Alkany

Alkany jsou nasycené uhlovodíky s molekulou bez násobných vazeb (dvojných a/nebo trojných) mezi atomy uhlíku (v uhlíkovém řetězci). Alkany také patří mezi alifatické sloučeniny, tj. neobsahují aromatické cykly. Dříve se alkany nazývaly též parafíny.

Struktura alkanů

Uhlíkový skelet (kostra) alkanů může být lineární, bez rozvětvení, nebo se může libovolně větvit a vytvářet tak velké množství různých izomerů. Toto větvení může nastat poprvé u alkanu se čtyřmi uhlíkovými atomy v molekule, u kterého můžeme pozorovat dva různé konstituční izomery.

U alkanu s pěti uhlíkovými atomy již máme tři konstituční izomery

u šestiuhlíkového pět, u sedmiuhlíkového devět, u osmiuhlíkového již 18, u dalších 35, 75, 159, 355 atd. Počet teoreticky možných izomerů s počtem uhlíků stoupá téměř geometrickou řadou.

S přidáním jednoho uhlíkového atomu do molekuly alkanu musíme současně přidat i dva další atomy vodíku; proto obecný sumární vzorec pro alkany je možno zapsat jako C_nH_2n+2. Pokud při tomto přidávání atomů nedojde k rozvětvení uhlíkového skeletu, dostaneme řadu sloučenin velice podobných strukturou a tedy i jejich chemickými a fyzikálními vlastnostmi, které se mění prakticky monotónně (např. roste jejich bod varu); tuto řadu nazýváme homologická řada alkanů.

Geometrie molekul alkanů

sp³-hybridizace v methanu

Prostorová stavba molekul alkanů může být fenomenologicky vysvětlena na základě hybridizace orbitalů atomů uhlíku. Jeden orbital typu 2s s kulovou symetrií a tři orbitaly typu 2p s lineární symetrií, vzájemně k sobě kolmé, vytvoří čtyři nové identické hybridizované orbitaly označované jako sp³. Aby mohly být identické, nemohou být již na sebe kolmé, ale jejich osy musí mít symetrii pravidelného čtyřstěnu (tetraedru); atom uhlíku je v těžišti tohoto tělesa. Osy orbitalů proto vzájemně svírají úhel 109,47°.

Překryvem (lineární kombinací) dvou orbitalů sp³ dvou uhlíkových atomů vznikne mezi nimi jednak vazebný σ orbital, obsazený dvěma elektrony sdílenými sousedními atomy, jednak antivazebný orbital σ^*, který je v základním stavu prázdný. Podobně může vzniknout σ-orbital překryvem sp ³ orbitalu uhlíkového atomu a 1s orbitalu atomu vodíkového.

V případě překryvu orbitalů uhlíkových atomů vzniká chemická vazba C—C typu σ, jejíž průměrná délka v alkanech je 154 pm (tj. 1,54×10⁻¹⁰ m); σ-vazba C—H je kratší a v průměru je dlouhá 109 pm.

Konformace alkanů

Konformace ethanu

S výjimkou methanu, který má jen jeden uhlík, se můžeme u vyšších alkanů setkat s další prostorovou různorodostí, spojenou se skutečností, že jednotlivé části molekul se mohou kolem vazeb C—C mezi sousedními uhlíky téměř volně otáčet. Tyto různé prostorové konfigurace molekul obecně nazýváme konformace a molekulu, zaujímající určitou konformaci nazýváme konformer. Počet různých konformací u takových molekul je velmi veliký (v prvním přiblížení nekonečný), protože úhly natočení podle vazeb C—C se mohou (téměř) spojitě měnit. Protože však mezi některými konformery existuje energetický rozdíl, ustavuje se mezi nimi rovnováha, v niž jsou energeticky výhodnější konformery zastoupeny více než jiné.

