Radiolarit

Radiolarit nebo radiolariový rohovec je usazená hornina tvořena z rekrystalizovaných mikroskopických schránek prvoků radiolaria. Většinou je indikátorem hlubokovodního oceánského prostředí. Složením je blízká opuce, spongilitům a silicitům (jaspilitům), případně nezpevněným křemelinám.

Radiolarit
Jurský radiolarit z Alp
Zařazení	sedimentární
Hlavní minerály	křemen, opál, chalcedon
Akcesorie	kalcit
Textura	masivní
Barva	pestrobarevná, červená, hnědá, zelená

Vznik

Radiolarity vznikají usazováním odolných mikroskopických schránek prvoků kmene radiolaria nejčastěji pod karbonátovou kompenzační hladinou. V této hloubce dochází k úplnému rozpouštění mikroskopických schránek tvořených CaCO₃, takže usazovat se mohou pouze schránky tvořené z SiO₂. Opálový materiál schránek postupně rekrystalizuje na stabilnější vláknitý chalcedon a křemen. Někdy přechází do radiolariových vápenců.

Vlastnosti

Jsou to většinou zvrstvené horniny, často pestrobarevné. Jsou poměrně tvrdé, rýpou do skla. Tenké pravidelné vrstvičky mohou dosahovat tloušťku kolem 5 - 15 cm (obvykle desky) a v případě, pokud vznikaly v hlubokovodním prostředí se často střídají s jílovitými břidlicemi, případně relikty ofiolitů. Mají vysoký obsah SiO₂, nešumí v HCl. Příměs CaCO₃ může způsobit, že hornina může s HCl reagovat prudčeji a slabě šumět.

Radiolarity jsou často považovány za hlubokovodní oceánské sedimenty a jsou proto často používány jako důležitý palegoegrafický indikátor. V geologické minulosti ale některé radiolarity vznikaly i v mělkovodním prostředí. Červenou až hnědou barvu hornině dodávají ionty Fe³⁺, zelenkavou Fe²⁺. Schránky radiolarií jsou zachovány v mikroskopické struktuře, jsou jinak chudé na makrofosílie. Někdy se v nich vyskytují aptychy (víčka) amonitů.

Výskyt

Nejstarší známé radiolarity jsou kambrického stáří, pochází z Kazachstánu. Středněordovické radiolarity se vyskytují u Ballantrae ve Skotsku. Silurské/devonské radiolarity, nazývané lydity, se nachází v Franckém lese a v oblasti Vogtland v Německu. Velký význam mají novaculity z Arkansasu, Oklahomy a Texasu, které vznikly na konci devonu.

Vzorky jurských radiolaritů ze Západních Karpat

V oblasti Západních Karpat se radiolarity vyskytují v několika tektonických jednotkách. Nejstarší z nich jsou radiolarity v meliatiku, kde však vystupují pouze v sekundární pozici v subdukční melanži.

Tzv. držkovské a čoltovské radiolarity jsou střednětriasového stáří a řazeny jsou do hačavského souvrství. Všechny ostatní radiolarity jsou mladší. V Centrálních Západních Karpatech jsou hlavně střednějurské. Známy jsou i ze šipruňské pánve tatrika a zliechovské pánve krížňanského příkrovu (fatrikum), kde jsou označovány jako ždiarske souvrství. Ve fatriku mají velmi často charakter radioláriových vápenců. Vystupují také v manínské a kysucké jednotce bradlového pásma jako tzv. czajakowské resp. čajakovské radiolarity. Pro analogické souvrství se v alpské literatuře používá název ruhpoldinské radiolarity, v Polsku jsou pro stejné souvrství používány termíny sokolické a czajakowské radiolarity. V nadloží tethydních radiolaritů často leží červené hlíznaté vápence.

Na Slovensku je lze nalézt v Nízkých a Vysokých Tatrách, Malých Karpatech, Malé a Velké Fatře, pohořích Vtáčnik, Tribeč, Štiavnické vrchy, Povážském Inovci (hornobelická skupina), Spišská Magura, Starohorské vrchy, Strážovské vrchy.

Vyskytují se i v jiných oblastech alpsko-himálajské soustavy, například v pohoří Medvednica v Chorvatsku nebo v severních Vápencových Alpách.

Použití

Radiolarity byly v mladším paleolitu používány k výrobě štípaných nástrojů. Čepele z tohoto materiálu byly nalezeny např. u Kálnici na Pováží.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rádiolarit na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Radiolarit na Wikimedia Commons