Pavel III.
Pavel III., vlastním jménem Alessandro Farnese (29. února 1468 Canino – 10. listopadu 1549 Řím), byl papež mezi lety 1534 a 1549.
| Jeho Svatost Pavel III. | |
|---|---|
| 220. papež | |
 Pavel III. na Tizianově portrétu z roku 1543 | |
| Církev | římskokatolická |
| Zvolení | 13. října 1534 |
| Uveden do úřadu | 1. listopadu 1534 (intronizace) |
| Pontifikát skončil | 10. listopadu 1549 |
| Předchůdce | Klement VII. |
| Nástupce | Julius III. |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 26. června 1519 |
| Biskupské svěcení | 2. července 1519 světitel Giovanni de’ Medici 1. spolusvětitel Lorenzo Pucci 2. spolusvětitel Andrea Della Valle |
| Kardinálská kreace | 20. září 1493 |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Alexandr Farnese (Alessandro Farnese) |
| Datum narození | 29. února 1468 |
| Místo narození | Canino nebo Lazio,  Papežský stát |
| Datum úmrtí | 10. listopadu 1549 (ve věku 81 let) |
| Místo úmrtí | Řím, Papežský stát |
| Místo pohřbení | Bazilika svatého Petra |
| Blízká osoba | Silvia Ruffiniová (milenka) |
| Potomci | Pier Luigi Farnese Paul Farnese Ranuccio Farnese Costanza Farnese |
| Příbuzní | Giulia Farnese (sourozenec) Alessandro Sforza, Sforza I. Sforza, Guido Ascanio Sforza di Santa Fiora, Francesca Sforza[1], Mario I. Sforza[1] a Ascanio Sforza[1] (vnoučata) |
Seznam papežů nosících jméno Pavel multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatJako papež byl Pavel III. klasickým představitelem nepotismu, 18. prosince 1534 jmenoval dva ze svých synovců kardinály a své rodině Farnese různými způsoby vypomáhal. Svého vnuka Ottavia Farnese výhodně oženil s Markétou, nemanželskou dcerou císaře a španělského krále Karla V. Během svého pontifikátu se Pavel III. zasazoval o reformu církve, zcela nezbytnou tváří v tvář sílící protestantské reformaci. Kvůli tomuto úsilí ustanovil reformní komisi z řad kardinálů.
17. prosince 1537 uvalil církevní klatbu na anglického krále Jindřicha VIII. kvůli jeho nepovolenému sňatku s Annou Boleynovou a na celou Anglii uvalil interdikt. 27. září 1540 schválil Tovaryšstvo Ježíšovo (Societas Iesu) a jeho stanovy sepsané sv. Ignácem z Loyoly.
Roku 1545 zahájil Tridentský koncil, který odpověděl, přes obrovské časové období, v němž zasedal, na výzvu reformace. Kvůli napětí se španělským králem a německým císařem Karlem V. se koncil přesunul 11. března 1547 do Bologne, která nepatřila k území Svaté říše římské, takže císař nemohl bezprostředně do jednání koncilu zasahovat.
Jako suverén Papežského státu Pavel III. zachovával neutralitu. Přesto roku 1537 uzavřel spojeneckou smlouvu s Benátskou republikou proti Turkům.
21. července 1542 Pavel III. bulou Licet ab initio založil Congregatio Romanae et universalis Inquisitionis (tedy kongregaci římské inkvizice, dnes Kongregace pro nauku víry). Roku 1548 uvedl také v život švýcarskou gardu, čímž obnovil osobní stráž papeže, která zanikla během Sacco di Roma, vyplenění Říma, a jako výsledek uzavření barcelonského míru. Započal také výstavbu renesanční podoby baziliky sv. Petra; jako stavitele povolal Michelangela Buonarrotiho.
Potomci Pavla III.
editovat- Pier Luigi Farnese, vévoda z Parmy a Piacenzy, syn Pavla III.
- Ottavio Farnese, vévoda z Parmy a Piacenzy. Vnuk Pavla III. Oženil se s Markétou Parmskou, dcerou Karla V.
- Alessandro Farnese, vévoda z Parmy a Piacenzy. Pravnuk papeže Pavla III. a vnuk císaře Karla V. Oženil se s Marií Portugalskou. Byl místodržícím v Nizozemí, stejně jako předtím jeho matka Markéta Parmská.
- Ottavio Farnese, vévoda z Parmy a Piacenzy. Vnuk Pavla III. Oženil se s Markétou Parmskou, dcerou Karla V.
Biskupská genealogie
editovatNásledující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[2] Pavel III. patří k linii kardinála d'Estouteville. Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii se zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie.
- kardinál Guillaume d’Estouteville
- papež Sixtus IV.
- papež Julius II.
- kardinál Raffaele Sansoni Riario
- papež Lev X.
- papež Pavel III.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky)
Související články
editovat- Tridentský koncil
- Papežská bula Sublimis Deus (zakazující zotročování Indiánů)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel III. na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Pavel v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- (anglicky) The Hierarchy of the Catholic Church – Pope Paul III
| Papež | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Klement VII. |
1534–1549 Pavel III. |
Nástupce: Julius III. |
