Thusis
Thusis (rétorománsky Tusáun, italsky Tosana) je malé město (politická obec) ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Viamala, jehož je zároveň hlavním sídlem. Nachází se v údolí Zadního Rýna, asi 18 kilometrů jihozápadně od kantonálního hlavního města Churu, v nadmořské výšce 720 metrů. Má přes 3 000 obyvatel.
| Thusis | |
|---|---|
 Pohled na obec | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°42′ s. š., 9°26′0″ v. d. |
| Nadmořská výška | 720 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Graubünden |
| Okres | Viamala |
  Thusis Thusis, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 16,77 km² |
| Počet obyvatel | 3 322 (31.12.2020) |
| Hustota zalidnění | 198,1 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 7430 |
| Označení vozidel | GR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geografie
editovatThusis leží u severního vstupu do soutěsky Via Mala. Obec sousedí na západě s pohořím Heinzenberg a na východě s pohořími Hinterrhein a Domleschg, která se rozkládají na pravém břehu Rýna.
Thusisem protéká řekla Nolla, pramenící na severním úbočí Piz Beverin; v Thusisu se vlévá do Zadního Rýna.
Historie
editovat
První písemná zmínka o Thusis pochází z roku 1156 (curtim de Medezenu et Tosana) a za svůj vznik i pozdější rozvoj vděčí tranzitní dopravě do průsmyků San Bernardino a Splügen.[1] Založení Thusisu souvisí s výstavbou a zajištěním mostu přes Rýn; jeho prudký rozvoj pak s přeložením tranzitní cesty na levý břeh Rýna a rozšířením průjezdu soutěskou Viamala od roku 1473, aby se zabránilo konkurenci ostatních alpských průsmyků, protože doprava se před soutěskou díky její neprostupnosti zastavila. Výstavba dvou mostů v letech 1738/39 a přeložení nebezpečných částí silnice, stejně jako další změna trasy v letech 1821 až 1823, nakonec soutěsku Via Mala upravily do podoby, kdy byla bezpečně sjízdná pro koňské povozy.[1]
V roce 1618, na počátku nepokojů v Graubündenu, se v Thusisu konal trestní tribunál.
Postupem času nabýval Thusis na významu jakožto nácestná stanice na cestě ze středního Švýcarska do Itálie – na počátku 19. stolení se zde nacházely stáje pro 400 koní, hostince a obchody. O jeho významu svědčí i to, že peníze na jeho obnovu po velkém požáru v roce 1845 přišly až z Curychu, Lindau, Ravensburgu, Hamburku, Milána a Benátek. Po zahájení provozu Gotthardské dráhy v roce 1882 ztratila tranzitní doprava s povozy a koňmi v Thusis rychle svůj význam. Ve snaze obnovit původní objemy dopravy byly kolem roku 1900 vypracovány železniční projekty pro průsmyky San Bernardino a Splügen a v roce 1927, po začátku nástupu automobilů, byly vypracovány plány na výstavbu silničního tunelu pod San Bernardinem. Kvůli světovým válkám a finančním krizím byl tunel San Bernardino otevřen až 1. prosince 1967 jako první alpský silniční tunel ve Švýcarsku. Po otevření Gotthardského silničního tunelu se tento vzestup opět poněkud snížil.[1]
Druhá etapa rozvoje obce a pozdějšího města započala koncem 19. století, kdy sem byla přivedena železnice. Železniční trať Landquart–Thusis byla otevřena roku 1896 a v návaznosti na ní započala stavba slavné Albulské dráhy. Ta byla předána do provozu v roce 1903. Trať umožnila celoroční spojení Churu a centrální části Švýcarska s údolím Engadin a rozvíjejícím se rekreačním střediskem Svatý Mořic. Od roku 1919 je Albulská dráha elektrifikována.[2]
K 1. lednu 2018 se Thusis sloučil s dříve samostatnou obcí Mutten.
Obyvatelstvo
editovat
| Vývoj počtu obyvatel[1] | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1629 | 1850 | 1900 | 1950 | 1980 | 1990 | 2000 | 2005 | 2010 | 2012 | 2019 | ||
| Počet obyvatel | 542 | 769 | 1 281 | 1 616 | 2 525 | 2 646 | 2 717 | 2 595 | 2 791 | 2 937 | 3 278 | ||
Navzdory své centrální funkci pro obce v Heinzenbergu zůstával Thusis až do 19. století malým městem s necelými 700 obyvateli (1850: 769 obyvatel). Mezi lety 1850 a 1888 počet obyvatel výrazně vzrostl na 1281 (1850–1888: +67 %). Poté následovala desetiletí stagnace (1888–1930). Od roku 1930 do roku 2000 počet obyvatel opět rychle rostl, zejména v letech 1941 až 1970 (1941–1970: +70 %). To bylo způsobeno přistěhovalectvím z okolních vesnic a v posledních desetiletích ze zahraničí. Nejprve přišli Italové a Španělé, poté Tamilové ze Srí Lanky a po roce 1985 přistěhovalci z Portugalska a republik bývalé Jugoslávie.
Jazyky
editovatThusis je již dlouho německy mluvící obcí, kde se mluví tzv. Thusnerdeutsch. Rétorománština (dialekt sutselvisch) pravděpodobně ustoupila němčině v Thusis již v 16. století, zatímco okolní obce byly částečně poněmčeny až v 19. století. Dnes tvoří její mluvčí zlomek místních obyvatel. Malý podíl obyvatel (okolo 5 %) hovoří také italsky. Vývoj v posledních desetiletích ukazuje následující tabulka:
| Jazyky v Thusis | |||||||||
| Jazyk | Sčítání lidu 1980 | Sčítání lidu 1990 | Sčítání lidu 2000 | ||||||
| Počet | Podíl | Počet | Podíl | Počet | Podíl | ||||
| Němčina | 1 887 | 74,73 % | 1 995 | 75,40 % | 2 112 | 77,73 % | |||
| Rétorománština | 238 | 9,43 % | 136 | 5,14 % | 107 | 3,94 % | |||
| Italština | 230 | 9,11 % | 172 | 6,50 % | 129 | 4,75 % | |||
| Počet obyvatel | 2 525 | 100 % | 2 646 | 100 % | 2 717 | 100 % | |||
Doprava
editovat
Město leží na dálnici A13 v trase St. Margrethen – Chur – Bellinzona. Železniční stanice Thusis je počáteční stanicí Albulské dráhy, překonávající stejnojmenné pohoří a končící ve Svatém Mořici.[2]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Thusis na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d SIMONETT, Jürg. Thusis [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2019-12-12 [cit. 2023-01-02]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Albulalinie Chur – St. Moritz [online]. Schienenverkehr-schweiz.ch [cit. 2023-01-02]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Thusis na Wikimedia Commons - (německy) [1] – oficiální stránky
