Édouard Herriot
Édouard Herriot (5. července 1872 – 26. března 1957) byl francouzský politik. Třikrát byl francouzským premiérem za Radikální stranu, a to od 14. června 1924 do 10. dubna 1925, podruhé od 19. července 1926 do 21. července 1926 a třetí od 3. června 1932 do 14. prosince 1932.
| Édouard Herriot | |
|---|---|
 Édouard Herriot | |
| 82. premiér Francie | |
| Ve funkci: 15. června 1924 – 17. dubna 1925 | |
| Prezident | Gaston Doumergue |
| Předchůdce | Frédéric François-Marsal |
| Nástupce | Paul Painlevé |
| 85. premiér Francie | |
| Ve funkci: 20. června 1926 – 23. července 1926 | |
| Prezident | Gaston Doumergue |
| Předchůdce | Aristide Briand |
| Nástupce | Raymond Poincaré |
| 94. premiér Francie | |
| Ve funkci: 3. června 1932 – 18. prosince 1932 | |
| Prezident | Albert Lebrun |
| Předchůdce | André Tardieu |
| Nástupce | Joseph Paul-Boncour |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Republikánská, radikální a radikálně socialistická strana |
| Vojenská služba | |
| Vyznamenání |  Řád čestné legie |
| Rodné jméno | Édouard Marie Herriot |
| Narození | 5. července 1872 Troyes  Francie |
| Úmrtí | 26. března 1957 (ve věku 84 let) Saint-Genis-Laval Francie |
| Místo pohřbení | Hrobka Édouarda Herriota Cimetière de Loyasse |
| Národnost | francouzská |
| Choť | Blanche Rebatel |
| Rodiče | Nicolas Herriot |
| Zaměstnání | politik |
| Profese | filolog |
| Ocenění | Collar de la Orden de la República (1932) Řád bílé orlice důstojník Řádu čestné legie Všeobecná soutěž Victor Cousin Prize … více na Wikidatech |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Byl synem důstojníka, vystudoval École normale supérieure a stal se středoškolským profesorem. Napsal životopisné knihy o Juliette Récamierové, Ludwigu van Beethovenovi a Denisu Diderotovi. Byl aktivní v Lize pro lidská práva a v Radikální straně. V roce 1905 se stal starostou Lyonu, v roce 1911 byl zvolen do Senátu, v letech 1916 až 1917 byl ministrem dopravy a veřejných prací a v roce 1919 se stal předsedou Radikální strany.[1]
V roce 1924 vytvořil vládní koalici Cartel des Gauches. Jako premiér prosadil přijetí Dawesova plánu a diplomatické uznání Sovětského svazu, byl stoupencem Panevropské unie. Neúspěšně usiloval o omezení vlivu církve. V meziválečné francouzské politice byl aktivní jako předseda vlády, předseda parlamentu a ministr zahraničí. V roce 1933 vykonal návštěvu Sovětského svazu a pokoušel se prověřit zprávy o hladomoru na Ukrajině. Hostitelé mu ukazovali pouze vybraná vzorná hospodářství a přesvědčili ho o svobodě a blahobytu v zemi. Herriot pak vydal pochvalnou zprávu o sovětských poměrech, která výrazně ovlivnila postoje západních elit.[2]
Patřil k vůdčím postavám Lidové fronty. Za druhé světové války byl jako hlasitý kritik vichistického režimu uvržen do domácího vězení. Roku 1946 získal osmé křeslo ve Francouzské akademii. V roce 1947 byl zvolen předsedou francouzského Národního shromáždění a tuto funkci zastával až do roku 1954.[3] V letech 1950 až 1957 byl předsedou organizace La Jeunesse au plein air. V období čtvrté republiky vystoupil proti účasti Francie v Evropském obranném společenství.[4] V roce 1955 mu byla udělena Mezinárodní cena míru za rok 1954.[5][6]
Édouard Herriot zemřel 26. března 1957; státní pohřeb se konal 30. března 1957 za účasti prezidenta republiky, členů vlády a dalších představitelů francouzského veřejného života. Pohřben byl v Lyonu na hřbitově Loyasse.[7]
V Lyonu je po Herriotovi pojmenováno lyceum a nemocnice.
České překlady
editovat- Evropa budoucnosti – Praha, Orbis, 1931. Přeložila Jiřina Hanušová, předmluvu napsal Edvard Beneš;
- Beethoven – Praha, Odeon, 1978. Přeložila Dagmar Steinová;
Reference
editovat- ↑ Britannica Dostupné online
- ↑ The Atlantic Dostupné online
- ↑ Malá československá encyklopedie. Díl 2., D–CH. Praha: Academia, 1985. 976 s. cnb000125650. Heslo „Edouard Hérriot", s. 762.
- ↑ Oxford Reference Dostupné online
- ↑ Udělení Mezinárodních cen míru. Rudé právo. 11. 5. 1955, roč. 35, čís. 126, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Odevzdání Mezinárodní ceny míru E. Herriotovi. Rudé právo. 15. 6. 1955, roč. 35, čís. 164, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Státní pohřeb Edouarda Herriota. Rudé právo. 31. 3. 1957, roč. 37, čís. 90, s. 6. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Édouard Herriot na Wikimedia Commons 
Osoba Édouard Herriot ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Édouard Herriot
- P. M. Żukowski, Podróż Edouarda Herriota do Waszyngtonu wiosną 1933 roku w świetle źródeł polskiej dyplomacji, „Polski Przegląd Dyplomatyczny”, nr 3 (37), maj-czerwiec 2007
| Francouzský premiér | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Frédéric François-Marsal |
Édouard Herriot 1924–1925 |
Nástupce: Paul Painlevé |
| Předchůdce: Aristide Briand |
1926 | Nástupce: Raymond Poincaré |
| Předchůdce: André Tardieu |
1932 | Nástupce: Joseph Paul-Boncour |
| 8. křeslo Francouzské akademie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Octave Aubry |
1946–1957 Édouard Herriot |
Nástupce: Jean Rostand |
