Wikipedie

Pažitka pobřežní

druh rostliny

Pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum, srov. maďarsky pázsit neboli pažit/trávník) neboli šnytlík (moravsky šnytlich, slezsky szńitloch – z německého Schnittlauch) je druh jednoděložné rostliny používané i jako zelenina z čeledi amarylkovitých. Z botanického hlediska patří do rodu česnek (Allium).

Jak číst taxoboxPažitka pobřežní
alternativní popis obrázku chybí
Pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádchřestotvaré (Asparagales)
Čeleďamarylkovité (Amaryllidaceae)
Rodčesnek (Allium)
Binomické jméno
Allium schoenoprasum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

editovat

Jedná se o vytrvalou trsnatou rostlinu, na bázi s poměrně malou cibulí, zpravidla do 1 cm v průměru. Stonek je gracilní, do asi ⅓ krytý pochvami listů, trubkovitý, dutý. Listy jsou jednoduché, přisedlé, s listovými pochvami a duté. Čepele jsou celokrajné, trubkovité, cca 2–6 mm v průměru, se souběžnou žilnatinou.[2] Květy jsou oboupohlavné, ve vrcholovém květenství, jedná se o hlávkovitě stažený zdánlivý okolík, ve skutečnosti to je stažené vrcholičnaté květenství zvané šroubel (jinak také lichookolík).[3] Květenství je podepřeno 2 listeny, které jsou vytrvalé, kopinaté až široce vejčité a přibližně stejné. Pacibulky v květenství chybí. Okvětí se skládá ze 6 okvětních lístků bledě nachové až fialové, vzácně bílé barvy. Kvete od května do srpna.[3] Tyčinek je 6. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je tobolka.[2]

V přírodě se můžeme setkat i s vizuálně podobnými druhy označovanými lidově jako „divoká pažitka“ – jedná se např. o česnek viničný, česnek ořešec nebo česnek planý.

Původ a výskyt

editovat

Pažitka je cirkumboreální druh. Vyskytuje se přirozeně v Evropě včetně ČR, v Asii i v Severní Americe, na Sibiři i na Kamčatce, u kanadských jezer, kromě toho je na četných místech zplanělá z kultury. Zavlečena byla také do Jižní Ameriky nebo Tasmánie.[2]

V ČR se přirozeně vyskytuje na vysokohorských prameništích v Krkonoších a v Hrubém Jeseníku. Dále jsou to i nížiny, podél některých řek v Čechách, např. u Labe, Vltavy, Berounky nebo Sázavy a také na vrchu Klíč u Nového Boru. Ale najdeme ji i jinde jako zplanělou ze zahrádek.

Variabilita

editovat

Vysokohorské rostliny se trochu liší od nížinných, proto jsou někdy popisovány jako samostatný poddruh pažitka pobřežní horská či pažitka pobřežní sibiřská (Allium schoenoprasum subsp. alpinum, syn.: Allium schoenoprasum subsp. sibiricum).[2] Nížinné byly popisovány jako pažitka pobřežní pravá (Allium schoenoprasum subsp. schoenoprasum, syn.: Allium schoenoprasum subsp. riparium). Ale rozdíly jsou dost malé, proto někteří botanici taxonomickou hodnotu těchto subspecií zpochybňují.

Karyologie

editovat

2n=16 (diploid), vzácněji 2n=32 (tetraploid)

Využití a obsahové látky

editovat

Pažitka je oblíbenou naťovou zeleninou i okrasnou rostlinou a její užití je známé již z doby před Kristem v Asii, Egyptě a později i starověkém Římě.[4] Celá rostlina je jedlá, květy se pak dají využívat i ozdobně do suchých vazeb. Listy pažitky jsou zdrojem vitamínu C (až 100 mg ve 100 g čerstvé hmoty; většinou se množství pohybuje mezi 56 až 66 mg ve 100 g čerstvé hmoty)[5], dále obsahují provitamín A, vitamín B2, silici se sírou (typické pro rostliny rodu Allium), minerální látky (soli vápníku, fosforu, draslíku, železa aj.).[6] Množství obsahových látek je v sezónně proměnlivé, vyšší hodnoty vitaminu C byly zjištěny u mladých listů na začátku sezóny.[7] Má cibulové aroma způsobené organickými sloučeninami síry typickými pro druhy rodu Allium, které jsou známé i protizánětlivými účinky.[8][9]

Využití v gastronomii

editovat
 
Chléb zdobený pažitkou

Používá se čerstvá, nedoporučuje se v sušeném stavu, protože ztrácí skladováním své aroma.[9] Lepší je pažitku skladovat zmraženou (nebo pouze udržovat při bodu mrazu), což prodlužuje životnost obsažených živin.[10] V kuchyni má široké použití. Ochucují se jí soli, másla, sýry, omáčky nebo polévky. Výborně chutná nasekaná do salátů či vaječných jídel, kde může nahradit cibuli, která má mnohem dominantnější chuť i vůni, ale i houbových pokrmů. Přidává se i k lehkým rybím specialitám. Pro svou zelenou barvu bývá nejen kořením, ale i ozdobou jídel na talíři.[11][4][6]

Význam ve včelařství

editovat

Pažitka je výborná nektarodárná i pylodárná rostlina. Význam jako zdroj snůšky včel má však jen tam, kde se pěstuje hromadně. Nektarium pažitky vyprodukuje za 24 hodin 1,1 mg nektaru s cukernatostí 45–51 %.[12] Cukerná hodnota, tedy množství cukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 0,53–0,56 mg.[12] Pylové rousky jsou nafialovělé. Druhové medy pažitky pobřežní nejsou známy.

