Volání rodu je dobrodružný historický román z roku 1934 českého spisovatele a archeologa Eduarda Štorcha.[1] Jedná se o příběh z doby bronzové, jehož základ vychází z jednoho ze zákonů tehdejšího života: člověk, který je vyloučen z rodu nebo je jiným způsobem osamocen, sám v přírodě moc dlouho nepřežije.

Volání rodu
AutorEduard Štorch
Jazykčeština
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Text je úzce spojen s českou pověstí O Čechovi.

Příběh začíná v táboře Čechova rodu. Do jednoho ze stanů jim stráže přinesly tři poutníky: ženu, chlapce a malého chlapečka. Stařešina Čech v nich pozná rodinu slévače Vlka; její členové nešli s rodem hledat nový domov, ale zůstali v Lužici.

Příběh se vrací do minulosti, kdy se Vlček, Luba a Špulíček, rodina zesnulého Vlka, rozhodnou před zimou odejít za zbytkem rodu k Veliké řece. Cesta v tehdejší kruté zimě byla svízelná; ke konci, když už i statečný Vlček skoro umírá, poutníky zachrání lidé z Čechova rodu.

Na jaře se Vlčkovi za jeho hrdinství dostane veliké pocty – zúčastní se cesty do bývalé vlasti, Lužice. Jdou tam kvůli tomu, aby zbylé druhy přivedli sem, do kraje hojnosti.

Umístění příběhu

editovat

Děj příběhu se odehrává u dnešní hory Říp a na území dnešního Německa, nedaleko od českých hranic.

Vydání

editovat

Reference

editovat
  1. Eduard Štorch, Slovník české literatury po roce 1945, cit. 29. 9. 2023

Externí odkazy

editovat
  NODES
os 13
text 2