Vičenec
Vičenec (Onobrychis) je rod rostlin z čeledi bobovité. Vičence jsou byliny se zpeřenými listy, motýlovitými květy v dlouze stopkatých hroznech a jednosemennými plody. Vyskytují se v počtu asi 130 druhů od Středomoří po Střední Asii. V České republice se vyskytují 2 druhy: vičenec ligrus a vičenec písečný.
 Vičenec | |
|---|---|
 Vičenec ligrus (Onobrychis viciifolia) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Tribus | Hedysareae |
| Rod | vičenec (Onobrychis) Mill., 1754 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovatVičence jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny, řidčeji polokeře s lichozpeřenými listy složenými ze vstřícných celokrajných lístků. Palisty jsou blanité a většinou srostlé. Květy jsou purpurové, růžové nebo bledě žluté, v dlouze stopkatých úžlabních nebo zdánlivě vrcholových hroznech. Kalich je zvonkovitý, s víceméně stejně dlouhými cípy. Tyčinky jsou dvoubratré (9+1). Semeník je přisedlý a obsahuje pouze 1 až 2 vajíčka. Čnělka je nitkovitá, s hlavatou bliznou. Plody jsou obvykle jednosemenné, nepukavé, va vrcholu protažené v krátký silný zobánek, s vystouplými žilkami které vybíhají v silné ostny.[1][2]
Rozšíření
editovatVičence jsou rozšířeny v počtu asi 130 druhů v Evropě, severní Africe, Etiopii a jihozápadní a střední Asii. Nejvíce druhů se vyskytuje v Asii v oblasti od Kavkazu po západní Himálaj.[1][2] V České republice se vyskytují 2 druhy vičenců. Vičenec ligrus byl od konce 18. století pěstován jako pícnina a v dnešní době je již v teplejších oblastech zcela zdomácnělý. Vičenec písečný se vyskytuje především na jižní Moravě.[1]
V Evropě se vyskytuje dohromady 27 druhů. Nejvíce druhů se vyskytuje ve Středomoří, kde mají rozsáhlejší areál výskytu zejména druhy Onobrychis aequidentata, O. arenaria, O. caput-galli, ve východní části i O. gracilis. Většina evropských druhů vičenců má spíše omezený areál výskytu nebo se jedná o endemity.[3] V Alpách roste v subalpínském stupni Onobrychis montana, v montánním stupni O. arenaria, O. viciifolia a v jihozápadní části i O. supina a O. saxatilis.[4] V Pyrenejích zasahuje do nejvyšších poloh místní endemit Onobrychis pyrenaica a O. supina (až 2100 metrů), v nižších polohách roste O. saxatilis a O. argentea subsp. hispanica.[5]
Obsahové látky
editovatVičence obsahují zejména v semenech jedovaté neproteinové aminokyseliny, např. kanavanin, některé druhy obsahují také cyklitoly, např. pinitol.[1]
Zástupci
editovat- vičenec horský (Onobrychis montana)
- vičenec kohoutí hlava (Onobrychis caput-galli)
- vičenec kohoutí hřebínek (Onobrychis crista-galli)
- vičenec ligrus (Onobrychis viciifolia)
- vičenec písečný (Onobrychis arenaria)
- vičenec žilnatý (Onobrychis venosa)
Význam
editovatVičenec ligrus je považován za jednu z nejhodnotnějších pícnin a je v Evropě pěstován již od 16. století. V Asii je pěstován také k ochraně půdy a vody.[1][2]
Reference
editovat- ↑ a b c d e SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 4. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3.
- ↑ a b c XU, Langran; CHOI, Byoung-Hee. Flora of China: Onobrychis [online]. Dostupné online.
- ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
- ↑ AESCHIMANN, David et al. Flora Alpina. Bern: Haupt, 2004. ISBN 3-258-06600-0.
- ↑ VILLAR, L. et al. Flora del Pirineo Aragonés. Huesca: [s.n.], 1997. ISBN 84-89862-03-6.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu vičenec na Wikimedia Commons
