cumlat
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [ˈt͡sʊ.mlat]
dělení
editovat- cum-lat
etymologie
editovatExpresivní útvar ke zvukomalebnému cucat, souvisí i s cecek a dumlat.[1][2]
sloveso
editovat- nedokonavé
- tranzitivní
varianty
editovat- (zastarale, knižně) cumlati
časování
editovatosoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
přítomný čas | cumlám | cumláš | cumlá | cumláme | cumláte | cumlají |
osoba | číslo jednotné |
číslo množné | |
---|---|---|---|
2. | 1. | 2. | |
cumlej | cumlejme | cumlejte |
rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
mužský životný i neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný a ženský |
střední | |
činné | cumlal | cumlala | cumlalo | cumlali | cumlaly | cumlala |
trpné | cumlán | cumlána | cumláno | cumláni | cumlány | cumlána |
rod | číslo jednotné | číslo množné | |
---|---|---|---|
mužský | ženský střední |
mužský ženský střední | |
přítomný | cumlaje | cumlajíc | cumlajíce |
význam
editovat- (cumlat co) cucat, lízat; nechávat rozplývat v ústech
- Někteří „přeborníci“ si cumlají prstíky už na ultrazvukových snímcích či dokonce na porodním sále.[3]
synonyma
editovatsouvisející
editovatpoznámky
editovat- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „cumlat“, s. 107.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „cucat“, s. 107.
- ↑ MACHOVÁ, Martina. Děti, které si cumlají prsty, prý bývají šťastnější! Kdy začíná problém?. Maminka.cz [online]. CNC. 2020-03-21 [cit. 2023-06-27]. Dostupné online.