Proces (román)

Proces
	1. vyd. z roku 1925
Autor	Franz Kafka
Původní název	Der Prozess
Překladatel	Pavel Eisner, Dagmar Eisnerová,; Josef Čermák
Země	Československo
Jazyk	němčina
Žánr	román
Ocenění	100 nejdůležitějších knih 20. století podle Le Monde
Vydavatel	Die Schmiede, Berlín
Datum vydání	1925
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Proces je německy psaný román Franze Kafky. Autor na něm zahájil práci v červenci 1914, po zrušení zásnub s Felice Bauerovou, v lednu 1915 psaní díla přerušil. V roce 1916 se krátce k románu vrátil, ale nakonec ho ponechal nedokončený. Poprvé byl vydán roku 1925 (rok po autorově smrti) v berlínském nakladatelství Die Schmiede.

Tento nedokončený román vydal Kafkův dlouholetý společník z dob mládí i dospělosti Max Brod, navzdory výslovnému přání autora, aby text nebyl po jeho smrti nikdy vydán. Rukopis byl bez názvu. Název Proces dal románu Brod podle poznámek v Kafkově deníku, kde se tento název objevuje. Román je rozdělený do deseti kapitol. Odehrává se v Kafkově současnosti v blíže neurčeném prostředí. Děj je plný zvláštních až absurdních situací a dialogů, které symbolizují jednak marnost a bezvýslednost snah hlavní postavy bankovního úředníka Josefa K. v boji proti státní byrokratické mašinérii a jednak symbolizují i vězení bez mříží, z něhož není úniku. To je i důvodem, proč K. nemusel být během svého vyšetřování uvězněn v pravém slova smyslu.

Inspirační předlohou románu byla tzv. Švihova aféra spolupráce s rakouskou policií českého poslance Karla Švihy, která vypukla v roce 1914. Inspirací psychologického stylu románu byl pro Kafku mimo jiné také Dostojevského román Zločin a trest.^[1]

Děj

Prokurista banky Josef K. je v den svých třicátých narozenin zatčen dvěma úředníky pro jakýsi zločin. Je však ponechán na svobodě a je mu oznámeno, že se proti němu vede vyšetřování a soudní proces. Jednou v neděli je pozván k výslechu do bytu činžáku na předměstí, kde je shromážděno mnoho neznámých osob a probíhá zde jakési zvláštní soudní slyšení. Do domu se opakovaně vrací již bez pozvání a zjišťuje, že je v něm soudní pracoviště, kde působí úředníci. K. se pokouší dům opustit, ale dům je ve skutečnosti labyrintem chodeb, z něhož se obtížně hledá cesta ven. Nakonec musí přesvědčit úředníky, aby mu ukázali východ.

Josef K. není nikdy přítomen klasickému soudnímu jednání. Podrobnosti o podivném průběhu procesu se dozvídá od starého advokáta, který ho zastupuje a kterému nakonec pro jeho nečinnost chce K. zastupování odejmout. Od malíře jménem Titorelli, který je častým návštěvníkem soudní budovy a živí se malováním portrétů soudců a soudních úředníků, se K. dozvídá o úředních procedurách v rámci soudního procesu a o možných výsledcích procesu. Celý proces probíhá bez možnosti skutečné a přímé obhajoby K. a bez šance do soudního řízení jakkoliv zasáhnout.

K. je jednoho dne ředitelem banky pověřen provést významného italského klienta po místních památkách a zvláště pak mu ukázat místní chrám. K. na klienta v dohodnutou dobu marně čeká. Venku prší. K. vejde do chrámu, kde panuje tma. V okamžiku, kdy chce zase odejít, jej kostelník posunky upozorňuje, že pod kazatelnou stojí farář. K. přesto odchází, když zaslechne rázné knězovo oslovení: „Josefe K.!“ Je překvapen, rozhoduje se otočit a rozrušen míří potemnělým kostelem k faráři. Dozvídá se, že se jedná o vězeňského kaplana, který je s jeho případem obeznámen. Sděluje mu, že se jeho proces nevyvíjí příznivě.

Duchovní vypráví K. příběh „o dveřníkovi stojícím před zákonem“, k němuž chce přistoupit muž z venkova. Dveřník odmítá muže k zákonu pustit, ale nevylučuje, že ho pustí později. Čas plyne, muž stárne a dveřník stále odmítá muže vpustit dovnitř. Bezprostředně před smrtí se muž podivuje tomu, že za všechna ta léta, kdy čeká na vpuštění k zákonu, se tímto vchodem nepokusil projít nikdo jiný. Dveřník muži odvětí, že tento vchod byl určen pouze pro něj a že ho nyní uzavře.

V předvečer svých 31. narozenin K. sedí ve svém bytě. Do bytu si pro něj přijdou dva muži s cylindry. K. na ně čeká a následuje oba muže ven na ulici. Zde se ho oba chopí a začínají ho kamsi odvádět. K. zjišťuje, že je odváděn do kamenolomu na kraji města. K. je zde povalen na zem a leží na velkém kameni. Jeden z mužů jej drží a druhý vytahuje dýku, kterou mu následně vráží do srdce. K. je zabit tak, jak rozhodl soud – jako pes. K. je popraven, aniž by se před tím dozvěděl, z čeho byl obviněn a aniž by byl seznámen se svým rozsudkem.

