Wikipedie

Subotica

město na severu Srbska

Subotica (srbsky Суботица, Subotica, maďarsky Szabadka, německy Maria-Theresiopel nebo Theresiopel, rumunsky Subotita) je město na severu Srbska, je to druhé největší město v autonomní provincii Vojvodina (větší je jen Novi Sad, metropole oblasti). Nachází se v historickém regionu Bačka.[1] Subotica je kulturním centrem maďarské a chorvatské národnostní menšiny a jedním z center etnické skupiny Bunjevců.

Subotica
Суботица
Szabadka
Pohled na střed města z věže místní radnice.
Pohled na střed města z věže místní radnice.
Subotica – znak
znak
Subotica – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice46°5′54″ s. š., 19°40′12″ v. d.
Časové pásmo+1
StátSrbskoSrbsko Srbsko
Autonomní oblastVojvodina
OkruhSeverobačský
Subotica
Subotica
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel97 910 (2011)
Správa
StarostaJenő Maglai (SVM)
Oficiální webwww.subotica.rs
Označení vozidelSU
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zároveň je to správní centrum pro Severobačský okruh a nejsevernější město v Srbsku.

Poloha

editovat

Město se nachází na severním okraji Srbska v Panonské nížině, 7 km jižně od maďarsko-srbské hranice[2], při hlavním silničním a železničním tahu mezi městy Budapešť a Bělehrad (zhruba v jeho polovině). Ze severu jej obklopují lesy (a přírodní rezervace Subotička peščara), z jihu otevřená krajina, která je intenzivně zemědělsky využívána. Ve vzdálenosti 8 km[3] východně od města se rozkládá Palićské jezero. Nadmořská výška města činí 109 m n. m. Rozloha města (včetně všech jeho městských částí a dalších přilehlých oblastí) činí 1008 km², z toho 123 km² tvoří urbánní zóna.

Subotica se nachází 41 km jihozápadně od Segedínu, 165 km jižně od Budapešti, 80 km jihovýchodně od Szekszárdu, 92 km severně od Nového Sadu a 168 km severozápadně od Bělehradu.[1]

Klimatické poměry

editovat

Město (stejně jako celá jižní část Podunajské nížiny) má prvky kontinentálního klimatu, které představují: chladné zimy, teplá léta a proměnlivost srážek v různých ročních dobách. Průměrná roční teplota zde činí 11,4 °C, relativní vlhkost vzduchu 69 %, počet deštivých dní činí 105 a úrhn srážek 491,3 mm.

Dějiny

editovat
Související informace naleznete také v článku Dějiny Subotice.

Subotica je poprvé v písemných pramenech zmiňována 7. května roku 1391, nicméně místo bylo osídleno jistě v dřívějších dobách. Středověký vývoj dějin města je nezbytné odvozovat ze skutečnosti, že Subotica se jakožto jihouherské město nacházela poblíž hranic s Osmanskou říší, která podnikala na sever časté výboje a v mnoha případech i úspěšné.

 
Mapa města z roku 1911

Válečný chaos vedl k častému stěhování obyvatelstva, díky čemuž se v Subotici kromě Maďarů objevili také Němci, Slováci, Židé, Bulhaři a Srbové. Vrchnost se často střídala, stejně jako jméno města. Od původního Zabadka z roku 1391 se vystřídalo více než 200 názvů, nicméně vzhledem k tradici používání latiny v Uhersku jsou nejpoužívanějšími z jmen Szent-Maria, Maria-Theresiopolis, Maria Theresiastadt a samozřejmě maďarské Szabadka a do srbštiny přeložené současné jméno – Subotica.

Jako město vybudované na významných obchodních trasách se stala Subotica místem mnohých historických událostí. Sedmihradský vévoda János Pongrác zde proto vybudoval v roce 1740 pevnost. Avšak ani ta nebyla ušetřena vlivu času a agresivitě lidí. Pozůstatky této pevnosti jsou dodnes dochovány, část tehdejší zdi je nyní součástí věže františkánského kostela.

