Čárka (interpunkce)

Interpunkční znaménka
	apostrof ’ ';
	čárka ,;
	dvojtečka :;
	lomítko /;
	otazník ?;
	interrobang ‽;
	pomlčka ‒ – — ―;
	spojovník - ‐;
	středník ;;
	tečka .;
	uvozovky „ “ ‚ ‘ » «;
	vykřičník !;
	výpustka … ...;
	závorky ( ) [ ] { } ⟨ ⟩;
	zpětné lomítko \;
	obrácený otazník a vykřičník ¿¡;

,

Čárka ( , ) je interpunkční znaménko a matematická značka.

Interpunkční znaménko

Jako interpunkční znaménko se používá k oddělování jednotlivých vět v souvětí, částí rozvitých větných členů, vložených a osamostatněných částí vět (vsuvky, oslovení apod.). Její význam spočívá především v zpřehlednění složitějších větných konstrukcí. Často má i zásadní vliv na význam věty.

Pravidla používání čárky se v jednotlivých jazycích různou měrou liší.

Historie

Čárka byla jedním z prvních interpunkčních znamének. Ve 3. století př. n. l. Aristofanés Byzantský vymyslel systém značek (distinctiones), které oddělovaly verše a naznačovaly množství dechu potřebného k dokončení každého úseku textu čteného nahlas. Použití se v té době neřídilo mluvnickými pravidly, ale tzv. pauzovým principem, který se používal i v následujících tisíciletích. Různé délky pauzy se označovaly tečkou ve spodní (krátká pauza: . ), střední ( · ) nebo horní (dlouhá pauza: ˙ ) části řádku.

Značka používaná v současnosti se vyvinula z šikmého lomítka (virgula suspensiva: / ), které se používalo od 13. do 17. století k vyznačení pauzy. V 16. století se virgula posunula do dolní části řádku a získala dnešní podobu ( , ).^[1]^[2]^[3]^[4]

Pauzový princip byl opuštěn během 18. a 19. století. Místo něj se začala uplatňovat pravidla respektující syntaxi vět.

Čeština

V češtině se používání čárky řídí těmito pravidly:^[5]

Souvětí

Čárkou se oddělují:

souřadně spojené věty hlavní i vedlejší, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem slučovacím;
- Ráno jsem vstal, nasnídal jsem se a šel jsem do práce.
- Ptal se, kdo to byl a co chtěl.
- ale: Přijedeme v sobotu nebo v neděli.
věty podřazené od vět nadřazených.
- Vím, že to není pravda.
- Řekl, že se ještě ozve, a pak se rozloučil. – spojka a je použita ve významu slučovacím, čárka před ní odděluje předchozí vloženou podřazenou větu.

Čárka se klade i před spojky a, i, ani, nebo, či, mají-li jiný význam než slučovací (odporovací, stupňovací, vylučovací, důsledkový, vysvětlovací apod.). Čárka se proto píše před spojovacími výrazy a proto, a tudíž, a tak, a tedy, a sice, a to apod.

Vedoucí onemocněl, a proto byla dnešní porada zrušena.

Přijdu buď v sobotu, nebo v neděli.

Věta jednoduchá

Čárkou se oddělují složky několikanásobného větného členu, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem prostě slučovacím. Jednotlivé složky takového několikanásobného větného členu mohou být přiřazeny k sobě bez spojek nebo spojeny různými spojovacími výrazy.

Postupně rozvíjející přívlastky se čárkou neoddělují.

Vložené a volně připojené výrazy

Čárkou se také zpravidla oddělují výrazy, které jsou do věty vloženy nebo jsou k ní volně připojeny. Jsou to zejména:

volný přívlastek a přístavek;
osamostatněný větný člen, který je ve větě zastoupen zájmenem;
dodatkově připojený větný člen;
vsuvky (mají-li však oslabenou větnou platnost, oddělovat se nemusejí);
složitější infinitivní a přechodníkové konstrukce (volitelně);
pozdrav;
oslovení (vokativ);
citoslovce.

Typografie

Při typografickém zpracování textu (v tisku, na počítači, na psacím stroji apod.) se dodržují tyto zásady umístění čárky:

Čárka se klade bezprostředně za předcházející slovo (bez mezery), mezi čárku a následující slovo se klade (jedna) mezera.

Správně:

pes, kočka

Nesprávně:

pes , kočka

pes ,kočka

pes,kočka

Výjimku tvoří zápis desetinných čísel, kde se mezera neklade: 3,14 (vizte Matematický symbol).

Nikdy se čárka neklade na začátek řádku, vždy musí být na stejném řádku jako předcházející slovo (s nímž tvoří jeden celek).

Správně:

pes,

kočka

Nesprávně:

pes

, kočka

Matematická značka

V mnoha evropských jazycích (včetně češtiny) se čárka používá jako desetinná čárka, která odděluje celou část čísla od desetinné části. Například 3,14 znamená „tři celé (a) čtrnáct (setin)“. V tomto kontextu se jedná o jediné číslo, nikoliv čísla dvě – 3 a 14.

Zejména v anglofonním prostředí se jako desetinná značka místo čárky používá tečka (3.14); ve frankofonním prostředí se používá čárka (3,14).

Odkazy

Reference

↑ Reading Before Punctuation Archivováno 2. 9. 2006 na Wayback Machine. – Introduction to Latin Literature, leták Haverford College
↑ A History Of Punctuation. www.completetranslation.com [online]. [cit. 2005-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-03-08.
↑ Points to Ponder Archivováno 28. 11. 2002 na Wayback Machine. v STSC Crosstalk
↑ Manuscript Studies, Medieval and Early Modern
↑ Členicí znaménka: Tečka Archivováno 16. 8. 2007 na Wayback Machine. v Pravidlech českého pravopisu

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu čárka na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo čárka ve Wikislovníku

[1] Reading Before Punctuation Archivováno 2. 9. 2006 na Wayback Machine. – Introduction to Latin Literature, leták Haverford College

[2] A History Of Punctuation. www.completetranslation.com [online]. [cit. 2005-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-03-08.

[3] Points to Ponder Archivováno 28. 11. 2002 na Wayback Machine. v STSC Crosstalk

[4] Manuscript Studies, Medieval and Early Modern

[pravidla-5] Členicí znaménka: Tečka Archivováno 16. 8. 2007 na Wayback Machine. v Pravidlech českého pravopisu

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]