Tavík František Šimon
Tavík František Šimon, narozený jako František Šimon (13. května 1877 Železnice[1] – 19. prosince 1942 Praha), byl český malíř, grafik – dřevorytec, mistr leptu a mezzotinty, pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze, zakladatel a předseda SČUG Hollar.
| Tavík František Šimon | |
|---|---|
 František Šimon | |
| Rodné jméno | Tavík František Šimon |
| Narození | 13. května 1877 Železnice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 19. prosince 1942 (ve věku 65 let) nebo 1942 (ve věku 64–65 let) Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Místo pohřbení | Bubenečský hřbitov |
| Povolání | pedagog, malíř, kreslíř poštovních známek, tiskař, výtvarník, učitel, grafik, ilustrátor, kurátor, publicista a cestovatel |
| Děti | Pavel Šimon |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v rodině krupaře v Železnici Antonína Šimona a jeho manželky Anny, rozené Tavíkové (pokřtěn byl jako František Šimon, jméno Tavík odvozeno od příjmení matky).[2]
Studoval na pražské Akademii výtvarných umění u Maxmiliána Pirnera (1894–1900). Jako stipendista Josefa Hlávky cestoval roku 1902 do Itálie a roku 1903 s Hugo Boettingerem do Paříže. V Paříži pobýval v letech 1904–1914 a od roku 1906 byl členem Société de la gravure en couleurs. Od roku 1910 byl členem Royal Society of Painters v Londýně. Roku 1917 byl spoluzakladatelem Spolku českých umělců grafiků Hollar a členem předsednictva. V letech 1898–1942 byl členem SVU Mánes, v roce 1919 byl jeho předsedou[3].
Během pobytu v Paříži podnikl cesty do Španělska, Anglie a Maroka a v letech 1926–1927 vykonal cestu kolem světa. Roku 1928 se stal profesorem nově vytvořené grafické speciálky na Akademii výtvarných umění v Praze.[4][5]
Publikoval články zejména o grafickém umění v časopisu Hollar a vydal několik odborných příruček pro grafiky.
S manželkou Vilemínou, rozenou Kracíkovou (1882–??) měl dceru Evu, syna Pavla, Ivana a Kamila, který jako dítě zemřel na tuberkulózu.[6] Je pohřben s rodinou na bubenečském hřbitově v Praze 6.
Dílo
editovatJeho malířské a grafické dílo je z menší části figurální, z větší části je tvoří pohledy na Prahu, New York a Paříž, které jsou ovlivněny francouzskými impresionisty a postimpresionisty. Gauguinovy obrazy z Tahiti Šimona inspirovaly ke kompozicím z Indie, z nichž nejrozměrnější – indické pobřeží s matkou a dítětem – namaloval na boční fasádu své vily v Bubenči, na vstupní fasádu pak namaloval mezi okna dvě múzy.[7]
V grafické tvorbě rád užíval techniky litografie, akvatintu a barevný soutisk inspirovaný japonskými grafickými technikami.
Bibliografie (výběr)
editovat- Poznámky a zkušenosti umělce grafika, Praha 1919
- Příručka uměleckého grafika, Praha 1921
- Dřevoryt. Druhá příručka uměleckého grafika, Praha 1927[8]
- Listy z cesty kolem světa, Praha 1928[9]
- Richard Lauda, malíř a grafik, Hollar 6, 1929, s. 3–11
- Charles Meyron a jeho dílo, Hollar 8, 1931–32, s. 57–69
- Andres Zorn, Hollar 10, 1934, s. 161–170
- Grafiky R. Austerlitze, Hollar 12, 1936, s. 96
- Štefánik po Gauginových stopách na Tahiti, Hollar 13, 1937, s. 1–10
Galerie, významná díla
editovat-
Tavík František Šimon – Pohled na Karlštejn (1903) -
Tavík František Šimon – Dívka z profilu (před 1942) -
Tavík František Šimon – Zima na Karlově mostě (před 1942) -
Tavík František Šimon – Place de L'étoile (1912) -
Tavík František Šimon – Pařížská burza -
Tavík František Šimon – Akropolis (kolem 1926) -
Tavík František Šimon – New York (1926–1927) -
Tavík František Šimon – Indické dívky, Ceylon (1926–1927)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1877 v Železnici, František Šimon Dostupné online
- ↑ Matrika narozených, Železnice, 1870-1900, snímek 115, Záznam o narození a křtu. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2017-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-23.
- ↑ Historický seznam předsedů SVU Mánes
- ↑ Prof. T. F. Šimon zemřel. Lidové noviny. 21. 12. 1942, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Šedesátka T. F. Šimona. Národní listy. 13. 5. 1937, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Policejní přihlášky, Praha, Šimon Franz 1877
- ↑ Vila na nároží ulic V tišině a Romaina Rollanda slouží jako Alžírské velvyslanectví v Praze a není dosud památkově chráněna.
- ↑ ŠIMON, Tavík František. Dřevoryt : druhá příručka umělce grafika. Praha: Jan Štenc, 1927. 115 s. Dostupné online.
- ↑ ŠIMON, Tavík František. Listy z cesty kolem světa : s reprodukcemi autorových kreseb a dvěma barevnými přílohami. Praha: J. Otto, 1928. 242 s. Dostupné online.
Literatura
editovat- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1442, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- Antonín Matějček, Tavík František Šimon, Praha 1934
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tavík František Šimon na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tavík František Šimon
Autor Tavík František Šimon ve Wikizdrojích (anglicky)- Digitalizovaná díla Tavíka Františka Šimona v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
- tfsimon.com – stránky věnované umělci
- Seznam děl publikovaných ve Zlaté Praze, jejichž autorem je Šimon František Tavík
- Tavík František Šimon v informačním systému abART
| Předseda SVU Mánes | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Jan Preisler |
1919 Tavík František Šimon |
Nástupce: Otakar Španiel |
