Theobald V. z Blois

Theobald V. z Blois
	hrabě z Blois
	erb hrabat z Blois
Doba vlády	1152 – 1191
Narození	1130
Úmrtí	20. leden 1191; Akko
Předchůdce	Theobald IV.
Nástupce	Ludvík I.
Manželka	Sibyla ze Chateaurenault; Adéla Francouzská
Potomci	Theobald; Filip; Jindřich; Ludvík z Blois; Adéla; Markéta z Blois; Isabela z Blois
Rod	Dynastie z Blois
Otec	Theobald IV. z Blois
Matka	Matylda Korutanská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theobald V. z Blois (fr. Thibaut V de Blois nebo Thibaut le Bon, 1130-1191 Akkon)^[1] byl hrabě z Blois, Chartres a Châteaudunu a účastník křížové výpravy.

Život

Theobald byl mladším synem Theobalda IV. a Matyldy, dcery korutanského vévody Engelberta. Roku 1152 získal jako dědictví část otcova majetku v podobě hrabství Blois, Chartres a Châteaudun, zatím co bratr Jindřich dostal Champagne a Štěpán Sancerre. Téhož roku se Theobald stal královým senešalem a pokoušel se unést čerstvě rozvedenou královnu Eleonoru a učinit ji svou zákonitou chotí. Místo matky měl dostat dceru, francouzský král Ludvík VII. Theobaldovi zasnoubil svou a Eleonořinu dceru Adélu. Druhou dceru Marii zasnoubil Jindřichovi ze Champagne.^[2] Dvojitá svatba se konala roku 1164.^[1]^[3]^{[pozn. 1]}

26. května 1171 poslal hrabě Theobald na smrt upálením přes třicet mužů, žen a dětí patřících do židovské komunity v Blois.^[4] Měl to být trest za rituální vraždu dítěte.^[5]

Obléhání Akkonu (středověká iluminace)

Díky příbuzenskému vztahu se po králově mrtvici roku 1179^[6] bratři Theobald, Jindřich, Štěpán ze Sancerre a remešský arcibiskup Vilém společně s královnou dostali k moci a získali velký vliv na vládní záležitosti.^[7] Následník trůnu, vymodlený princ Filip, byl urychleně korunován a překvapivě rychle se vymanil z vlivu strýců a navázal vztah s flanderským hrabětem Filipem. Filip Flanderský si pojistil královu náklonnost, dal mladému králi za ženu svou neteř. Vztah mezi mladým králem a příbuznými z matčiny strany se vyhrotil po jeho podpisu spojenecké smlouvy s Jindřichem Plantagenetem. Tehdy strýčci společně s flanderským hrabětem, v obavě před královou přílišnou samostatností, uzavřeli proti Filipovi spolek, jenž ztroskotal na nedostatečné koordinaci nepřátelských aktivit. Theobald s bratrem Vilémem byli prvními, kdo opustili protikapetovskou alianci. V červenci 1185 byla po intenzivní snaze královny vdovy podepsána mírová smlouva v Boves.^[8]

Na jaře roku 1190 hrabě Theobald svou ženu Adélu, matku sedmi dětí, pověřil správou hrabství a společně s bratrem Štěpánem a synovcem Jindřichem se vydal na papežskou výzvu na výpravu do Svaté země. 27. července 1190^[9] se hrabata společně s velkou vojenskou jednotkou připojila k dobývání Akkonu a posílila tak zubožené křižácké obléhatele.^[10] Všem třem mužům se stala výprava osudnou. Jindřich se stal úspěšným kandidátem na post jeruzalémského krále a Štěpán s Theobaldem zemřeli u hradeb Akkonu. Theobaldovy ostatky byly převezeny na evropský kontinent a našly poslední odpočinek v cisterciáckém opatství v Pontigny.^[1]

Vývod z předků

Odkazy

Poznámky

↑ Roku 1160 Ludvík ovdověl a v zatím nenaplněné touze po následníkovi se urychleně potřetí oženil. Vyvolenou se stala Adéla ze Champagne a tak se budoucí zeťově stali královými švagry.

Reference

↑ ^a ^b ^c www.fmg.ac
↑ DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz. České Budějovice: Garamont, 2003. ISBN 80-86379-44-2. S. 156. [dále jen Duby].
↑ www.fmg.ac
↑ www.cisonline.org
↑ HEAD, Thomas. Medieval hagiography : an anthology. New York: Routledge, 2001. 834 s. ISBN 0-415-93753-1. S. 541. (anglicky)
↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 146. Dále jen Francouzští králové v období středověku.
↑ Francouzští králové v období středověku, str. 147
↑ Francouzští králové v období středověku, str. 149
↑ www.lamop.univ-paris1.fr^{[nedostupný zdroj]}
↑ HINDLEY, Geoffrey. Saladin a počátky džihádu. Praha: Baronet, 2009. ISBN 978-80-7384-203-1. S. 199. [dále jen Saladin a počátky džihádu].

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Theobald V. z Blois na Wikimedia Commons
(německy) Genealogie

[4] Roku 1160 Ludvík ovdověl a v zatím nenaplněné touze po následníkovi se urychleně potřetí oženil. Vyvolenou se stala Adéla ze Champagne a tak se budoucí zeťově stali královými švagry.

[Th4-fmg-1] www.fmg.ac

[Duby156-2] DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz. České Budějovice: Garamont, 2003. ISBN 80-86379-44-2. S. 156. [dále jen Duby].

[fmg-Marie-3] www.fmg.ac

[5] www.cisonline.org

[6] HEAD, Thomas. Medieval hagiography : an anthology. New York: Routledge, 2001. 834 s. ISBN 0-415-93753-1. S. 541. (anglicky)

[kolektiv146-7] EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 146. Dále jen Francouzští králové v období středověku.

[kolektiv147-8] Francouzští králové v období středověku, str. 147

[kolektiv149-9] Francouzští králové v období středověku, str. 149

[lam-Jin2-10] www.lamop.univ-paris1.fr^{[nedostupný zdroj]}

[Saladin199-11] HINDLEY, Geoffrey. Saladin a počátky džihádu. Praha: Baronet, 2009. ISBN 978-80-7384-203-1. S. 199. [dále jen Saladin a počátky džihádu].

[1]

[2]

[3]

[pozn. 1]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]