Popovice (Jičín)
Popovice jsou vesnice, část okresního města Jičín. Nachází se asi 3 km na jihovýchod od Jičína. V roce 2009 zde bylo evidováno 153 adres.[3] V roce 2001 zde trvale žilo 367 obyvatel.[4]
Popovice | |
---|---|
Popovická škola | |
Lokalita | |
Charakter | vesnice |
Obec | Jičín |
Okres | Jičín |
Kraj | Královéhradecký kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°24′53″ s. š., 15°22′22″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 405 (2021)[1] |
Katastrální území | Popovice u Jičína (4,13 km²) |
PSČ | 506 01 |
Počet domů | 150 (2011)[2] |
Popovice | |
Další údaje | |
Kód části obce | 125831 |
Kód k. ú. | 725838 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Popovice leží v katastrálním území Popovice u Jičína o rozloze 4,13 km2.[5]
Historie
editovatNejstarší písemný zápis se nachází v Sodní knize města Jičína ze dne 21. září 1374. Jako držitel popovických statků byl uváděn zeman Johanis de Popo[witz] dicti Kule (Jan z Popovic, řečený Kule) a jako další majitel zámožný vladyka Marsso de Popovitz (Mareš Kule z Popovic). V roce 1387 jsou zmiňováni i další vlastníci popovické půdy. Je zřejmé, že v této době zde vlastnilo dvorce více majitelů (například Vít z Popovic, Pešek z Popovic, Mikeš z Popovic nebo Havel z Popovic). Ze zpráv v Soudní knize města Jičína vyplývá, že za vlády Václava IV., žily Popovice rozvinutým hospodářským životem.
Další zprávy se dochovaly až z poslední čtvrtiny patnáctého století. Ves byla rozdělena mezi několik zemanů. V šestnáctém století vlastnil Popovice vladycký rod Kamenických z Vitiněvsi. V roce 1617 byla prodána přibližně polovina Popovic městu Jičínu, které patřilo k rozsáhlému panství Albrechta Jana Smiřického. Následně získal Jičín Albrecht z Valdštejna, který v „pobělohorské době“ jičínskou část Popovic postoupil jezuitské koleji v Jičíně. Také druhá polovina vsi přešla roku 1628 do vlastnictví Albrechta z Valdštejna. Valdštejnské konfiskace se Popovic nedotkly. Část vsi zůstala v majetku jezuitské koleje a druhá byla po zaplacení vrácena rodu Kamenických z Vitiněvsi. Po roce 1669 dokoupili jezuité část vsi se statkem, poplužním dvorem s dalším příslušenstvím. Stali se tak vlastníky téměř celých Popovic. Samostatný zůstal pouze svobodný statek rodiny Matyášovských. V něm se vystřídalo během let několik majitelů a v roce 1833, kdy patřil Janu a Kateřině Kazdovým zde v sedmnácti domech bydlelo 138 obyvatel. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byl jeho majetek „zestátněn“, resp. dán pod vrchní správu C. k. komorních statků. V rámci raabizace byla půda popovického dvora rozparcelována a zanikla i robotní povinnost. V roce 1833 patřilo k této části Popovic čtyřicet devět domů a 367 obyvatel.[6]
V roce 1850 během územní reorganizace byly Popovice začleněny jako obec do okresu Jičín. V témže roce se jejich součástí stala osada Hubálky (Popovičky).[7] Mezi lety 1869 – 1880 patřily ke vsi také osady Tuří (Tuř), Butoves a Hubalov (Hubálov). Během dalších let rostl počet nově postavených domů. V roce 1880 zde bylo evidováno osmdesát jedna domů. Do roce 1900 zde stálo devadesát dva domy, v roce 1927 již sto čtrnáct a v roce 1930 jedno sto dvacet tři. Počet obyvatel se udržoval v rozmezí mezi pěti až šesti sty obyvateli.
