Vlnice
Vlnice (Oxytropis) je rozsáhlý rod rostlin z čeledi bobovité, zahrnující přes 300 druhů. Vlnice jsou byliny a keříky se zpeřenými listy a motýlovitými květy v hroznech. Vyskytují se v Evropě, Asii, Africe a Severní Americe. V České republice roste jediný druh, vlnice chlupatá.
 Vlnice | |
|---|---|
 Vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Tribus | Galegeae |
| Rod | vlnice (Oxytropis) Candolle, 1802 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovatVlnice jsou vytrvalé byliny a keříky s lodyhou nebo pouze s přízemní růžicí listů. Listy jsou většinou lichozpeřené, řidčeji je koncový lístek redukovaný na osten a výjimečně jsou jen jednolisté. Jednotlivé lístky složených listů mohou být vstřícné, střídavé nebo dokonce přeslenité. Palisty jsou nápadné a obvykle vytrvalé, mohou být tenké nebo kožovité, volné nebo přirostlé k řapíku. Květenství jsou řídké až husté hrozny, klasy nebo hlávky nebo jsou květy jednotlivé. Kalich je trubkovitý až zvonkovitý, zakončený 5 vzájemně podobnými zuby. Koruna může mít různé barvy. Tvar pavézy, křídel i člunku je dosti rozmanitý. Pavéza je na vrcholu zakulacená, vykrojená až dvojlaločná. Člunek je zobanitý. Tyčinky jsou dvoubratré, 9 z nich je srostlých a jedna víceméně volná. Semeník je přisedlý až stopkatý, lysý nebo chlupatý. Lusky jsou přisedlé nebo stopkaté, tenké nebo kožovité, obklopené vytrvalým kalichem nebo z něj vyčnívající.[1][2]
Rozšíření
editovatRod vlnice zahrnuje asi 310 druhů. Je rozšířen v Evropě, Asii, Africe a Severní Americe. Největší druhová diverzita je v Asii. Jen v samotné Číně se vyskytuje 133 druhů, z toho je 74 endemitů.[2] V České republice se vyskytuje jediný druh: vlnice chlupatá. Na Slovensku roste dále vlnice karpatská (Oxytropis carpatica), vlnice Hallerova (Oxytropis halleri) a vlnice náholní (Oxytropis campestris).
V celé Evropě roste dohromady asi 26 druhů vlnic. 10 z nich je rozšířeno výhradně v Rusku, respektive v bývalém SSSR. Většina evropských druhů jsou horské druhy, výjimkou je vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), stepní druh rozšířený od Francie po východní Evropu. Některé vysokohorské druhy jsou zastoupeny v Alpách, Pyrenejích i Karpatech, kde obvykle rostou v subalpínském a alpínském stupni. Náleží mezi ně O. halleri, O. neglecta a O. campestris. V Alpách dále rostou Oxytropis lapponica, O. jacquinii, v jihovýchodní části Alp O. helvetica, O. fetida, O. amethystea a v západních Alpách O. triflora. V montánním stupni Alp roste také O. pilosa. V Pyrenejích rostou druhy O. lapponica, O. amethystea, O. neglecta, O. campestris, O. halleri a endemický druh O. foucaudii. Nejvyšších výšek (až 2900 metrů n.m.) zde dosahují O. neglecta a O. halleri. V Karpatech roste O. carpatica, O. campestris, O. halleri a O. neglecta. Některé další druhy se vyskytují v horách jihovýchodní Evropy, některé druhy se vyskytují také v severní Evropě.[3][4][5][6]
Taxonomie
editovatVlnice jsou velmi podobné dalšímu velmi rozsáhlému rodu, kozinci (Astragalus). Hlavní rozlišovací znaky jsou na člunku koruny. Ten je u vlnice zašpičatělý a žilky cévních svazků dosahují až do konce jeho zobanu. [2]
Zástupci
editovat- vlnice Hallerova (Oxytropis halleri)
- vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa)
- vlnice Jacquinova (Oxytropis jacquinii)
- vlnice karpatská (Oxytropis carpatica)
- vlnice náholní (Oxytropis campestris)
Význam
editovatNěkteré druhy vlnic se zřídka objevují mezi skalničkami.
Reference
editovat- ↑ SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 4. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3.
- ↑ a b c XIANGYUN, Zhu et al. Flora of China: Oxytropis [online]. [http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=123537 datum vydání = Dostupné online].
- ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
- ↑ AESCHIMANN, David et al. Flora Alpina. Bern: Haupt, 2004. ISBN 3-258-06600-0.
- ↑ VILLAR, L. et al. Flora del Pirineo Aragonés. Huesca: [s.n.], 1997. ISBN 84-89862-03-6.
- ↑ DOSTÁL, Josef. Nová květena ČSSR. Praha: Academia, 1989. 21-059-89.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu vlnice na Wikimedia Commons
