Porfyr
Porfyr, zastarale porfyrit, je všeobecné označení kyselých až intermediálních intruzivních, subvulkanických hornin s porfyrickou texturou.[1] Jde o horniny, které obsahují větší krystaly (tzv. fenokrysty, často tvořené živcem) obklopené v jemnozrnné základní hmotě, jejíž elementy není možno rozlišit pouhým okem. Termín je odvozen od texturní klasifikace hornin, která není zohledněna v klasifikaci eruptivních hornin podle IUGS. Přestože nejde o systematické označení, je tento termín stále běžně používán.
| Porfyr | |
|---|---|
 Oblázek tzv. modrého porfyru (estérellit) z oblasti Massif de l'Esterel, blízko Saint-Raphaël ve Francii | |
| Zařazení | Magmatická hornina |
| Hlavní minerály | kyselé až intermediární živce, křemen, biotit |
| Textura | porfyrická |
Název porfyru bývá odvozen od hlavních minerálů vyskytujících se jako fenokrysty (např. křemenoživcový porfyr), anebo podle typu horniny, od níž je odvozen (např. granitový porfyr).[1] Minerální složení je závislé na typu porfyru, časté jsou vyrostlice živců, přítomen může být i křemen a biotit. Minerály v základní hmotě většinou není možné rozlišit pouhým okem. Porfyry mohou vznikat z magmatu v připovrchových podmínkách při náhlém uvolnění vody a následném poklesu tlaku.[2]
Historie
editovatTermín porfyr resp. porfyrit se používá už od antických dob.[3] Pochází z řeckého porphyreos – fialový. Termín byl zaveden podle typické červené horniny s krystaly velkých bílých živců, která byla běžně používána k výrobě stavebních článků (sloupy chrámů), soch (sousoší tetrarchů), sarkofágů a ozdob, počínaje starověkým Jeruzalémem (sloupy Davidova chrámu), starověkým Římem, [4] přes Byzanc (paláce a chrámy v Konstantinopoli a jejich výzdoba), až po památky doby románské a gotické.
Označení porfyrit se původně používalo pro horniny neobsahující křemen, resp. porfyrické horniny dioritového složení.[5] Termín křemenný porfyrit zavedl K. H. Rosenbusch (1877) a používal ho pro označení paleodacitů.[3] Označení křemenný porfyr se v minulosti používalo v Evropě pro předterciérní ryolity.
Porfyry jsou často spojeny s ložisky měděných, molybdenových, kobaltových a wolframových rud a tento termín se často používá v souvislosti s nimi.[1] Označení se také používalo pro vyvřelé červené horniny využívané pro dekorativní účely.
Příkladem takových hornin může být například porfyrická žula nebo andezit.
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Porphyry (geology) na anglické Wikipedii a Porfýr (subvulkanická hornina) na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c Porphyry, Imperial College Rock Library Glossary [online]. Imperial College London, 2008 [cit. 2016-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-15. (anglicky)
- ↑ Best, M. G., 2003, Igneous and metamorphic petrology. Blackwell Publishing, Malden, 729 s.
- ↑ a b Přehled názvů hornin [online]. geologie.estranky.cz [cit. 2016-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Činčura, J. a kolektív, 1983, Encyklopédia Zeme. Bratislava, Obzor, s. 453
- ↑ Le Maitre (Editor), 2002, Igneous rocks A Classification and Glossary of Terms Recommendations of the International Union of Geological Sciences Subcommission on the Systematics of Igneous Rocks. Cambridge University Press, Cambridge, s. 141
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu porfyr na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo porfyr ve Wikislovníku
