příčestí minulé jednotného čísla mužského rodu slovesa vyjmout
A řiditel vyňal z tobolky složené psaní a podal je svému příteli.[1]
„Ó, monsieur le docteur,“ sténala d’Otalová s bílou skomírající tváří, sotva jsem k ní udýchaně vpadl. Vyčesaný a napomádovaný pes jí ležel v nohách. „Před chvílí se mi zastavilo srdce, ještě jeden takový záchvat a je konec.“ Vyňal jsem sluchátka z kapsy pláště, abych se přesvědčil, nejde-li skutečně o chorobu. Pod přikrývkou ležela úplně nahá. Srdce mělo poněkud zrychlený rytmus, zornice očí byly rozšířené : Vzala mě za ruce a položila si je na prsa.[2]
U mých varšavských přátel a známých, bedlivých pozorovatelů polské skutečnosti, převažovalo černé vidění. Prohýbalo se na dvě strany: buď k přízraku diktatury, nebo k přízraku anarchie a chaosu, „opravdové války všech proti všem“, abych vyňal tento termín z rejstříku někdejších sloganů prezidenta Wałęsy. Jak proroci diktatury, tak proroci anarchie se shodně odvolávali na jev, který znemožňoval postupnou stabilizaci postkomunistického řádu.[3]
