Poesie francouzská nové doby/Kamenná lávka

Poesie francouzská nové doby
Krajina (Gautier)	Kamenná lávka	Oblak

Údaje o textu
Titulek:	Kamenná lávka
Autor:	Théophile Gautier
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 106. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Ve hloubi parku, kde svit snouben tmám,
u lávky omšené tvá noha stane,
tak pusté, jakby snění sedlo tam
v myšlenkách smutných lásky oklamané.
Vzpomínka s šumem vršky stromů letí,
o štěstí zašlém vypravuje jim,
a jako slza s štíhlých hustých snětí
list svadlý padá k nohoum tvým.

Ty větve často zde je zahlédly
v objetí zrakům zlým se skrývající,
svým krokem vzbouzeli, než usedli,
svit luny, který zdřímnul na lavici.
Co šeptali, milenka zapomněla,
leč on, když bol jej pálit začíná
na schůzky ty, když doubrava se tměla,
sám v těžkém snění vzpomíná!

Čí oko zvyklo pláči, pozná hned,
ta pustá lávka pro minulost kvílí,
pro dlouhé polibky, pro růží květ,
jež na památku v pustém koutě zbyly.
Květ bez vůně, mech žloutne, v noční dobu
jen haluz nad ní smutně zakývá,
a šedý kámen podobný jest hrobu,
jenž zašlou lásku ukrývá!