Turci město obsadili roku 1542 a vládli až do roku 1686, kdy byla Subotica spolu s celým Uherskem obsazena vojsky Habsburské monarchie. V roce 1743 prohlásila Marie Terezie Subotici svobodným stoličným městem a roku 1779 rakouský císař vyhlásil, že je Subotica svobodným královským městem.[4] Roku 1845 získalo město současný název[1] (maď. Szabadka podle dne v týdnu soboty). V roce 1853 zde bylo vybudováno první divadlo, roku 1869 přijel do města první vlak. Součástí Uherska město zůstalo až do roku 1918, kdy se stalo součástí Království SHS a později Jugoslávie. Konec Rakousko-Uherska v Subotici znamenal příchod francouzské armády dne 13. listopadu 1918.

Konec 19. století znamenal pro město příchod nových vymožeností; otevíraly se školy, spojení se světem zajistila pošta a později i železnice a vznikal průmysl. V roce 1896 byl do města zaveden elektrický proud.[1]

Druhá světová válka změnila národnostní složení obyvatelstva, Subotici opustili hlavně Němci a Židé.

Historické centrum města bylo v roce 1986 prohlášeno za památkově chráněné.[1]

V roce 1999 mělo město 100 386 obyvatel.

Ekonomika

editovat
 
Interiér chemického závodu v Subotici
 
Secesní synagoga.

Mezi hlavní zaměstnavatele na území města Subotica patří především státní, resp. veřejný sektor, dále potom oblasti školství a obchodu. Vyniká ještě i řada subjektů, zaměstnávajících v oblasti průmyslu. Město mělo historicky vyšší míru HDP na obyvatele, než byl celojugoslávský, resp. srbský průměr. V roce 2001 měla místní ekonomika výkon o 38 % vyšší, než v celé zemi.

Ve 20. století byl v Subotici rozvíjen potravinářský průmysl, a to vzhledem k intenzivnímu využívání okolní velmi úrodné rovinaté krajiny. Během existence socialistické Jugoslávie byly v Subotici zřízeny četné potravinářské podniky, mezi které patřily např. Pionir, Fidelinka a další. Společnost Simex vyráběla alkoholické nápoje. Společnost 29. novembar (pojmenovaná podle Dne republiky např. vyráběla konzervy, firma Zorka např. umělá hnojiva. Zastoupeno bylo v menší míře i strojírenství, např. výroba kol pro motocykly nebo železničních vagonů (továrna Ferum).[5]

Řada z těchto podniků se adaptovala po složité transformaci jugoslávské, resp. srbské ekonomiky na nové poměry. Jen v roce 2009 byly ze Subotice vyvezeny potravinářské výrobky v hodnotě 30 milionů dolarů. Do roku 2019 působila v Subotici i společnost Azotara, která produkovala hnojiva. Dále je zde firma Bratstvo, která se zabývala výrobou/opravou železničních vagonů. Svojí továrnu má ve městě i společnost Siemens. Na území města se nachází volná hospodářská zóna (srbsky Slobodna zona Subotica)[6], která má obrat ve výši stovek milionů eur a kde je zaměstnáno na šest tisíc lidí.[7] Podílí se na přílivu obyvatel do města.[8] V roce 2021 bylo oznámeno, že v Subotici vznikne i závod na výrobu baterií do elektromobilů.[9]

V zemědělské produkci Subotice a okolí převažují především obilniny, které jsou využívány v potravinářství (68 % osevní plochy v roce 2010). Cca 88 % území města tvoří obdělávaná půda. Místní půda je velmi písčitá, složení písku zadržuje velmi silně vodu. Lokalita, která je mimo jiné i chráněnou přírodní památkou, se táhne až k obci Horgoš a z menší části se nachází i u Tavankutu. Dále jsou zastoupeny technické plodiny (okolo 12 %), krmné plodiny (okolo 6 %) a další. 3 571 ha plochy města Subotica pokrývají lesy.

V roce 2021 činil průměrný čistý plat na území města Subotica 59 427 RSD[10] (cca 12 800 Kč). V roce 2007 činila nezaměstnanost 18 000 práceschopných osob (okolo 40 %). Atraktivitu města co do příjmů ohrožuje fakt, že ekonomicky silnější Maďarsko se nachází velmi blízko. Město vábí sezonní pracovníky především v letní sezoně.[11]

Hlavní turistickou destinací města je Palićské jezero, které je oblíbené jak mezi místními, tak i v regionu. V jeho blízkosti se také nachází zoologická zahrada. Další oblíbenou přírodní rezervací v okolí je Zvláštní přírodní rezervace Ludaš. Historické centrum města má řadu secesních památek. V roce 2010 navštívilo město okolo padesáti tisíc turistů, zhruba třicet tisíc z nich bylo domácích návštěvníků. Roku 2021 zaznamenala Subotica 150 000 přenocování, 1/3 byli zahraniční návštěvníci.[12] V rámci své turistické strategie a komunikace k veřejnosti se snaží prezentovat především secesní památky, které vznikly v období, kdy bylo město součástí Uherska.[12]

