eventus

latina

podstatné jméno

• rod mužský (maskulinum)
• 4. deklinace
• deverbativum od slovesa ēvenīre

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	ēventus	ēventūs
genitiv	ēventūs	ēventuum
dativ	ēventuī	ēventibus
akuzativ	ēventum	ēventūs
vokativ	ēventus	ēventūs
ablativ	ēventū	ēventibus

význam

1. výsledek
2. úspěch
3. konec
4. událost, příběh

související

• eventum
• ēventuālis