska, zvláště v 19. století, a jeho ústřední postavou je Bajorův vlastní předek. Jednotlivé díly mají ve španělštině tyto názvy:
- El aprendiz de conspirador,
- El escuadrón del Brigante,
- Los caminos del mundo,
- Con la pluma y con el sable,
- Los recursos de la astucia,
- La ruta del aventurero,
- Los contrastes de la vida,
- La veleta de Gastizar,
- Los caudillos de 1830,
- La Isabelina,
- El sabor de la venganza,
- Las furias,
- El amor, el dandismo y la intriga,
- Las figuras de cera,
- La nave de los locos,
- Las mascaradas sangrientas,
- Humano enigma,
- La senda dolorosa,
- Los confidentes audaces,
- La venta de Mirambel,
- Crónica escandalosa,
- Desde el principio hasta el fin.
Další díla
editovat- El tabladdo de Arlequín (1903, Harlekýnovo jeviště), eseje,
- Juventud, egolatria (1917, Mládí – sebezbožňování), eseje,
- Divagaciones apasionadas (1924, Vášnivé blábolení), eseje,
- Susana (1938), román,
- El caballero de Erlaiz (1943, Rytiž z Erlaizu), román,
- Memorias (1944–1955, Paměti), osmisvazkové paměti,
- El Hotel del Cisne (1946, Hotel U labutě), román,
- El cantor vagabundo (1950, Potulný zpěvák), román.
Česká vydání
editovat- Dědičný pán Labrazský, Jan Otto, Praha 1906, přeložil A. Pikhart,
- Martin Zalacaín, dobrodruh, 1936, přeložil Zdeněk Šmíd,
- Boj o život, Odeon, Praha 1970, trilogie, přeložila Olga Rychlíková,
- Sedm záhad, Svoboda, Praha 1977, přeložil Zdeněk Šmíd, jde o román Dobrodružný život Shantiho Andíi.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Osoba Pío Baroja ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pío Baroja
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pío Baroja y Nessi na Wikimedia Commons - http://literatura.kvalitne.cz/8o.htm Archivováno 14. 2. 2012 na Wayback Machine.