Město je také oblíbeným cílem návštěvníků z nedalekého Maďarska, především díky nižším cenám zboží nebo bleším trhům.[13]

V roce 2023 činil průměrný plat v Subotici 105 000 RSD.[14]

Obyvatelstvo

editovat

Struktura obyvatelstva

editovat

V roce 2002 v Subotici a okolních obcích žilo dle srbského sčítání lidu celkem 148 401 obyvatel. Město je etnicky velmi různorodé a je jedním z hlavních kulturních center maďarské národnosti na území Srbska. Téměř jednu třetinu obyvatelstva Subotice tvoří Maďaři, zbytek Srbové a další národnosti. Počet obyvatel města rostl až do 80. let 20. století, od té doby se drží zhruba na stejné úrovni okolo sta tisíc. Vzhledem k velikosti města si Subotica udržovala i na počátku 21. století pozitivní trend co se týče růstu počtu obyvatel[8], byť byl přírůstek relativně nízký. Do Subotice se sestěhovávají lidé z okolních vesnic i vzdálenějších sídel. Z města naopak odcházejí někteří místní do jižního Maďarska nebo do Budapešti.[8]

Náboženství

editovat
 
Kostel sv. Dimitrije v Subotici

V Subotici sídlí římskokatolická diecéze regionu Bačka. Statisticky představuje Subotica obec s nejvyšším podílem katolických věřící na území Srbska, 57 % místních se hlásí k Římskokatolické církvi. Nachází se zde osm katolických farních kostelů, františkánské duchovní centrum a sídlí zde také katolická střední škola, jediná svého druhu v Srbsku. Hlavním římskokatolickým kostelem je bazilika Terezie z Ávily, která se nachází na náměstí obětí fašismu.

Co do počtu věřících je druhou zastoupenou Srbská pravoslavná církev. Hlásí se k ní dle dat ze sčítání lidu 27,79 % místních obyvatel. V Subotici stojí dva pravoslavné kostely. Administrativně jsou součástí Eparchie Bačka. Své svatostánky mají v Subotici i věřící, kteří se hlásí ke kalvinismu, resp. luteránství.

Židovská komunita byla v Subotici historicky relativně početná, třetí po Bělehradu a Novém Sadu. Židů zde žilo okolo čtyř tisíc. Po druhé světové válce přežilo holocaust okolo 1 000 subotických Židů, značný počet z nich odešel do státu Izrael. V roce 2011 se ve sčítání lidu přihlásilo k judaismu okolo 90 místních obyvatel.

Zhruba šest stovek obyvatel města se hlásí rovněž k islámu, od roku 2008 stojí v Subotici i mešita. Místní islámská obec se rozvíjí postupně od 90. let 20. století, jejími příslušníky jsou především obyvatelé bývalé Jugoslávie z oblastí, kde je rozšířeným náboženstvím islám (Bosna a Hercegovina, Sandžak, Kosovo apod.)

Jazyky

editovat

Srbský jazyk je nejrozšířenějším jazykem v každodenním životě. Maďarský jazyk je ve svých každodenních rozhovorech využíván téměř třetinou obyvatel. Oba jazyky jsou také široce používány v komerčních a oficiálních značkách [15] Městská samospráva používá oficiálně srbský, maďarský a chorvatský jazyk, od roku 2021 k nim oficiálně přibyl i bunjevecký jazyk.[16]

Místní části

editovat
 
Současné dělení města

Město Subotica je rozděleno na místní části, které se dále dělí na městské a příměstské. Zahrnují části města s počtem obyvatel od 2 000 do 10 500 u městských, a 600 do 9 000 u příměstských. Městské části jsou v Subotici následující:

Kultura

editovat
 
Sokolský dům a divadlo pro děti.

Kulturní instituce

editovat

Mezi místní kulturní instituce patří např. místní národní divadlo, dále zde působí divadlo "Deže Kostolanji". Místní městské muzeum. Druhé sídlí v secesní budově z roku 1906, instituce byla založena roku 1892 a reorganizována v roce 1948.

