Wikipedie

Vršovci

raně středověký český rod

Vršovci (někdy také Wrissowici, či v německém přepise Werschowetz)[1] byli český raně středověký velmožský rod, který v 11. a na počátku 12. století významně ovlivňoval dějiny přemyslovského státu. Vršovci bývají vedle Municů a Těpticů uváděni jako příklad tzv. rané šlechty. Přemyslovci se Vršovce pokusili třikrát vyvraždit (poprvé v roce 1003, znovu asi 1014, naposled a opět ne důsledně v roce 1108 na vraclavském hradišti nedaleko Vysokého Mýta).

Vršovci
ZeměČeské knížectvíČeské knížectví České knížectví
Tituly
Rok založení10. století
Konec vlády12. století
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Obraz Záhuba Vršovců od Josefa Mathausera
Památník vyvraždění rodu Vršovců ve Vraclavi

Vývoj rodu

editovat

Původ a vzestup rodu

editovat

O původu rodu existují diskuze. Tradičně historici zastávají názor, že se jedná o starou pozemkovou šlechtu, vyskytují se i názory, že Vršovci byli úřednickou šlechtou. Vršovci měli za pomoc při útoku na Slavníkovce získat právě libické hradiště.[pozn. 1]

Už koncem 10. století Vršovci v rámci Čech s Přemyslovci soupeřili a mezi rody několikrát došlo k násilným činům. Přemyslovci se pokusili o vyvraždění Vršovců třikrát, poprvé už v roce 1003 (Boleslav III.),[2] pak v roce 1014 (Oldřich) a potřetí v roce 1108 (Svatopluk). Vršovcům byla naopak přičítána smrt knížete Jaromíra (1035), Břetislava II. (1100) a potom také strůjce jejich třetího vraždění Svatopluka (1109).[3]

Rod Vršovců získal silné pozice ve druhé polovině 11. století, kdy se jeho přední člen Mutina stal pobočníkem a tajemníkem knížete Břetislava II. V roce 1108 pak dokonce zastupoval Svatopluka v době jeho výjezdu do Uher. V této době byl i kastelánem v litoměřické kastelánii. Další člen rodu Božej byl kastelánem v Žatci.

Vyvraždění Vršovců

editovat

Snad na 3000 členů rodu Vršovců bylo povražděno roku 1108 na příkaz knížete Svatopluka poté, co byl po Svatoplukově návratu z Uher Mutina označen za zrádce.[4] Český kronikář Kosmas ve své kronice popisuje scénu, jež se odehrála 28. října roku 1108 na pražském tržišti a jíž byl očitým svědkem:

„ Nemohl jsem se dověděti, kolik hlav z tohoto rodu bylo vydáno na smrt, protože nebyli zabiti ani jednoho dne, ani na jednom místě. Neboť jedni byli vedeni na tržiště a jako dobytek byli skoleni, jiní byli na hoře Petříně sťati, mnoho jich bylo povražděno v domech nebo na ulicích. Ale co mám říci o smrti synů Mutinových, jejichž smrt byla snad nad každou jinou smrt ukrutnější? Byli to hodní hošíci, v tváři sliční, na pohled líbezní, jakých by ani bystrý umělec v bílé slonovině, ani malíř na stěně nedovedl vypodobiti. Neboť jsme je viděli, jak byli žalostivě vlečeni na tržiště, a slyšeli, jak častokrát volali: Máti má, máti má! až je oba krvavý kat, jako prasátka je drže v podpaží, podřezal nožem. “
— Kosmova kronika[5]

Vršovci ve 12. století

editovat

Po vyvraždění v roce 1108 zůstala z rozsáhlého rodu naživu jen jedna známá rodina. Tito zbylí Vršovci dokázali do konce 12. století v podstatě získat zpět dřívější pozice. Nemoj II. se stal nejdříve kastelánem v Litoměřicích a kolem roku 1160 i královským komorníkem. Jeho bratr Jarohněv byl kastelánem v Žatci v dlouhém období mezi roky 1146/1147 až 1177.

