Suburbikální diecéze

Suburbikální diecéze jsou diecéze v okolí Říma (sub urbe), jejichž tituláři jsou kardinály-biskupy.

Vznik a vývoj suburbikálních diecézí

Již v 8. století bylo zvykem, že v lateránské bazilice se střídali po týdnech biskupové, kteří tam měli liturgickou službu. Tito biskupové byli z okolí Říma, ale až od začátku 12. století byly pevně určeny diecéze, jejichž biskupové byli považovány za „kardinálské“. Jednalo se o tzv. suburbikální diecéze, tedy takové, které bezprostředně sousedily s římskou diecézí:

Ostie,
Porto a Santa Rufina (Silva Candida),
Albano,
Sabina,
Tusculum (Frascati),
Præneste (Palestrina).

Kardinálové-biskupové pak měli k papeži vztah jako k metropolitovi církevní provincie.

Ve 12. století byly Kalixtem II. sjednoceny diecéze Porto a Santa Rufina, takže jich bylo pouze šest. Až v roce 1914 papež Pius X. rozdělil diecéze Ostie a Velletri, sjednocené od roku 1150. Roku 1925 byla s diecézí sabinskou sjednocena diecéze Poggio Mirteto. Roku 1981 byly sjednoceny diecéze Velletri a Segni.

Papež Jan XXIII. v motu proprio Suburbicariis sedibus oddělil vedení těchto diecézí od instituce kardinálů-biskupů a určil, že budou mít vlastního diecézního biskupa. Pouze Ostie, sídlo děkana kardinálského kolegia je spravována kardinálem-vikářem města Říma.

Seznam suburbikálních diecézí v současnosti

V současnosti je titulárních biskupství sedm:

Ostie: titulární diecéze kardinála-děkana
Albano
Frascati (lat. Tusculum)
Palestrina (lat. Praeneste)
Porto-Santa Rufina
Sabina-Poggio Mirteto
Velletri-Segni

Bibliografie

Jan XXIII., motu proprio Suburbicariis sedibus, 11. dubna 1962, AAS 54 (1962), n. 5, p. 253ss.
Pius X., motu proprio Edita a Nobis, AAS 6 (1914), n. 7, p. 219s.
Benigni, U., heslo "Suburbicarian Dioceses", in: Catholic Encyclopedia.
Suburbikální diecéze na stránkách Salvatora Mirandy