Rainald z Dasselu
Rainald z Dasselu (kolem 1120? – 14. srpna 1167 u Říma) byl v letech 1156-1159 říšský kancléř, od roku 1159 pak kolínský arcibiskup a rádce Fridricha Barbarossy, císaře Svaté říše římské.
| Rainald z Dasselu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1114 Svatá říše římská |
| Úmrtí | 14. srpna 1167 (ve věku 52–53 let) Řím |
| Příčina úmrtí | malárie |
| Místo pohřbení | Katedrála svatého Petra v Kolíně nad Rýnem |
| Povolání | katolický kněz, politik a katolický biskup |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Rodiče | Reinold I. z Dasselu a (Mechtild) von Schauenburg |
| Příbuzní | Ludolf I. z Dasselu (bratr) |
| Funkce | kolínský arcibiskup (od 1165) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kancléř
editovatKdyž byl Fridrich I. Barbarossa zvolený v roce 1152 králem, brzy všiml Rainaldova talentu. Rainald z Dasselu poprvé ukázal své politické schopnosti, když byl vyslán k papeži Evženu III. do Říma. Poté, co byl v roce 1155 papežem Hadriánem IV. Fridrich Barbarossa korunován císařem Svaté říše římské, jmenoval Rainalda z Dasselu svým kancléřem. V rostoucím konfliktu mezi císařem a papežstvím získal výraznou politickou moc, především když v říjnu 1157 besançonský sněm vydal směrnici, která trvala na právech a moci císaře, zejména v Italském království, na posílení autonomního německého katolického duchovenstva a snížení vlivu papežství.[1] Rainald z Dasselu plný života, občas drsný a neomalený, jindy zase opatrný a vypočítavý, který i přes svou církevní důstojnost uměl zacházet s mečem, od té chvíle velmi významně ovlivňoval politiku Fridricha Barbarossy.
Boj s papežskou kurií eskaloval na sněmu v Besançonu, kde Rainald vstoupil do ostrého sporu s papežským legátem Rolandem ze Sieny (pozdějším papežem), když rázně odmítl použití slova beneficium ze strany papeže Hadriána IV., což mohlo znamenat léno a výhody. V použitém výrazu slova, se mělo za to, že byla znovu otevřená touha papežské kurie po ovládnutí světa.
V roce 1158 podnikli s vévodou Otou I. Bavorským diplomatickou cestu do Itálie, aby připravili cestu pro císařovo tažení.
Arcibiskup
editovatV lednu 1159 Rainald dorazil jako císařský vyslanec do Milána, které bylo roku 1158 Fridrichem Barbarossou dobyto. Při vstupu do města, byl však obyvateli vyhnán a téměř zavražděn. Uchýlil se tedy v císařském vojenském táboře, kde byl jmenován kolínským arcibiskupem a v nepřítomnosti italským arcikancléřem jako nástupce zesnulého Fridricha II. z Bergu. Když v roce 1159 zemřel papež Hadrián, dvojí zvolení papeže Alexandra III. a Viktora IV. vedlo k rozkolu, během něhož měl Rainald za cíl posílit císařského vzdoropapeže Viktora. Na koncilu v Pavii v roce 1160 jednal jako císařův velvyslanec, přičemž se účastnil diplomatických jednání s Janovem, Pisou a také dvory francouzského krále Ludvíka VII. a anglického krále Jindřicha II., které se snažil získat na stranu při volbě vzdoropapeže Viktora, ale neuspěl.
V roce 1162 císař Fridrich Barbarossa zahájil druhé obléhání Milána, které skončilo zničením města. V roce 1163 papež Alexandr III. exkomunikoval Rainalda, který při těchto jednáních hlasitě hlásal právo císaře disponovat papežským stolcem. Na základě roncaliánských dekretů vydaných na sněmu v Roncaglii poblíž Piacenzy v roce 1158 byl Rainald ještě jednou v Itálii úspěšný při jednání v záležitostech císaře. Když Victor IV. zemřel, Rainald z vlastní vůle a bez čekání na souhlas císaře v Lucce zvolil nového vzdoropapeže, Paschala III. Fridrich Barbarossa by stěží pokračoval v papežském rozkolu. Rainald to věděl, a proto si přál přimět císaře, aby pokračoval v boji o imperiální nadvládu.
Při cestě zpět do Kolína nad Rýnem v roce 1164 přivezl sebou ostatky Tří králů jako kořist z Milána a jako dar císaři. Mezitím se v Německu zvýšil počet přívrženců proti zákonnému papeži. Rainald se znovu chopil zbraně na obranu své jediné ambice, kterou byla navrhovaná kanonizace Karla Velikého v Cáchách, především v době, kdy získal souhlas anglického krále. Nové spojenectví zpečetil zasnoubením dcery krále Jindřicha Matildy se saským vévodou Jindřichem Lvem.
V roce 1167 byl opět v Itálii, kde se aktivně podílel na přípravě další cesty pro císaře Fridricha Barbarossy. Rainald spolu s mohučským arcibiskupem Christianem I. a jejich armádou dne 29. května 1167 zvítězili nad mnohem početnějšími římskými jednotkami v bitvě u Monte Porzia a obklíčili město. Rainald z Dasselu brzy poté zemřel, příčinou byla pravděpodobně malárie. Jeho ostatky byly přeneseny do Kolína nad Rýnem a pohřbeny v kapli Panny Marie v katedrále Svatého Petra.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Rainald of Dassel na anglické Wikipedii.
- ↑ HARING, Nicholas M. Notes on the Council and the Consistory of Rheims (1148). S. 39–59. Mediaeval Studies [online]. 1966-01-01 [cit. 2023-01-21]. Roč. 28, s. 39–59. Dostupné online. ISSN 0076-5872. DOI 10.1484/J.MS.2.306008. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rainald z Dasselu na Wikimedia Commons - Tento článek čerpá z 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Rainald Of Dassel“, jehož autorem je The Editors of Encyclopaedia Britannica.