Škola
editovatPo zavedení povinné školní docházky v roce 1774 navštěvovaly místní děti školu v Nemyčevsi nebo Robousích. Škola v obci byla postavena teprve v roce 1787 jako jednotřídní. V roce 1810 se stala škola veřejnou a byla k ní přiškolena obec Hubálov. V tomto roce navštěvovalo školu 47 žáků. V roce 1879 bylo přihlášeno do místní školy již 149 dětí. Proto se v roce 1882 začalo vyučovat ve dvou třídách. Ve škole byly pořádány i přednášky pro dospělé u příležitosti celostátních svátků a výročí jako byly například jmeniny Františka Josefa I. Ve dvou třídách se ve škole vyučovalo až do roku 1967, kdy byla jedna třída vzhledem k malému počtu žáků zrušena. Za dalších deset let, v roce 1977 byla škola zrušena a děti dojížděli do základní školy do Jičína.
Hospodářsko-čtenářská beseda
editovatOd svého vzniku 8. září 1885 rozvíjela Beseda činnost v hospodářské, kulturní a posléze i v oblasti politické. Do roku 1918 byla jediným rolnickým politickým spolkem Jičínska. Zpočátku pořádala přednášky z národní historie a posléze i politické nebo hospodářské. Na základě zápisů přednášek a besed lze soudit, že Beseda považovala již na počátku dvacátého století za zásadní vznik samostatného českého státu. Spolupracovala s českými národními spolky jako byly Ústřední hospodářská společnost v Praze nebo Ústřední matice školská. V oblasti kulturního života pořádala také hudební i divadelní zábavy. Od roku 1886 zde působil ochotnický divadelní soubor. Představení se konala v hostinci „U Matějků“, kde bylo postaveno stálé jeviště. Beseda se věnovala také praktickým činnostem, například po velmi suchém roce 1911 se zasloužila o založení místní Kampeličky.[6]
Živnostníci
editovatKoncem devatenáctého století v obci vlastnili živnost: kolář, truhlář, krejčí, strojník, kovář, řezník, také dva hostinští. Byly zde i dva kupecké obchody. Během deseti let přibyli další dva hostinští, dva krejčí a jeden kupec. V roce 1907 začali provozovat živnost dva pekaři a dva obuvníci. Během dalších dvaceti let se provoz živností víceméně neměnil.
Pivovar
editovatV roce 1818 majitel popovického velkostatku Jan Kazda založil pivovar. Ten navázal na tradici palírny, kterou provozovali již majitelé statku Matyášovští. V roce 1877 statek a pivovar koupili manželé Hervertovi. Rodina pivovar přeměnila na parostrojní a od roku 1880 zde provozovala také hospodu. Produkce piva byla v roce 1910 pět tisíc čtyři sta hektolitrů ročně.
Syn Hervertových Julius rodinný podnik zadlužil a v roce 1927 jej převzaly do svého majetku Rolnické družstevní podniky v Jičíně. V roce 1935 koupil statek i s pivovarem Čeněk Svoboda. Ten však během dvou let provoz pivovaru zastavil a zařízení prodal pivovaru ve Dřevěnicích.[6]
Cihelna
editovatCihelna byla postavena během dvou let a majitel Josef Hervert ji zprovoznil v roce 1908. Vyráběly se zde drenážní trubky, tašky a cihly. Po smrti majitele převzal cihelnu syn Julius Hervert a ta také přešla do majetku Rolnických družstevních podniků v Jičíně. V roce 1935 po koupi podílu, Čeněk Svoboda cihelnu zmodernizoval a rozšířil. V roce 1948 byla cihelna znárodněna. Byla rekonstruována a zmodernizována v roce 1959, 1962 a 1965. V roce 1974 byla postavena linka na výrobu antuky. Cihlářská výroba skončila v roce 1984. Od roku 1985 se vyrábělo pouze panelové zboží.[8] V roce 2003 zde byla zřízena skládka železného šrotu.[6]
Hasičský sbor
editovatSbor dobrovolných hasičů v obci Popovice byl zaležen roku 1898. Svou hasičskou, později požární zbrojnici měl poblíž návsi u domu číslo 47, kde se dnes nachází zastávka "Jičín, Popovice, škola". Pozemek po této zbrojnici lze stále vidět v katastru (pozemek číslo 100). Zásahová jednotka zde v obci disponovala Tatrou 805. Jednu garáž také měla v objektu cihelny. Dnes v obci hasičský sbor nefunguje, nicméně v roce 2016 byla schválena výstavba nové garáže a měl se zakoupit také dopravní automobil (DA), ale z návrhu sešlo. Daná garáž se měla nacházet na pozemku před budovou bývalé školy.
