Adolf (román)
Adolf (1816, Adolphe) je psychologický román francouzského preromantického spisovatele Benjamina Constanta, který v něm zobrazil neúprosný rozklad citového vztahu mladého životního ztroskotance ke starší ženě.[1] Tímto dílem jeho autor silně ovlivnil nastupující romantickou generaci.[2]
Adolf | |
---|---|
První vydání z roku 1816 | |
Autor | Benjamin Constant |
Původní název | Adolphe |
Překladatel | Rudolf Traub |
Země | Francie |
Jazyk | francouzština |
Žánr | psychologicky román |
Datum vydání | 1816 |
Česky vydáno | 1903 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Román je částečně autobiografický, protože je založen na intimním vztahu autora k o deset let starší Madame de Staël. Vznikl již v letech 1806–1807, ale vydán byl až o mnoho let později, protože se Constant snažil o to, aby hrdinku románu s Madame de Staël nikdo nespojoval.[1] Poté, co román vyšel (současně v Paříži a v Londýně), byla však tato paralela často zmiňována. Constant se sice snažil tuto skutečnost v tisku vehementně popírat, ale jeho protesty byly ignorovány.[3]
Obsah románu
editovatJde o částečně epistolární román, uvedený vyprávěním autora, jak se v jedné krčmě v Kalábrii setkal se samotářským a melancholickým mužem, o kterého se pak staral během jeho nemoci a pak jej už nikdy neviděl. Po čase však dostal krabici obsahující mnoho dopisů a poznámek. Když s nimi o deset let později seznámil své přátele, ti jej přesvědčili, aby tyto písemnosti vydal tiskem.
Následující vyprávění je obsahem vydaných dokumentů. Hrdina románu Adolf je synem ministra a od malička je velmi introvertní. Ve dvaceti dvou letech právě absolvoval univerzitu v Göttingenu a při své cestě po Německu se zastaví v malém městečku, kde tráví svůj čas na dvoře jednoho prince. Žije ale samotářsky a brzy získá pověst podivína. Z nudy se rozhodne svést o deset let starší Elenoru, manželku jednoho polského hraběte. Ta jeho dvoření nejprve odmítne, ale později se oba do sebe skutečně zamilují. Elenora pak Adolfovi obětuje vše, společenské postavení, jmění i lásku svých dětí. Adolf však postupně zjišťuje, že ji již nemiluje a že je vztahem k ní omezován především s ohledem na svou budoucí kariéru. Jejich vtahy začínají být napjaté a dokonce se hádají. Když Elenora nakonec pochopí, že Adolfovi v životě překáží, onemocní ze žalu a zemře. Adolf si uvědomí, že je sice teď volný, ale že ve světě zůstal sám, a vede nadále bezútěšnou a zoufalou existenci.
Filmové adaptace
editovat- Adolphe, ou l'âge tendre (1968), francouzský film založený na Constantově románu, režie Bernard Toublanc-Michel.
- Adolphe (2002), francouzský film, režie Benoît Jacquot, v hlavních rolích Isabelle Adjani a Stanislas Merhar
Česká vydání
editovat- Adolf, Praha: Jan Otto 1903, přeložil Rudolf Traub.
- Adolf, Praha: SNKLHU 1957, přeložil Josef Pospíšil.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b ŠRÁMEK, Jiří. Panorama francouzské literatury I. 1. vyd. Praha: Host, 2012. 718 s. ISBN 978-80-7294-565-8. S. 241-242.
- ↑ Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Praha: Libri 2002, S. 198-199.
- ↑ Benjamin Constant’s Adolphe – British Library
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolf na Wikimedia Commons
- Dílo Adolphe ve Wikizdrojích (francouzsky)
- (francouzsky) Adolphe par Benjamin Constant, 1867 – BnF
- (česky) Adolf v Databázi knih