Železniční trať Varšava–Katovice
Železniční trať Varšava – Katovice, zvané též Varšavsko-vídeňská dráha, je důležitá polská železniční trať, která je v celé délce elektrizovaná a dvoukolejná. Její délka činí 316,066 km. V letech 1845–1847 byl otevřen úsek Warszawa Zachodnia - Dąbrowa Górnicza Ząbkowice a v roce 1859 byl otevřen úsek Dąbrowa Górnicza Ząbkowice - Katovice.
Historie
editovatProjekt výstavby železniční trati z Varšavy (tehdy v ruském záboru) k hranici s rakouskoým záborem vznikl již v roce 1835. Ze stanice Granica v Maczkách (nyní Sosnowiec Maczki), ležící na hranici záborů, bylo plánováno spojení s železniční tratí přes Krakov do Vídně a navržená trať byla nazývána Varšavsko-vídeňská dráha. Trasa byla provedena podle návrhu Ing. Stanisława Wysockého.
V roce 1839 byla založena akciová společnost Dráha Varšava-Vídeň a v roce 1840 byly zahájeny práce na úseku od Varšavy po Skierniewice. Zpočátku byl zvažován výběr parní trakce nebo kočárů tažených na kolejích koňmi, ale nakonec bylo rozhodnuto o moderní parní trakci. Společnost však v roce 1842 zkrachovala, což mělo za následek pozastavení prací. Nicméně 4. července 1843 vláda království zřídila Varšavsko-vídeňskou dráhu a v roce 1844 zahájila práce. V listopadu téhož roku byla dokončena první část trati z Varšavy do Pruszkówa. 28. listopadu 1844 jím projel první vlak přepravující guvernéra Království a pozvané hosty. Cesta tam trvala 26 minut, zpět 20 minut.
Otevírání provozu
editovat14. června 1845 byl dokončen úsek do Grodziska Mazowieckého a železnice byla uvedena do provozu. 15. října 1845 byla železnice přivedena do Skierniewic a Łowicze, 1. prosince 1846 do Čenstochové a 1. dubna 1848 k hranicím v Maczkách. Celá trať byla dlouhá 327,6 km a měla 27 stanic. Jednalo se o první železniční trať na území Polského království a také druhou železniční trať v celé Ruské říši (který zahrnoval země připojené k Rusku) podél dříve vybudovaného krátkého úseku Carskosielské silnice. Jako výjimka mezi železnicemi na území Ruské říše měla rozchod 1435 mm (přijatý jako standard ve většině evropských zemí a moderní polské železnice), na rozdíl od šířky 1524 mm používané v Rusku od roku 1843.
V prvním roce železničního provozu (1845) bylo přepraveno 143 600 cestujících a 143 300 stovek vah zboží. V té době se park kolejových vozidel skládal z 8 parních lokomotiv (na dřevo), 58 osobních vozů a 62 nákladních vozů. V roce 1848 dosáhl počet lokomotiv 35, osobních vozů 87 a nákladních vozů 312.
V letech 1859 a 1862 byly otevřeny spoje k hranicím: Ząbkowice-Sosnovec a Łowicz - Aleksandrów Kujawski, spojující jednotlivě s Katovicemi a Toruní v pruském záboru. V roce 1866 bylo vybudováno spojení mezi Koluszkami a Lodží (dnes Łódź Fabryczna).
Rozšíření a modernizace
editovatSpolu s rozvojem železniční techniky byla železnice neustále technicky zdokonalována. Od roku 1859 parní lokomotivy spalovaly uhlí. V letech 1860 až 1880 byla položena druhá kolej z Varšavy do Ząbkowic. V roce 1890 dosáhl počet lokomotiv 287, osobních vozů 432 a nákladních vozů 8718; počet přepravených cestujících dosáhl 2,5 milionu a přepravneý náklad dosáhl 2,7 milionu tun. Do roku 1901 byly lokomotivy pro železnici Varšava-Vídeň nakupovány v západoevropských továrnách; teprve po tomto datu byly použity ruské lokomotivy, ale s jiným rozchodem.
Spolu s výstavbou železnice ve Varšavě byla v roce 1845 postavena nádherná budova vídeňského nádraží, kterou navrhl architekt Henryk Marconi. Stanice dodnes nepřežila; na jejím místě je nyní stanice metra Centrum. Hlavní železniční dílny se nacházely ve Varšavě. V roce 1875 byla otevřena technická škola železnice Varšava-Vídeň.
V letech 1857-1864 byla železnice pronajata německé společnosti; mimo toto období zůstala v polských rukou. V roce 1912 byla dráha ruskou vládou znárodněna. Poté, co Polsko získalo nezávislost, byla začleněna do polského železničního systému.
Nezávislé Polsko (po roce 1918)
editovatElektrifikace
editovatPrvní elektrické vlaky byly v Radomsku (těsně po roce 1957). Na fotografii je elektrická lokomotiva ET21-45.
