Vavilovia formosa

druh rostliny

Vavilovia formosa je drobná, vytrvalá, vysokohorská bylina, jediný druh monotypického rodu Vaviloviačeledi bobovitých. Rostlinu objevil již v 19. století ruský biolog Christian Steven. Popsal a správně ji zařadil až roku 1957 vědec Andrey Fedorov, který ji pojmenoval po genetikovi Nikolaji Vavilovi, utrápeném v gulagu.

Jak číst taxoboxVavilovia formosa
alternativní popis obrázku chybí
Vavilovia formosa
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
TribusFabeae
RodVavilovia
Fed., 1957
Binomické jméno
Vavilovia formosa
(Steven) Fed., 1957
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Po provedeném průzkumu, maturase K, trnL-F a trnS-G spacer chloroplastové DNA a interní transkripce spacer (ITS) oblasti jaderné DNA, bylo na základě zjištění maximální shody a bayesovské analýzy kombinovaných sekvenčních dat DNA potvrzeno, že rostliny rodu Vavilovia tvoří samostatnou skupinu umístěnou mezi rody hrách a hrachor, s nimiž je geneticky příbuzná.[1][2][3]

Rozšíření

editovat

Vyskytuje se izolovaně v horských oblastech východního KavkazuArménii, Ázerbájdžánu, Gruzii a na území Ruska (Čečensko, Dagestán, Severní Osetie). Z jižní strany Kavkazu je známa v přiléhajících horstvech na severovýchodě Sýrie a Iráku, na severozápadě Íránu a dále v horách AntilibanonuLibanonu. Zcela izolovaná arela je v pohoří TaurusTurecku.[3][4][5]

Ekologie

editovat

Byliny jsou známe z alpínského a subalpínského pásma z oblastí morén a mělkých půd vzniklých rozpadem převážně vápencovitého a břidlicovitého podloží. Rostou přímo ve vlhčí kamenité suti nebo v řídce zapojeném, nízkém bylinném porostunadmořské výšce 1300 až 2800 m n. m. Převážně jsou vidět jen jednotlivé rostliny či malé shluky, ale za ideálních podmínek se vytvoří větší skupinky. Jsou sice adaptované na suché a studené vysokohorskému klima, nečekané letní mrazíky však poškozují již rozvité květy a ty pak nevytvoří semena, obdobně jako když jsou květy i listy spaseny horskými býložravci.

Důležitým rostlinným orgánem je kořenový oddenek přežívající zimní období, který ukotvuje rostlinu v často pohyblivé suti a schraňuje živiny pro růst nových listů. Po jeho rozlámání většinou dává vyrůst novým rostlinám. Bývá infikován půdními nitrogenními bakteriemi rodu Rhizobium (méně často i Bosea a Phyllobacterium) a vyrůstají na něm speciální útvary – hlízky. Zde dochází k symbióze, při které bakterie metabolizují atmosférický dusík na amonné ionty využívané hostitelskou rostlinou, jež oplátkou poskytuje bakteriím jednoduché cukry a peptidy. Ploidie druhu je 2n = 14.[1][3][6]

Vytrvalá rostlina s poléhavou, lysou lodyhou, dlouhou 5 až 15 cm, vyrůstající z podzemního oddenku. Lodyha, často zasypaná v podkladu, je porostlá řapíkatými, složenými listy, tvořenými párem přisedlých, 1 až 2 cm velkých, kulatých až obvejčitých lístků zakončených zřetelnou špičkou. List má drobný, šípovitý palist.

Květy jsou jasně růžové i nafialovělé, až 2 cm velké, motýlovité a vyrůstají jednotlivě z úžlabí listů na stopkách delších než listy. Jsou oboupohlavné, pětičetné, kalich je srostlý s pěti lístků a korunní lístky jsou volné. Kvetou v závislosti na stanovišti v červenci a srpnu. Plod je čárkovitě podlouhlý, bočně stlačený lusk 2 až 2,5 cm dlouhý, Obsahuje tři až pět kulovitých, hladkých semeny olivové nebo tmavohnědé barvy s černými skvrnami. Dozrávají koncem srpna. Po okolí se byliny pomalu šíří rozrůstáním oddenku, na větší vzdálenosti semeny.[1][3][6]

Ohrožení

editovat

Jsou to rostliny s nízkou konkurenceschopností, malým potenciálem šíření a jsou trvale ohrožovány spásáním. Rostou velmi roztroušeně a převážně na těžce dostupných místech, jejich početní stavy jsou nízké, špatně sledovatelné a vlastně jen odhadované. Navíc se vyskytují na území více států v oblastech, které jsou z politických důvodů nepřístupné. Uváděné údaje jsou proto jen z území bývalého Sovětského svazu.

Vavilovia formosa roste ve vysokohorské botanické zahradě (asi 1700 m n. m.) v gruzínském lyžařském středisku Bakuriani. Pokusy o pěstování v nižších zónách nebyly úspěšné.[3][5][6]

Reference

editovat
  1. a b c CHALOUPSKÁ, Michala. Genetická diverzita Vavilovia formosa a Pisum sativum. Olomouc, 2015 [cit. 19.02.2018]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Petr Smýkal. Dostupné online.
  2. SMÝKAL, Petr. Vavilovia formosa (Steven) Fed., an intriguing Pisum relative [online]. AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby, s.r.o. [cit. 2018-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e DZYUBENKO, N. I.; DZJUBENKO, E. A. Vavilovia formosa [online]. Agricultural Ecological Atlas of Russia and Neighboring Countries, RU [cit. 2018-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. US National Plant Germplasm System: Vavilovia formosa [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2018-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Красная Книга:: Вавиловия Прекрасная [online]. EcoEdu.Ru. Экологическое образование и обучение [cit. 2018-02-19]. Dostupné online. (rusky) 
  6. a b c ПОПОВ, К. П. Красная Книга России: Вавиловия прекрасна [online]. BioDat.com [cit. 2018-02-19]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy

editovat
  NODES
Idea 1
idea 1
INTERN 1