Songcän Gampo
Songcän Gampo (tibetsky སྲོང་བཙན་སྒམ་པོ་, Wylie Srong-btsan sGam-po) (605/617–649) byl panovník Tibetu. Je znám jako „první tibetský buddhistický král“.
| Songcän Gampo | |
|---|---|
| Tibetský panovník | |
 | |
| Narození | asi 605/617 |
| Úmrtí | asi 649 |
| Předchůdce | Namri Söngcan |
| Nástupce | Gungsong Gungcän, Mangsong Mangcän |
| Manželky | Bhrkutí Déví Wen-čcheng |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se pravděpodobně rok před nástupem čínské dynastie Tchang, což by vycházelo na rok 617.[1] Vládu nad Tibetem převzal v roce 630 po svém otci Namri Söngcana. Nedlouho poté, co se Songcän Gampo stal tibetským panovníkem, nechal vyslat poselstvo do Nepálu, které u tamějšího krále Amšuvarmana žádalo ruku nepálské princezny Bhrkutí Déví (mezi Tibeťany známá jako Balza, „nepálská princezna“). Nepálský král se sňatkem souhlasil a tak se Brkutí Déví začala chystat na cestu do Songcän Gampova sídelního města Lhasy. Mimo jiné si s sebou do vzala sochu Buddhy Akšóbhji.[2] Podle Karla Wernera však není existence Bhrkutí Déví podložena spolehlivými zdroji a spíše se jedná o legendární než o historickou postavu.[3]
V následujících letech se Songcän Gampo začal ucházet o další ženu, čínskou princeznu Wen-čcheng (známá též jako Gjaza, „čínská princezna“), neteř tchangského císaře Tchaj-cunga. O její ruku se však Songcän Gampo utkal nejdříve s turkickým vládcem Ašına Toťišim (609–619) a poté i se samotným čínským císařem. Tibetská armáda však čítala na 200 000 mužů a porazila jak turkickou armádu, tak vojska čínského císaře. Ten se proto podvolil Songcän Gampově vůli a poslal princeznu Wen-čccheng do Lhasy. Stejně jako Bhrkutí Déví, i čínská princezna si s sebou přinesla sochu Buddhy, ne však Akšóbhji, ale Šákjamuniho.[4] Wen-čcheng měla být vtělením Táry,[5] oblíbené ženské bódhisattvy. Právě tyto dvě princezny měly do Tibetu poprvé přinést buddhismus.
Podle tradičního podání buddhismus přijal díky vlivu svých žen i Songcän Gampo. Zavrhl tak bön, který byl tehdy v Tibetu velmi rozšířen. Songcän Gampův krok byl založen spíše na pragmaticko-politických důvodech, než na vnitřním obrácení.[3]
Pro sochy, které si s sebou princezny do Tibetu přinesly, byly vystavěny dva chrámy. Pro Buddhu Akšóbhju, tedy sochu Bhrkutí Déví, byl vytaven chrám Džókhang a pro sochu Wen-čcheng byl postaven chrám s názvem Ramočhe. V pozdějších letech pod hrozbou napadení Lhasy čínskými vojsky byly obě sochy ukryty. Socha Brkutí Déví byla zakopána a socha Wen-čcheng byla zazděna v Džókhangu. Později byly sochy opět nalezeny a umístěny zpět do chrámů, avšak socha Wen-čcheng do Džókhangu a Bhrkutí Déví do chrámu Ramočhe.[6]
Během Songcän Gampovy vlády byla do Indie vyslána skupina šestnácti učenců vedená Sambhótou, aby tam studovala sanskrt a indická písma. Zpět do Tibetu se navrátil jen Sambhóta, který pak na základě svých znalostí písem gupta a brahmí sestrojil tibetské písmo.[4] Songcän Gampo podnikl i několik válečných výprav. Jeho armáda měla svést vítěznou bitvu i s indickým panovníkem Ardžunou, nástupcem krále Harši, avšak indické prameny se o této bitvě nezmiňují.[7]
Není přesně jisté, na co Songcän Gampo zemřel. Je možné, že podlehl blíže neobjasněné epidemii v místě zvaném Phänpo. Jeho hrob se nachází v Čhonggjä v údolí řeky Jarlung.[8]
Jména a tituly
editovat- Tuki Šipir-kagan nebo jen Šipirchán Türk-šad a také
- Šıpi-kagan (čínsky v českém přepisu Š'-pi kche-chan, pchin-jinem shǐbì kěhàn, znaky 始畢可汗) osobní jméno
- Ašına Toťiši (čínsky v českém přepisu A-š'-na Tuo-ťi-ši, pchin-jinem āshǐnà duōjíshì, znaky 阿史那咄吉世), nebo podle variantů v jiných jazycích:
- Tuoťi, Sipi, Ših-Pi, Š'pi-kagan, Čchiouli Šip, Tuťieli, Tuki Šipir-kagan, Sipi, Tugi Šipir-chán[9]
Reference
editovat- ↑ Žagabpa, 36.
- ↑ Žagabpa, 36–37.
- ↑ a b Werner, 611.
- ↑ a b Žagabpa, 37.
- ↑ LOPEZ, Donald S. Příběh buddhismu: průvodce dějinami buddhismu a jeho učením. Překlad Lenka Borecká. Brno: Barrister & Principal, 2001. ISBN 80-86598-54-3. S. 73.
- ↑ DOHNALOVÁ, Monika. Nejstarší tibetské dějiny a tři dharma králové [online]. TIBINFO [cit. 2009-03-13]. Dostupné online.
- ↑ Žagabpa, 39.
- ↑ Žagabpa, 39–40.
- ↑ SIUNG, Victor Cunrui. Emperor Yang of the Sui Dynasty: His Life, Times, and Legacy. Albany NY: State University of New York Press, 2006. 213 s. 10 březen 2015. ISBN 978-0-7914-6587-5. (anglicky)
Literatura
editovat- Tarthang tulku. Starověký Tibet. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-844-4.
- WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1.
- ŽAGABPA, Cipön Wangčhug Dedän. Dějiny Tibetu. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-410-6.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Songcän Gampo na Wikimedia Commons - Nejstarší tibetské dějiny a tři dharma králové