Elektrizace začala v roce 1937 v úseku Grodzisk Mazowiecki - Żyrardów; druhá světová válka přerušila další elektrizaci trati. Předválečné projekty počítaly s elektrizací trati v úseku do Koluszkek, ale mělo k ní dojít po elektrizaci varšavského uzlu, která měla být dokončena v roce 1941.
Po válce byly zahájeny práce na elektrizaci v roce 1947 rekonstrukcí infrastruktury na úseku do Żyrardówa. První elektrický vlak jím projel 16. ledna 1950. V následujících letech byly postupně otevírány po sobě jdoucí úseky do Katovic. Úsek Grodzisk Mazowiecki - Warszawa Centralna byl elektrizován až v roce 1967.
Modernizace trasy Varšava - Koluszki
editovatV letech 2006-2008 proběhla první etapa modernizace trati. Byl zrekonstruován úsek Koluszki - Skierniewice (Miedniewice) a fragment železniční trati 17 Łódź Widzew - Koluszki, díky čemuž vlaky dokázaly dosáhnout rychlosti až 140 km/h a zkrátit dobu jízdy po celém modernizovaném úseku na 32 minut a z Lodže do Varšavy na 82 minut .
V březnu 2011 byla zahájena druhá etapa modernizace trati v úseku Skierniewice (Miedniewice) - Warszawa Zachodnia. Po modernizaci se rychlost vlaku zvýší na 160 km/h v úseku Skierniewice (Miedniewice) - Warszawa Włochy a na 90 km/h v úseku Warszawa Włochy - Warszawa Zachodnia, díky čemuž cesta vlakem z Varšavy do Lodže bude trvat přibližně 70 minut.
Modernizace trasy Koluszki-Częstochowa
editovatV letech 2014–2015 byl zrekonstruován úsek Koluszki - Częstochowa, díky kterému byly vlaky schopné dosáhnout rychlosti až 120 km/h a zkrátit dobu jízdy po celém modernizovaném úseku na 2 hodiny.
Modernizace trasy Čenstochová - Dąbrowa Górnicza Ząbkowice
editovatV roce 2014 byla dokončena modernizace trati v úseku Zawiercie - Dąbrowa Górnicza Ząbkowice. Spolu se změnou jízdního řádu v prosinci 2014 jezdí vlaky po této trase rychlostí 120 km/h. V rámci modernizace byla renovována nástupiště v Łazech, Wiesiółce, Chruszczobródu, Dąbrowe Górnicze Sikorce a Dąbrowe Górnicze Ząbkowicích.
Dne 20. července 2017 podepsala PKP PLK smlouvu se společností ZUE na modernizaci úseku Čenstochová - Zawiercie. Zakázka zahrnovala renovaci 10 stanic a zastávek, 19 nástupišť, 44 km tratě a trolejového vedení, 15 železničních přejezdů a 31 inženýrských staveb.
Technické vlastnosti
editovatNa trati je 32 železničních stanic a 43 železničních zastávek.
Dráha 1 | úsečka | Dráha 2 | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
osobní vlaky | železniční autobusy | nákladní vlaky | osobní vlaky | železniční autobusy | nákladní vlaky | ||||
km brzy | poslední km | ||||||||
60 | -0,345 | 0,704 | 60 | ||||||
70 | 0,704 | 6,997 | |||||||
6,997 | 7,050 | 120 | 80 | ||||||
120 | 80 | 7,050 | 30 000 | ||||||
130 | 30 000 | 57,700 | 130 | ||||||
160 | 120 | 57,700 | 61,350 | 160 | 120 | ||||
140 | 100 | 61,350 | 63 600 | 140 | 100 | ||||
100 | 63 600 | 68 000 | 100 | ||||||
140 | 68 000 | 75 500 | 140 | ||||||
130 | 75 500 | 78 000 | 130 | ||||||
140 | 78 000 | 84 000 | 140 | ||||||
130 | 84 000 | 86,300 | 130 | ||||||
140 | 86,300 | 103,450 | 140 | ||||||
100 | 103,450 | 106 100 | 100 | ||||||
120 | 106 100 | 143 600 | 120 | ||||||
100 | 143 600 | 146 500 | 90 | ||||||
120 | 146 500 | 155 000 | |||||||
155 000 | 174 000 | 70 | |||||||
174 000 | 195 500 | 50 | |||||||
80 | 70 | 195 500 | 229,200 | 80 | 70 | ||||
100 | 80 | 229,200 | 229,250 | ||||||
229,250 | 246,550 | 100 | 80 | ||||||
120 | 246,550 | 299,200 | 120 | ||||||
100 | 299,200 | 300 700 | 90 | 70 | |||||
90 | 300 700 | 307 000 | |||||||
307 000 | 314,700 | 90 | |||||||
70 | 314,700 | 318,686 | 70 |
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- STANKIEWICZ, Ryszard; STIASNY, Marcin. Atlas linii kolejowych Polski 2010. Rybnik: Eurosprinter, 2010. ISBN 978-83-926946-8-7. (polsky)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu železniční trať Varšava - Katovice na Wikimedia Commons