Quartier Saint-Germain-des-Prés

Quartier Saint-Germain-des-Prés (čtvrť Svatého Heřmana v Lukách) je 24. administrativní čtvrť v Paříži, která je součástí 6. městského obvodu. Má rozlohu 28,2 ha a ohraničují ji ulice Rue de Seine na východě, Rue du Four na jihu, Rue des Saints-Pères na západě a řeka Seina na severu.

Čtvrť byla pojmenována podle opatství Saint-Germain-des-Prés. V ulici Rue Bonaparte č. 18 se nachází konzulát České republiky a české kulturní centrum.

Historie

Opatství benediktinů s chrámem roku 558 vysvětil pařížský biskup Germain. Stavební komplex byl dřevěný a kolem roku 1000 byl nahrazen kamennými stavbami. Kostel byl přestavěn v románském slohu na trojlodní baziliku s hranolovou západní věží. Chrám sv. Petra sloužil až do 12. století jako farní. Kolem roku 1180 převzal funkci farního kostela nově vysvěcený kostel svatého Sulpicia. Opatství bylo zásadně přestavěno v románském slohu a dále upravováno ve 13.-14. století. Během revoluce po roce 1789 byly stavby pobořeny a kostel využíván jako prachárna. Ze středověkých staveb se dochoval kostel, část křížové chodby a někdejší opatský palác, přestavěný v 19. století.

Kolem kláštera vznikla osada již v raném středověku, při brodu a později mostu přes Seinu. Dlouho však stála mimo hradby města Paříže.

Čtvrť byla oblíbeným místem setkání intelektuálů již od poloviny 17. století. Bydlel zde mj. matematik a filozof René Descartes, jehož ostatky jsou od roku 1819 uloženy ve zdejším kostele v kapli sv. Benedikta a ve stěně je označuje černá mramorová deska epitafu.

V kavárně Café Landelle se scházeli encyklopedisté Denis, Diderot a pozdější reolucionáři Marat, Danton a Guillotin. Vznikaly zde první tiskárny, antikvariáty a kavárny. Café Procope existuje dodnes.

Od roku 1921 se kolem nakladatelství Le Divan a stejnojmenné literární revue, kterou vedl Henri Martneau, se scházeli literáti a výtvarníci. Další skupina přibyla po druhé světové válce. Celá čtvrť se proslavila jako pařížské centrum intelektuálního a kulturního života. Ve zdejších kavárnách, barech a nočních klubech se scházeli filozofové, spisovatelé, malíři, sochaři, básníci a hudebníci, jak ve své knize zaznamenal jeden z účastníků - Boris Vian.^[1] K dalším známým jménům patří Jean-Paul Sartre a Simone de Beauvoir, Jean-Luc Godard, François Truffaut, Juliette Gréco, Nathalie Sarrautová nebo Jacques Prévert. I když tento věhlas čtvrť pozvolna ztratila, stále existují kavárny Les Deux Magots nebo Café de Flore a pivnice U Lippa, které patřily u umělců k nejoblíbenějším.

Literatura

Boris Vian, Jean-Paul Caracalla a Nicolas Grenier je autorem knihy o Saint-Germain-des-Pres.

Vývoj počtu obyvatel

Rok sčítání	Počet obyvatel	Hustota zalidnění (ob./km²)
1954	11 921	42 273
1962	11 050	39 184
1968	9 223	32 706
1975	7 010	24 858
1982	5 988	21 234
1990	5 707	20 238
1999	5 154	18 277

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Quartier Saint-Germain-des-Prés na francouzské Wikipedii.

↑ Boris Vian, Průvodce po Saint-Germain-des-Prés, Garamond, Praha 2002, ISBN 80-86379-39-6

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Quartier Saint-Germain-des-Prés na Wikimedia Commons
(francouzsky) Statistika o 6. pařížském obvodu (formát pdf)^{[nedostupný zdroj]}

[1] Boris Vian, Průvodce po Saint-Germain-des-Prés, Garamond, Praha 2002, ISBN 80-86379-39-6

[1]