proň

čeština

výslovnost

• IPA: [prɔɲ]

dělení

• proň

etymologie

Variantní tvar akuzativu singuláru zájmena on (rod mužský) a ono (rod střední) po předložce pro, podobně jako naň, oň, veň, zaň. Obdobné tvary obsahuje také slovenština, polština, slovinština a srbochorvatština. V současné spisovné češtině se vyskytuje řídce, většinou jen ve východních oblastech (východomoravská a slezská nářečí) a pouze tam je také výhradně doloženo užívání v rodě středním. Jinde bývá pociťováno jako archaické či knižní.

zájmeno

• osobní
• rod mužský nebo střední

význam

1. tvar akuzativu singuláru zájmen on a ono po předložce: pro něho, pro něj
   • Pojď si proň, ty polednice, pojď, vem si ho, zlostníka!