Významnou kulturní institucí zde také je městská knihovna nebo historický archiv. Město Subotica provozuje rovněž i galerii současného umění a Galerii Vinka Perčiće.

Působí zde rovněž i divadlo pro děti. Stojí zde také Galerie současného umění.

Kulturní akce

editovat

Mezi pravidelné kulturní akce, které se pořádají v Subotici, patří např. Mezinárodní veletrh podnikatelů, Evropský filmový festival u Palićského jezera[17], Mezinárodní festival dětského divadla, Letní divadelní večery, festival elektronické hudby Summer3P[17] a další. U Palićského jezera se rovněž slaví pravidelně od roku 1989 i dny sklizně na místních vinohradech a v ovocných sadech (srbsky berbanski dani). Svoje kulturní akce mají i národnostní menšiny, například chorvatská a maďarská.[18]

Kulturní památky

editovat
 
Vojnovićův palác.

Subotica má celou řadu kulturních památek. V roce 1918 byla jedním z největších měst v rámci Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Značná část budov vznikla ve stylu maďarské secese[19][20] v období přelomu 19. a 20. století, kdy tehdejší Uhry prožívaly ohromný hospodářský i společenský vzestup.

Mezi náboženské stavby potom patří následující:


Doprava

editovat
 
Místní nádraží
 
Průchod na místním autobusovém nádraží

Silniční

editovat

Východně od města je severo-jižním směrem vedena dálnice A1 která směrem na sever přes Hraniční přechod Horgoš-Röszke vede do Budapešti a jižním směrem do Nového Sadu a Bělehradu.

Další hlavní silnice ze Subotice směřují přes hraniční přechod Kelebia do města Kiskunhalas (v Maďarsku), směrem na západ do Somboru, směrem na jih do Bačky Topoly a směrem na východ do Segedínu. Z jihozápadní strany vede silnice celostátního významu č. 11, která obchází Subotici jako její obchvat.

Autobusové nádraží Subotica je umístěno jižně od železniční stanice při ulici Senćanski put.

Železniční

editovat

Subotica je také významný železniční uzel.[28] Má jedno centrální nádraží, jižně od něj stojí nádraží nákladové. Na západním okraji města se dále nachází stanice Subotica-předměstí (srbsky Subotica-pregrađe). Roli hlavního dopravního uzlu měla již jako jihouherské město. Ta mu do značné míry zůstala i v dobách existence Jugoslávie, byť byly některé původní železniční tratě přerušené vzhledem k vzniku nových hranic po podpisu Trianonské smlouvy.

Jako železniční uzel slouží město i dnes. Směřuje sem trať z Budapešti a vede odsud hlavní trať do Bělehradu, uvedené severojižní spojení představuje hlavní napojení města z hlediska železniční dopravy. Do konce roku 2023 má být trať z Bělehradu modernizována.[29]

Kromě toho ze Subotice vede i několik menších regionálních železničních tratí, a to Somboru, Senty a Segedínu v Maďarsku. V minulosti směřovala ze Subotice rovněž i trať na západ (také na území Maďarska), a to do Bácsalmáse, ale ta byla později zrušena. Do roku 2020 byla opět obnovena.[30]

Letecká

editovat

V blízkosti města se nachází Sportovní letiště Ivana Sariće, které slouží pro potřeby místního aeroklubu. Letiště může sloužit i lehkým sportovním letounům z EU.[31]

Lodní

editovat

Nejbližší přístav se nachází ve městě Kanjiža na řece Tise. Místní kanály a vodní plochy slouží pouze k zavlažování a nikoliv k dopravě.

Městská

editovat

Od roku 1897 zajišťovaly veřejnou dopravu v Subotici tramvaje[32] a od roku 1927 i autobusy. Tramvajová doprava byla zrušena roku 1974, v současné době jsou v provozu pouze autobusy. Provozovatelem je společnost Subotica Trans a cestujícím slouží je přes deset městských linek.[33]

Infrastruktura

editovat

Centrální část města má kanalizační síť, která pokrývá zhruba polovinu všech domů. V případě příměstských sídel, které spadají pod město Subotica, je tento počet ještě nižší. Některé kanalizační stoky jsou velmi staré a budovány jsou z cihel.

Zhruba čtvrtina všech domů je vytápěna centrálně z místní teplárny.