Pěstování

editovat

V polní kultuře pěstujeme pažitku ze sazenic předpěstovaných brzy na jaře v pařeništi, které vysazujeme po několika do sponu 0,5 × 0,15 m. V průběhu vegetace několikrát sklízíme seřezáváním listy, když dosáhnou délky 15 cm. Kulturu udržujeme nejdéle 3 roky, v posledním roce používáme celé rostliny k rychlení v hrnkách. Rozmnožuje se ze semen, ale klíčí pomalu, proto se typicky množí nepohlavně rozsazováním cibulek z narostlých trsů.[4] Pažitka nevyžaduje větší množství živin a není třeba pravidelné hnojení.[13] Vyhovují jí slunná stanoviště a snáší sušší místa, ale preferuje pravidelnou zálivku.[4][13] V chladnějším klimatu je možné ji úspěšně využít i do tzv. zelených stěn tvořených z živých rostlin.[14]

Galerie

editovat
  •  
    Kvetoucí rostlina
  •  
    Detail květu pažitky
  •  
    Detail květů pažitky
  •  
    Pole s pěstovanou pažitkou
  •  
    Semínka pažitky

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ a b c d ALLIUM SCHOENOPRASUM L. – pažitka pobřežní / cesnak pažítkový | BOTANY.cz [online]. [cit. 2020-06-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Allium schoenoprasum – pažitka pobřežní | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-06-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d Miloradovich, M. (2012). Growing and using herbs and spices. Courier Corporation.
  5. ↑ „Vitamin C – eine Wunderwaffe?“ autorky Sabine L. Schäfer-Diesterhöft a "ABC zdravé výživy" autora P. Stratila
  6. ↑ a b TATLIOGLU, T. 1 - Chive: Allium schoenoprasum L.. Příprava vydání G. Kalloo, B. O. Bergh. Amsterdam: Pergamon Dostupné online. ISBN 978-0-08-040826-2. S. 3–13. (anglicky) DOI: 10.1016/B978-0-08-040826-2.50005-9. 
  7. ↑ ON THE CONTENTS OF VITAMIN C AND THIAMIN DURING THE VEGETATION PERIOD IN LEAVES OF THREE SPICE PLANTS (ALLIUM SCHOENOPRASUM L., MELISSA OFFICINALIS L. AND PETROSELINUM CRISPUM (MILL.) NYM. SSP. CRISPUM). www.actahort.org [online]. [cit. 2020-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-02. 
  8. ↑ Parvu, A. E., Parvu, M., Vlase, L., Miclea, P., Mot, A. C., & Silaghi-Dumitrescu, R. (2014). Anti-inflammatory effects of Allium schoenoprasum L. leaves. J Physiol Pharmacol, 65(2), 309-15.
  9. ↑ a b Brueckner, B., & Perner, H. (2012). Distribution of nutritive compounds and sensory quality in the leafs of chives (Allium schoenoprasum L.). Journal of applied botany and food quality, 80(2), 155-159. Dostupné online
  10. ↑ VIÑA, Sonia Z.; CERIMELE, Elsa L. Quality Changes in Fresh Chives (allium Schoenoprasum L.) During Refrigerated Storage. Journal of Food Quality. 2009, roč. 32, čís. 6, s. 747–759. Dostupné online [cit. 2020-06-13]. ISSN 1745-4557. DOI 10.1111/j.1745-4557.2009.00281.x. (anglicky) 
  11. ↑ KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Pažitka neboli šnytlík, s. 44. 
  12. ↑ a b HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha: Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 24. 
  13. ↑ a b Chives, Allium schoenoprasum. Master Gardener Program [online]. [cit. 2020-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-07-24. (anglicky) 
  14. ↑ MÅRTENSSON, L. -M.; FRANSSON, A. -M.; EMILSSON, T. Exploring the use of edible and evergreen perennials in living wall systems in the Scandinavian climate. Urban Forestry & Urban Greening. 2016-01-01, roč. 15, s. 84–88. Dostupné online [cit. 2020-06-13]. ISSN 1618-8667. DOI 10.1016/j.ufug.2015.12.001. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha
  • Nová Květena ČSSR, vol. 2, Dostál J. (1989), Academia, Praha
  • Zillinken, M.: Koření, popis a použití. Ikar, Praha. 2006.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pažitka_pobřežní&oldid=23736736“
  NODES
Idea 1
idea 1
mac 1
os 46
text 1