Rukopis románu

Nedlouho před smrtí uložil Kafka Maxi Brodovi, aby nevydanou část jeho literární produkce jakož i dopisy a deníky po jeho odchodu spálil.^[2] Mezi písemnostmi byl i rukopis románu, který teprve Brod nazval Proces a který od přítele získal už v roce 1920. Brod se nicméně přáním svého přítele neřídil a roku 1925 román vydal, ovšem ve značně neúplné a z literárně kritického hlediska nedokonalé podobě. Kafkovu pozůstalost – a zřejmě i svůj život – zachránil Brod v březnu 1939, krátce před obsazením Prahy wehrmachtem, když unikl do Palestiny. Po Brodově smrti v roce 1968 rukopis Procesu s částí Kafkových písemností zdědila jeho přítelkyně a sekretářka, opavská rodačka Ilsa Ester Hoffová (1906–2007). K dohodě s dědičkou o koupi vzácného rukopisu došlo až v roce 1987, do té doby byl známý jen z fotokopií.^[3]

Dražba rukopisu, obsahujícího 316 perem psaných stran v kvartových sešitech, proběhla v listopadu 1988 v londýnské aukční síni Sotheby's. Za částku jeden milión liber, v té době nejvyšší dosažené za rukopis literárního díla, ji koupil německý antikvář Heribert Tenschert (* 1947), který dražil z pověření vlády spolkové země Bádenska-Württemberska.^[4] Nyní je uložený v instituci Literaturmuseum der Moderne ve městě Marbach am Neckar u Stuttgartu.

Česká vydání

Proces, Československý spisovatel, Praha 1958, přeložil Pavel Eisner.
Proces, SNKLU, Praha 1965, přeložili Dagmar a Pavel Eisnerovi, znovu Argo, Praha 1992.
Proces, Argo, Praha 1992, přeložili Dagmar a Pavel Eisnerovi, znovu 1995.
Proces, Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1997, přeložil Josef Čermák, dílo Franze Kafky, svazek 5.
Proces, Lidové noviny, Praha 2005, přeložil Josef Čermák, znovu Garamond, Praha 2016.
Proces, Academia, Praha 2008, přeložil Pavel Eisner, znovu Dobrovský 2014.

Filmové adaptace

Prosessen (1962, Proces), norský televizní film, režie Pål Løkkeberg.
The Trial (1962, Proces), americký film, režie Orson Welles, v hlavní roli Anthony Perkins.
Oikeusjuttu (1969, Proces), finský televizní film, režie Seppo Wallin.
Il processo (1978, Proces), italský televizní film, režie Luigi Di Gianni.
El prontuario del señor K (1987), argentinský televizní film podle románu Proces, režie Oscar Barney Finn.
The Trial (1993, Proces), britský film, režie David Hugh Jones, scénář Harold Pinter, v hlavních rolích Kyle MacLachlan a Anthony Hopkins.
Procesas (1994, Proces), litevský film, režie Algimantas Puipa a Janina Lapinskaite.
Inkarnace (1994), český televizní film, režie Pavel Bárta, děj filmu sleduje hlavního hrdinu, který se během četby knihy Proces identifikuje s postavou Josefa K.
Am Ende des Ganges (1999), německý krátký film podle románu Proces, režie Michael Muschner.
Lo strano caso del signor Kappa (2001, Podivný případ pana Kappa), italský film podle románu Proces, režie Fabrizio Lori.

Odkazy

Reference

↑ Bohumil Nuska-Jiří Pernes: Kafkův Proces a Švihova aféra [online]. Český rozhlas, 2001-07-16 [cit. 2024-10-10]. Dostupné online.
↑ KAFKA, Franz. Dopisy Felici. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1999. 966 s. ISBN 80-85844-56-7. Kapitola Erich Heller: Doslov, s. 938–939.
↑ Manuskript: Die Handschrift von Kafkas »Der Prozeß« wurde in London für 3,15 Millionen Mark versteigert. Der Spiegel [online]. Rudolf Augstein, 20. 11. 1988 [cit. 9.3.2023]. Roč. 41, čís. 47. Dostupné online.
↑ JAGA (ŠIFRA). Proces za milión. Lidová demokracie. 25. 11. 1988, roč. 44. ISSN 0323-1143.

Literatura

MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 1/ A-L. Praha: Odeon, 1989. ISBN 80-207-0948-7. S. 475.

Související články

100 nejdůležitějších knih 20. století podle Le Monde

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Proces na Wikimedia Commons
Dílo Proces ve Wikicitátech
Zápis do čtenářského deníku – snaha o ideovou interpretaci

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Bohumil Nuska-Jiří Pernes: Kafkův Proces a Švihova aféra [online]. Český rozhlas, 2001-07-16 [cit. 2024-10-10]. Dostupné online.

[2] KAFKA, Franz. Dopisy Felici. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1999. 966 s. ISBN 80-85844-56-7. Kapitola Erich Heller: Doslov, s. 938–939.

[3] Manuskript: Die Handschrift von Kafkas »Der Prozeß« wurde in London für 3,15 Millionen Mark versteigert. Der Spiegel [online]. Rudolf Augstein, 20. 11. 1988 [cit. 9.3.2023]. Roč. 41, čís. 47. Dostupné online.

[4] JAGA (ŠIFRA). Proces za milión. Lidová demokracie. 25. 11. 1988, roč. 44. ISSN 0323-1143.

[1]

[2]

[3]

[4]