Vedle českých Vršovců existovala ve 12. století i moravská větev Dětřichovců (Hrutovců), kteří drželi pevné pozice v rámci znojemsko-bítovské provincie.

V polské heraldice existují od 15. století teorie, že větev Vršovců přežila poslední vyvraždění, byli přijati v Polsku pod Boleslavem III. Křivoústým a dostali území v Mazovsku. Historik Jan Długosz (1415–1480) uvedl v Annales seu cronici incliti regni Poloniae, že někteří nositelé polských erbů Oksza (bílá sekera na červeném poli) a Rawicz (princezna v červeném sedící na medvědovi před žlutým polem) jsou jejich potomci. Jezuita Kasper Niesiecki (1682–1744) zmiňuje stejnou teorii, ale kloní se spíše k původu mezi pohanskými Poláky. Jako důvod k původu mezi Vršovci se uvádí jména rodů. Erb Oksza mají rody Werszowic, Werszowiec, Wierszowiec, a Rawicz mají Warsz, Warsza. Členové těchto rodů jsou považováni za účastníky bitvy u Grunwaldu. Nejvýznamnější člen rodů je básník, spisovatel a teolog Mikołaj Rej (1505–1569).

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Část historiků toto tvrzení přijala (Gelasius Dobner poprvé, naposledy Dušan Třeštík), někteří k němu mají výhrady (Rudolf Turek, Jiří Sláma).

Reference

editovat
  1. ↑ ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 498 s. ISBN 80-7106-759-8. S. 8–10, 138, 148–152, 281, 327–328. 
  2. ↑ 48. schůzka: Vyvraždění Vršovců, Jaromír a Oldřich. Dvojka [online]. 2006-11-30 [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ FIALA, Zdeněk. Přemyslovské Čechy. Praha: Svoboda, 1975. 252 s. S. 30–31. 
  4. ↑ 62. schůzka: Svatopluk (vyvraždění Vršovců). Dvojka [online]. 1996-09-22 [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ VESELÝ, Josef. 62. schůzka: Svatopluk (vyvraždění Vršovců) [online]. Český rozhlas, 1996-09-22 [cit. 2017-11-24]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Kosmas. Chronica Boemorum. České knížectví: [s.n.], 1119–1125. (latinsky) 
  • PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě. Díl I. 4. vyd. Praha: Bursík a Kohout, 1894. 554 s. S. 136–201. 
  • LOSKOT, František. Kronika Vraclavská. Praha: [s.n.], 1908. 111 s. 
  • Z MERSEBURKU, Dětmar. Kronika. Praha: Argo, 2008. 342 s. ISBN 978-80-257-0088-4. 
  • DŁUGOSZ, Jan. Annales seu cronicae incliti Regni Poloniae. [s.l.]: [s.n.], 1701–1703. (latinsky) 
  • OKOLSKI, Szymon. Orbis Polonus. 2. vyd. Krakov: [s.n.], 1642. S. 581–602. (latinsky) 
  • KOPAL, Petr. Neznámý známý rod. Pokus o genealogii Vršovců. Sborník archivních prací. 2001, roč. 51, čís. 1, s. 3–84. ISSN 0036-5246. 
  • TEIGE, Josef. Blätter aus der altböhmischen Genealogie – Slavnikiden / Die Vrsovcen / Die Herren von Lichtenburg. Dämbock: [s.n.], 2005. ISBN 3-900589-45-3. (německy) 
  • TŘEŠTÍK, Dušan. Kosmova kronika : studie k počátkům českého dějepisectví a politického myšlení. Praha: Academia, 1968. 251 s. 
  • ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8. 
  • SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan. Přemyslovci. Budování českého státu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-807106-352-0. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vršovci&oldid=24448485“
  NODES
Idea 1
idea 1