Wikipedie

Program Gemini

kosmický program USA, který předcházel programu Apollo

Program Gemini (sonda Gemini) byl druhý americký pilotovaný kosmický projekt organizace NASA. Probíhal v letech 1962 až 1966, byl tedy zasazen mezi programy Mercury a Apollo.[1] Protože kosmická loď byla určena pro lety dvou astronautů, byl název programu i lodi odvozen z třetího znamení zvěrokruhu – Blíženci (lat. Gemini).

Program Gemini
Logo
Logo
Základní popis
StátSpojené státy americké
OrganizaceNASA
CíleSetkání
orbital spaceflight
výstup do vesmíru
Historie
Trvání1961 – 1966
První start8. dubna 1964
Poslední start11. listopadu 1966
Úspěšné starty10
SoučástiGemini 1
Gemini 2
Gemini 3
Gemini 4
Gemini 5
Gemini 7
Gemini 6A
Gemini 8
Gemini 9
Gemini 10
Gemini 11
Gemini 12
KosmodromCape Canaveral Space Force Station
Dopravní prostředky
Nosná raketaAtlas-Agena
Titan 2 GLV
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kosmická loď Gemini

Kosmická loď Gemini 6
Popis
Výrobce: McDonnell Aircraft Company, St. Louis, Missouri
Úloha: Orbitální pilotovaný let
Posádka: 2 astronauté
Rozměry
Výška: 5,67 m
Max. Průměr: 3,05 m
Objem kabiny: 2,55 m³
Hmotnosti
Návratový modul: 1 983 kg
Brzdný modul: 591 kg
Přístrojový modul: 1 277 kg
Loď celkem: 3 851 kg
Raketové motory
Návratový (pevné palivo) x 4 11,12 kN
Oddělovací (pevné palivo) x 3 1,8 kN
RCS trysky (N2O4/MMH) x 16 111 N
Manévrovací OAMS trysky (rotace) (N2O4/MMH) x 2 378 N
Manévrovací OAMS trysky (posuv) (N2O4/MMH) x 6 445 N
Manévrovací OAMS trysky (pozice) (N2O4/MMH) x 8 111 N
Výkony
Výdrž: 14 dní (206 oběhů)
Apogeum: 402 km
Perigeum: 160 km
Manévrovací schopnost: 222 m/s
Řez lodí Gemini

Jednalo se o prozatím jediný americký pilotovaný program který splnil veškeré cíle, které měl vytyčeny a to v rekordně krátké době při velice příznivých nákladech. Celkové náklady programu Gemini dosahovaly hodnoty $5,4 mld. Za ně bylo dosaženo hned několika významných prvenství – první americký výstup do vesmíru, první setkání a spojení dvou těles na oběžné dráze, dlouhodobý let dvoučlenné posádky, manévrování na oběžné dráze atd.

Cíle programu

editovat
  • Ověřit zda je možné úspěšně dokončit dlouhodobý, až čtrnáctidenní let lodi a posádky.
  • Provést setkání dvou kosmických těles na oběžné dráze s jejich následným spojením. Vyzkoušet manévrování spojených těles s využitím pohonného systému cílového tělesa.
  • Zlepšit metody vstupu do zemské atmosféry a přistání tak, aby bylo dosaženo přistání v předem vybrané oblasti na mořské hladině.

Kosmická loď

editovat

Kosmická loď Gemini měla podobně jako loď Mercury tvar komolého kužele, byla však celkově větší, neboť musela poskytnout dostatek prostoru pro usazení dvou astronautů a umístění dodatečného vybavení pro uskutečnění dlouhodobého orbitálního letu.

Loď o celkové délce 5,67 m byla rozdělena na 2 základní části, na návratovou kabinu o délce 3,35 m a maximálním průměru 2,32 m a adaptér o maximálním průměru 3,05 m a délce 2,32 m. Návratová kabina byla vyrobena stejnou technologií a ze stejných materiálů jako kabina lodi Mercury. Měla dvojité stěny mezi nimiž byla umístěna většina přístrojového vybavení jako jsou navigační a komunikační zařízení, počítač, zařízení pro zajištění životních podmínek apod. Díky tomu mohl být vlastní interiér kabiny velice přehledně zařízen. Přesto však v kabině bylo jen 1,6 m3 volného prostoru, tedy prostoru srovnatelného s přední částí osobního automobilu.

Adaptér se dělil na dva hlavní bloky. Jednak blok se 4 návratovými raketami na tuhé palivo (délka 92 cm), zabezpečujícími snížení oběžné rychlosti pro zahájení návratu na Zemi a dále na blok nesoucí zásoby pohonných látek a raketové trysky pro orbitální manévry (délka 140 cm). V adaptéru byl rovněž umístěn hlavní energetický zdroj lodi. Pro krátkodobé lety se jednalo o stříbrozinkové články. Pro dlouhodobé lety pak o dvojici kyslíko-vodíkových palivových článků. Průměrná elektrická spotřeba činila 2,16 kW při celkové kapacitě energetického systému 151 kWh.

Na špici návratové kabiny byl dále umístěn radiolokátor a aktivní spojovací uzel, využívaný pro připojování lodi k pasivnímu spojovacímu tělesu Agena.

Při startu, přistání a většině orbitálních činností měli astronauté oblečeny skafandry. V těch byla, podobně jako v návratové kabině, čistě kyslíková atmosféra o tlaku 0,35 atmosféry a teplotě 18 °C. Ve skafandrech bylo možné vystoupit z kabiny přímo do kosmického prostoru. K tomuto účelu byla kabina vybavena dvojicí širokých vstupních dveří. Ty byly hlavním a jediným vstupem do kabiny a v případě havárie nosné rakety by sloužily jako otvor pro katapultáž astronautů s využitím katapultovacích křesel. U lodi Gemini totiž nebylo využito záchranného raketového systému, jaký byl u lodí Mercury a Apollo.

