odsuvník

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔtsʊvɲiːk]

dělení

• od-suv-ník

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	odsuvník	odsuvníky
genitiv	odsuvníku	odsuvníků
dativ	odsuvníku	odsuvníkům
akuzativ	odsuvník	odsuvníky
vokativ	odsuvníku	odsuvníky
lokál	odsuvníku	odsuvnících
instrumentál	odsuvníkem	odsuvníky

význam

1. apostrof
   • Odsuvníkem čili apostrofem se může ve spisovných projevech naznačit vypuštění hlásky, zejména na konci slova.