Pouva řepňolistá
Pouva řepňolistá (Iva xanthiifolia) je vzrůstná, expanzní, plevelná bylina, jediný druh rodu pouva, který se v české přírodě vyskytuje a je považovaný za naturalizovaný neofyt.
 Pouva řepňolistá | |
|---|---|
 Pouva řepňolistá (Iva xanthiifolia) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
| Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
| Rod | pouva (Iva) |
| Binomické jméno | |
| Iva xanthiifolia Nutt., 1818 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Roste na rumištích, navážkách, železničních a silničních náspech, nádražích, v přístavištích, na opuštěných místech a vzácně i na polích, hlavně v okopaninách a na vinicích. Jedná o cizí plevel s potenciálem škodlivosti hlavně v teplých kukuřičných a řepařských oblastech.[2][3]
Původ
editovatRostlina pochází ze suchých prérijních oblastí Spojených států amerických, odkud se rozšířila po velké části Severní Ameriky. Následně byla s dovozem obilí, olejnin, osiva či vlny zavlečena do Evropy, na Kavkaz, Dálný východ i do Austrálie. Do evropské přírody se dostávala i ze záměrné výsadby, např. v Německu byla zjištěna již roku 1858 po úniku z botanické zahrady v Postupimi.
V České republice byly rostliny pouvy řepňolisté nalezeny teprve roku 1947 na železnici v okolí Prahy. Do ČR bývá zavlékána buďto se zemědělskými komoditami ze severovýchodu Spojených států přes Atlantik do Hamburku a dále po Labi do středních Čech, nebo panonskou cestou přes jižní Slovensko, neb přes východní Slovensko s ukrajinskou pšenicí. V Česku dosud roste jen roztroušeně, nejvíce se objevuje ve středních Čechách a na střední a jižní Moravě.[2][3][4][5]
Popis
editovatJednoletá rostlina šedozeleně zbarvená, která mívá jednoduchou nebo řídce rozvětvenou lodyhu vysokou od 30 do 300 cm a vyrůstá z kůlovitého, děleného kořene. Spodní listy jsou vstřícné a horní střídavé, mají dlouhé řapíky a jejich široce vejčité neb srdčité čepele bývají dlouhé 5 až 20 cm a široké 3 až 15 cm. Listy jsou po obvodě hrubě a nepravidelně nebo dvakrát zubaté, na svrchní straně drsné a na spodní porostlé jemnými, našedlými chloupky. Četné květní úbory o průměru jen 2 až 4 mm vyrůstají jednotlivě nebo vytvářejí málopočetná květenství klasy nebo laty. Všechny droboučké kvítky rostoucí z plevkatého lůžka mají pěticípou, trubkovitou, zelenkavou korunu. Okrajové, jazykovité kvítky jsou pouze samičí a bývá jich okolo pěti. Prostřední, terčové vyrůstají v počtu osm až dvacet, jsou sice morfologicky oboupohlavné, ale funkčně jen samčí.
Polokulovitý, dole plochý, dvouřadý zákrov je tvořen deseti obvejčitými listeny, vnější jsou dlouhé 3 a široké 2 mm a dlouze chlupaté, vnitřní jsou drobnější a lysé. Samičí květy opyluje vítr pylem, kterého samčí květy produkují od srpna do října veliké množství; rostlina je považována za významný pylový alergen.
Plody jsou šedohnědé až černé, jemně bradavičnaté nažky bez chmýru, mají kapkovitý tvar a jsou dlouhé asi 3 mm. Rozšiřovány jsou větrem, vodou, endozoochoricky nebo špatně vyčištěným osivem kulturních plodin. V současnosti se nejvíce šíří podél silnic a železnic.[2][3][5][6][7]
Rozmnožování
editovatPouva řepňolistá se rozmnožuje výhradně semeny, nažkami, kterých může jedna rostlina v optimálních podmínkách vyprodukovat až 50 000. Nažky uzrávají v srpnu a září, vysemeňují se postupně až do jara a mají výrazné období dormance. Klíčí nepravidelně, nejlépe z hloubky do 2 cm a při teplotě 10 až 25 °C, klíčivost si udrží nejdéle tři roky. V České republice je z klimatických příčin produkce plodných nažek velmi nízká, v určitých létech jsou na některých lokalitách téměř všechny sterilní.[2][3][6]
Riziko
editovatTato invazní rostlina je schopná se stát silným dominantním plevelným druhem, který proniká i do kulturních plodin. Dosud se v Česku šíří pomaleji než se v počátku očekávalo a její budoucnost v české přírodě je nejasná, závisí na ruderalizaci krajiny a na množství vzniklých ekotypů adaptovaných na místní klima. Vlivem chladnějšího a vlhčího podnebí má její populace v české kotlině nepravidelnou, nízkou plodnost a tím menší šanci prosadit se jako významný plevel.[4][5][8]
Reference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
- ↑ a b c d ELIÁŠ, Pavol jun. BOTANY.cz: Pouva řepňolistá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 03.07.2007 [cit. 2016-09-09]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c d AtlasRostlin.cz: Pouva řepňolistá [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2016-09-09]. Dostupné online.
- ↑ a b PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition). S. 155–255. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 09.09.2016]. Roč. 84, čís. 2, s. 155–255. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ a b c Herba, Atlas plevelů: Pouva řepňolistá [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha [cit. 2016-09-09]. Dostupné online.
- ↑ a b MOUNTAIN, David. Invasive Species Compendium: Iva xanthiifolia [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 23.04.2014 [cit. 2016-09-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Fotoalbum rostlin: Pouva řepňolistá [online]. Medicínské centrum Praha [cit. 2016-09-09]. Dostupné online.
- ↑ MLÍKOVSKÝ, Jiří; STÝBLO, Petr. Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR-vyšší rostliny [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, rev. 2006 [cit. 2016-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-30. ISBN 80-86770-17-6.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu pouva řepňolistá na Wikimedia Commons 
Taxon Iva xanthiifolia ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření pouvy řepňolisté v ČR