veň

Možná hledáte ven, vén, ven., věn, Ven, VEN nebo Ven.

čeština

výslovnost

• IPA: [vɛɲ]

dělení

• veň

etymologie

Variantní tvar akuzativu singuláru zájmena on (rod mužský) a ono (rod střední) po předložce v, podobně jako naň, oň, proň, zaň. Obdobné tvary obsahuje také slovenština, polština, slovinština a srbochorvatština. V současné spisovné češtině se vyskytuje řídce, většinou jen ve východních oblastech (východomoravská a slezská nářečí) a pouze tam je také výhradně doloženo užívání v rodě středním. Jinde bývá pociťováno jako archaické či knižní.

zájmeno

• osobní
• rod mužský nebo střední

význam

1. tvar akuzativu singuláru zájmen on a ono po předložce: v něho, v něj
   • …znenáhla upřímnou modlitbou (…) vstoupila veň tajemná láska boží a překonala pomíjivou lásku světskou.