V roce 2019 byla dokončena výstavba místní skládky, její zprovoznění však bylo nakonec odloženo a měla by sloužit pro místní odpadové hospodářství od roku 2023.[34]

Média

editovat

Vzhledem k pestrému národnostnímu složení pohraničního města vychází v Subotici řada deníků v srbském, maďarském i chorvatském jazyce. Mezi maďarské deníky patří např. Magyar Szó, který vychází od roku 1944, dále potom Hrvatska riječ a Zvonik vycházejí chorvatsky a mezi regionální srbské noviny patří Subotičke novine.

Školství

editovat

Vyučování v latině probíhalo v Subotici již v polovině 19. století. Později zde vzniklo i gymnázium. Do roku 1918 probíhal rozvoj školství v rámci Rakousko-uherského systému, který následně Jugoslávie částečně převzala a doplnila.

V Subotici se nachází 15 základních, 10 středních a 7 vyšších škol nebo fakult. Na základních školách studuje v průměru okolo deseti tisíc žáků, na školách středních je to okolo šesti tisíc. Zhruba 20 % místních studentů nebo žáků studuje v maďarském jazyce.

Svojí univerzitu město Subotica nemá, působí zde ale Ekonomická fakulta Univerzity v Novém Sadu,[35], fakulta stavební[36],od roku 1920 i Právnická fakulta.[zdroj?] Rovněž je zde dislokována i fakulta stavební UNS.

Město má vlastní hudební školu, jejíž tradice sahá až do roku 1868. Ekonomická fakulta zaznamenala v roce 2020 a 2021 díky pandemii koronaviru podstatný nárůst studentů.[8] Ve městě stojí rovněž i budova Otevřené univerzity.

Sport

editovat
 
Městský sportovní stadion
 
Utkání místního týmu Spartak Subotica.

V Subotici se nachází městský fotbalový stadion (a několik dalších menších fotbalových hřišť), plavecký bazén a sportovní hala. Na konci místní části Radijalac na jejím severním okraji se nachází také obklopená lesem i sportovní hala. V centru města ještě stojí bývalá sokolovna s kluzištěm.

Místní fotbalové týmy jsou: FK Spartak Subotica a FK Bačka 1901. Právě v roce 1901 se zde odehrál v prostoru u Somborské brány první fotbalový zápas na území bývalé SFRJ.

Během období existence SFRJ byl v Subotici rozvíjen také pozemní hokej, který zde získal velkou tradici.

Město se uchází o titul Evropské město sportu pro rok 2024.[37]

Bezpečnost

editovat

Město Subotica má vlastní obvodní věznici (srbsky Okružni zatvor). Patří k menším vězením v Srbsku a vzniklo již v době existence Rakousko-Uherska.[38]

Zdravotnictví

editovat

V Subotici se nachází všeobecná nemocnice (srbsky Opšta bolnica) a dále poliklinika (srbsky dom zdravlja). První uvedená leží na jižním okraji města. Nachází se tu také Veterinární závod.