Na Zemi se vracela pouze kabina s kosmonauty. Ta byla na svém tupém dně chráněna tepelným štítem z fenolové pryskyřice a během sestupu atmosférou využívala aerodynamického vztlaku. Bylo tak možné v určitých mezích ovlivňovat místo přistání. Počítalo se pouze s měkkým přistáním na vodu. To zabezpečoval přistávací padákový systém složený ze stabilizačního padáku o průměru 5,5 m a z hlavního padáku o průměru 25,6 m. Maximální rychlost přistání mohla být až 9 m/s.

 
Start Gemini 6A z rampy 19 s astronauty Walterem Schirrou a Thomasem Staffordem

Mise programu Gemini

editovat

V rámci programu Gemini bylo vykonáno celkem 12 misí. První dvě byly nepilotovanými lety sloužícími k ověření technologií a vlastností lodi, následujících 10 pilotovaných bylo zaměřeno na plnění základních bodů programu. Všechny lodě vynesla nosná raketa Titan 2 GLV z Mysu Canaveral na Floridě.[1]


Nepilotované lety

editovat
Označení mise Sériové označení Datum mise Čas startu Doba letu Poznámky
Gemini 1 GLV-1 12556 8. – 12. dubna 1964 16:01 UTC 3d 23h První testovací let lodi Gemini
Gemini 2 GLV-2 12557 19. ledna 1965 14:03 UTC 18m 16s Suborbitální let pro ověření tepelného štítu

Pilotované lety

editovat
Označení mise Sériové označení Kapitán Pilot Datum mise Čas startu Doba letu
Gemini 3 GLV-3 12558 Grissom Young 23. března 1965 14:24 UTC 4h 52m 31s
První pilotovaný let, 3 oběhy.
Gemini 4 GLV-4 12559 McDivitt White 3.–7. června 1965 15:15 UTC 4d 1h 56m 12s
První americký výstup do kosmického prostoru (White) v celkové době trvání 22 minut.
Gemini 5 GLV-5 12560 Cooper Conrad 21.–29. srpna 1965 13:59 UTC 7d 22h 55m 14s
První dlouhodobý kosmický let (týden, 120 oběhů). První mise využívající palivové články pro dodávku elektrické energie. Ověření navigačního systému pro budoucí spojení na oběžné dráze.
Gemini 7 GLV-7 12562 Borman Lovell 4.–18. prosince 1965 19:30 UTC 13d 18h 35m 01s
Dlouhodobý let (14 dní) pro ověření schopností lidského organismu přežití ve stavu beztíže. Protože došlo k závadě na bezpilotním raketovém stupni Agena, posloužila loď jako pasivní cíl pro spojení s kosmickou lodí Gemini 6A.
Gemini 6A GLV-6 12561 Schirra Stafford 15.–16. prosince 1965 13:37 UTC 1d 1h 51m 24s
První setkání dvou kosmických těles na oběžné dráze s lodí Gemini 7. S tou byl po dobu 5 hodin ve společném letu ve formaci. Vzdálenost 0,3–90 m.
Gemini 8 GLV-8 12563 Armstrong Scott 16. března 1966 16:41 UTC 10h 41m 26s
První spojení dvou kosmických těles na oběžné dráze s bezpilotním raketovým stupněm Agena. V důsledku závady na orbitálním orientačním systému lodi Gemini (zaseknutý ventil trysky č.8) došlo k nekontrolovatelnému roztočení obou těles. Po odpojení lodi od stupně Agena došlo k nouzovému přistání, prvnímu v americké historii kosmických letů.
Gemini 9 GLV-9 12564 Stafford Cernan 3.–6. června 1966 13:39 UTC 3d 0h 21m 50s
Pro poruchu na pasivním cílovém tělesu Agena byly provedeny celkem 3 různé přibližovací manévry bez konečného spojení. V průběhu letu byl proveden dvouhodinový výstup do kosmického prostoru.
Gemini 10 GLV-10 12565 Young Collins 18.–21. července 1966 22:20 UTC 2d 22h 46m 39s
Po spojení lodi Gemini s cílovým tělesem Agena byl využit motor Ageny pro zvýšení oběžné dráhy komplexu. V průběhu letu byl na dobu 49 minut otevřen průlez kosmické lodi, čehož Collins využil k vykonání 39minutového experimentu na povrchu tělesa Agena, tedy ve volném kosmickém prostoru.
Gemini 11 GLV-11 12566 Conrad Gordon 12.–15. září 1966 14:42 UTC 2d 23h 17m 08s
Po spojení s cílovým tělesem Agena byl využit motor Ageny pro zvýšení oběžné dráhy komplexu na rekordní výšku 1189 km. V rámci 2hodinového otevření průlezu kosmické lodi provedl Gordon 33-minutový výstup do volného kosmického prostoru.
Gemini 12 GLV-12 12567 Lovell Aldrin 11.–15. listopadu 1966 20:46 UTC 3d 22h 34m 31s
Závěrečný let programu. Po spojení s cílovým tělesem Agena vykonal Aldrin rekordní výstup do kosmického prostoru v trvání 5 hodin.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Americké kosmické lety, s. 332. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Program_Gemini&oldid=24321987“
  NODES
Idea 1
idea 1