Protože Popovice patří pod město Jičín, zajišťuje zde požární ochranu, kromě profesionální hasičské stanice v Jičíně, také místně příslušná Jednotka sboru dobrovolných hasičů města Jičína, která je zařazena v kategorii JPO III.
Druhá polovina dvacátého století
editovatV padesátých letech byly stavěny rodinné domy severním směrem. V dubnu roku 1960 zde vznikla výrobna vánočních ozdob. Vyráběly se převážně foukané ozdoby. Výroba byla ukončena v roce 2001.
V osmdesátých letech se stavěly nové domy směrem k Vitiněvsi. Jednotné zemědělské družstvo (JZD) bylo založeno 28. srpna 1952. Později se sloučilo s JZD Slatiny. V sedmdesátých letech byla provedena rekonstrukce Popovického potoka a vybudováno koupaliště. Dne 1. května 1976 se ves stala součástí Jičína.
V roce 1990 proběhla neúspěšně snaha o odtržení od Jičína. V devadesátých letech byla opravena fara a obnovena fasáda kostela. V tomto období se začalo také s plynofikací vesnice.[6]
Obecní správa
editovatPamátky
editovat- Kostel Narození Panny Marie byl postaven na vyvýšeném pozemku nad obcí. Původně byl dostupný po kamenném schodišti.
- Barokní pískovcová plastika svatého Josefa z roku 1733 pochází z dílny sochaře Jiřího Pacáka. Na základové desce je umístěn kvádrový dřík s volutou ve tvaru křídel, který je ukončen římsou. Čelní stěnu zdobí kartuš s korunou. Stojí v blízkosti bývalé školy.
- Na pravé straně při vjezdu do vsi od Jičína se nachází Krucifix z roku 1764. Je zdobený akantovými prvky.
- V centru vsi stojí pomník Jana Husa, dílo kameníka Aloise Khuna z roku 1922.
- Ve svahu na kraji vsi byl postaven mramorový pomníček kapitána Josefa Šimka, který zde byl zastřelen 9. května 1945 při obraně vlasti.
- Opravená brána statku čp. 54 s barokním profilováním je připomínkou statku postaveného kolem roku 1800. Symetrie brány je doplněna dvěma postranními brankami. Uprostřed nad římsou byla v nice vytvořena plastika svatého Václava. [10]
Galerie
editovat-
Historická fotografie – Hebertova vila
-
Historická fotografie – cihelna
-
Fotografie z roku 2020 – budova bývalé školy
-
Krucifix
-
Pomník Mistra Jana Husa
-
Socha svatého Josefa
-
Brána statku čp. 54
Zajímavost
editovatNázev vsi lze odvodit ze slova „popo“. Ve staročeštině se do konce třináctého století používalo toto slovo ve významu slova „kněz“. Býval tak označován kněžský majetek.
Reference
editovat- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 470, 471, záznam 30-5. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-15.
- ↑ a b c d e KLIPCOVÁ, Barbora. Dějiny obce Popovice. Muzejní noviny [online]. Okresní muzeum a galerie v Jičíně, leden 2004 [cit. 21.7.2023]. Čís. 25. Dostupné online.
- ↑ Popovice: Jičín. www.mujicin.cz [online]. [cit. 2023-07-27]. Dostupné online.
- ↑ HYNČICA, Petr. Historie bývalých cihelen v jičínském okrese a jejich současné využití. 2016 [cit. 2023-07-30]. Bakalářská práce. Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 52. Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
- ↑ Linková, D. Památky. Muzejní noviny [online]. Okresní muzeum a galerie v Jičíně, leden 2004 [cit. 5.8.2023]. Čís. 25.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Popovice na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Popovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Katastrální mapa katastru Popovice u Jičína na webu ČÚZK
- Facebook hasičů města Jičína
Město Jičín | |
---|---|
k. ú. Jičín (Staré Město • Nové Město • Pražské Předměstí • Holínské Předměstí • Valdické Předměstí – část • Soudná • Sedličky) • k. ú. Hubálov (Hubálov) • k. ú. Moravčice (Moravčice • Valdické Předměstí – jen ZSJ Moravčice díl 2) • k. ú. Popovice u Jičína (Popovice) • k. ú. Robousy (Robousy • Dvorce) |