Osobnosti

editovat

Partnerská města

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Subotica na anglické Wikipedii, Szabadka na maďarské Wikipedii a Суботица na srbské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 4 (S-Š). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-21-X. Kapitola Subotica, s. 108. (srbština) 
  2. ↑ Subotica – Turistički vodič. Subotica: OO SSRNS, 1964. S. 11. (srbochorvatština) 
  3. ↑ ALEKOVIĆ, Ivana. Subotica. Subotica: Turistička organizacija grada Subotice ISBN 978-86-89781-08-3. S. 32. (srbština) 
  4. ↑ ALEKOVIĆ, Ivana. Subotica. Subotica: Turistička organizacija grada Subotice ISBN 978-86-89781-08-3. S. 15. (srbština) 
  5. ↑ Subotica – Turistički vodič. Subotica: OO SSRNS, 1964. S. 50. (srbochorvatština) 
  6. ↑ Slobodna zona Subotica se širi do Sente. b92 [online]. [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. (srbsky) 
  7. ↑ Článek na portálu b92 Lokal (srbsky)
  8. ↑ a b c d Subotičani odlaze, sve više radnika iz drugih delova Srbije. Danas [online]. [cit. 2021-12-23]. Dostupné online. (srbsky) 
  9. ↑ U Subotici će se graditi fabrika baterija za vozila, najavljen posao za 2.000 radnika. Subotica [online]. [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. (srbsky) 
  10. ↑ Článek na portálu b92 Lokal (srbsky)
  11. ↑ Subotica grad niske nezaposlenosti, Subotičani ipak odlaze. Slobodna Evropa [online]. [cit. 2023-01-16]. Dostupné online. (srbsky) 
  12. ↑ a b Među top-5 destinacija u Srbiji: Grad u koji se strani turisti stalno vraćaju. b92 [online]. [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (srbsky) 
  13. ↑ Článek na portálu b92 Lokal (srbsky)
  14. ↑ Subotica ima najveće plate u svom okrugu. b92 Lokal [online]. [cit. 2023-08-03]. Dostupné online. (srbština) 
  15. ↑ The Use of Hungarian and Serbian in the City of Szabadka/Subotica: An Empirical Study. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2017-09-08]. 
  16. ↑ Skupština usvojila predlog da bunjevački postane četvrti službeni jezik Grada Subotice. Subotica [online]. [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. (srbsky) 
  17. ↑ a b ALEKOVIĆ, Ivana. Subotica. Subotica: Turistička organizacija grada Subotice ISBN 978-86-89781-08-3. S. 18. (srbština) 
  18. ↑ Opština Subotica: Bogat kulturološki program nacionalnih manjina u Subotici. Vesti.rs [online]. [cit. 2023-01-28]. Dostupné online. (srbsky) 
  19. ↑ a b c Grad secesije: Oko 100 zaboravljenih bisera Subotice. Slobodna Evropa [online]. [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. (srbsky) 
  20. ↑ Istražite Suboticu – grad secesije i evropskog šarma. National Geographic [online]. [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. (srbsky) 
  21. ↑ ALEKOVIĆ, Ivana. Subotica. Subotica: Turistička organizacija grada Subotice ISBN 978-86-89781-08-3. S. 8. (srbština) 
  22. ↑ a b ALEKOVIĆ, Ivana. Subotica. Subotica: Turistička organizacija grada Subotice ISBN 978-86-89781-08-3. S. 9. (srbština) 
  23. ↑ DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 194. (srbochorvatština) 
  24. ↑ Subotica – Turistički vodič. Subotica: OO SSRNS, 1964. S. 44. (srbochorvatština) 
  25. ↑ ALEKOVIĆ, Ivana. Subotica. Subotica: Turistička organizacija grada Subotice ISBN 978-86-89781-08-3. S. 11. (srbština) 
  26. ↑ ALEKOVIĆ, Ivana. Subotica. Subotica: Turistička organizacija grada Subotice ISBN 978-86-89781-08-3. S. 10. (srbština) 
  27. ↑ Subotica – Turistički vodič. Subotica: OO SSRNS, 1964. S. 30. (srbochorvatština) 
  28. ↑ Subotica – Turistički vodič. Subotica: OO SSRNS, 1964. S. 47. (srbochorvatština) 
  29. ↑ Vesić: Brza pruga Novi Sad – Subotica gotova do avgusta. Mojnovisad [online]. [cit. 2023-08-03]. Dostupné online. (srbština) 
  30. ↑ Dogodine obnova pruge Subotica - Segedin. RTV [online]. [cit. 2023-08-03]. Dostupné online. (srbština) 
  31. ↑ Aerodrom Subotica otvoren za letove tokom leta. b92 Lokal [online]. [cit. 2023-08-03]. Dostupné online. (srbština) 
  32. ↑ Subotica – Turistički vodič. Subotica: OO SSRNS, 1964. S. 38. (srbochorvatština) 
  33. ↑ Seznam linek na stránkách sutrans.rs (srbsky). sutrans.rs [online]. [cit. 2023-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-08-03. 
  34. ↑ Rad deponije se odlaže za dve godine. b92 Lokal [online]. [cit. 2023-10-16]. Dostupné online. (srbsky) 
  35. ↑ Článek na portálu b92 Lokal (srbsky)
  36. ↑ SCHUMAN, Michael. Serbia and Montenegro. New York: Facts on File, 2004. Dostupné online. ISBN 0-8160-5054-6. S. 125. (angličtina) 
  37. ↑ Subotica u konkurenciji gradova za titulu „Evropski grad sporta“ za 2024. godinu. Danas [online]. [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (srbsky) 
  38. ↑ Ни мањег затвора, ни тежих злочинаца. Politika [online]. [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (srbsky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Subotica&oldid=24350872“
  NODES
Idea 1
idea 1
mac 4
os 105
text 2
web 1