Konformace ethanu a propanu

Například u ethanu (viz obrázek) můžeme kolem jediné vazby C—C otáčet methylové skupiny CH₃ proti sobě tak, že se mění úhel θ, zvaný torzní úhel, který svírají roviny C—C—H a H—C—C definované vodíky na sousedních uhlících. Protože se vodíkové atomy vzájemně odpuzují, je potenciální energie konforméru s θ = 0° („zákrytová“ konformace) vyšší, než v případě hodnoty úhlu θ = 60° (nezákrytová konformace) a to o 12,6 kJ/mol. Proto za normální teploty většina molekul ethanu (až 99 %) bude mít konformaci blízkou hodnotám úhlu θ = 60°, 180° nebo 300° (v rozmezí ±30°), přičemž všechny tyto tři konformace budou energeticky rovnocenné.

Tepelná kinetická energie molekul za normální teploty (20 °C) je 3,7 kJ/mol, tedy srovnatelně velká s energetickou bariérou, bránící volné rotaci kolem vazby C—C. Proto za těchto podmínek jeden konformer spontánně přechází v jiný, přičemž doba, potřebná pro přechod (přetočení) z jedné konformace do druhé je řádově 10⁻¹¹ s.

Podobná situace je i u dalšího homologu, u propanu.

Konformace vyšších alkanů

U vyšších homologů alkanů již obecně nejsou konformace odpovídající lokálním minimům energetické křivky v závislosti na torzním úhlu θ kolem nekoncové vazby C—C identické, jak lze ukázat na příkladu butanu (viz obrázek). V případě tzv. synklinální konformace pro θ = 60° (energeticky rovná θ = 300°) je hodnota potenciální energie o něco vyšší, než v případě antiperiplanární konformace pro θ = 180°. Rotace na koncových C C vazbách v molekulách vyšších alkanů má díky trojčetné symetrii koncové methylové skupiny CH₃ stejné vlastnosti jako v molekule ethanu. Synperiplanární konformace (nazývaná též plně zákrytová, θ = 0°) představuje absolutní energetické maximum, antiklinální konformace (částečně zákrytová, θ = 120° resp. θ = 240°) je nižším, lokálním maximem na energetické křivce.

Konformace butanu

I zde platí, že volná rotace kolem vazby C—C je zachována, byť energetický rozdíl mezi absolutním minimem a absolutním maximem je v tomto případě vyšší, přibližně 19 kJ/mol. V případě n-butanu bude na prostřední vazbě C—C za normální teploty antiperiplanární konformaci zaujímat (opět v rozmezí ±30° kolem minima) přibližně 66 % molekul a každou ze zbývajících dvou výhodných synklinálních konformací vždy po přibližně 16 %.

Názvosloví alkanů

Názvosloví alkanů je základem systematického názvosloví všech organických sloučenin, proto má mimořádný význam. Kořen názvu je tvořen kombinací z řeckých a latinských číslovek, které vyjadřují počet uhlíkových atomů v molekule, nebo v její základní části. Výjimku představují pouze jména čtyř prvních alkanů, která jsou převzata z historických důvodů z jejich triviálních (obecných) názvů.

V případě alkanů se ke kořeni názvu připojuje koncovka an.

Alkany s lineárním řetězcem

První tři alkany s nerozvětveným řetězcem se nazývají pouhým základním názvem. Protože počínaje butanem mají alkany se stejným sumárním vzorcem více izomerů, tento samotný název obecně avšak nepřesně pojmenovává všechny izomerní látky, každá má však jiný systematický název. Pokud je zapotřebí vyjádřit, že se jedná právě o izomer s nerozvětveným řetězcem, předřazuje se jménu alkanu písmeno n (od slova normální), spojené s další částí jména pomlčkou. V následující tabulce jsou shrnuta jména všech nerozvětvených alkanů až do počtu jednoho sta uhlíkových atomů v molekule, spolu s jejich sumárními vzorci.

1 – 20			21 – 40			41 – 60			61 – 80			81 – 100
n	Název	Vzorec	n	Název	Vzorec	n	Název	Vzorec	n	Název	Vzorec	n	Název	Vzorec
1	methan	CH₄	21	henikosan	C₂₁H₄₄	41	hentetrakontan	C₄₁H₈₄	61	henhexakontan	C₆₁H₁₂₄	81	henoktakontan	C₈₁H₁₆₄
2	ethan	C₂H₆	22	dokosan	C₂₂H₄₆	42	dotetrakontan	C₄₂H₈₆	62	dohexakontan	C₆₂H₁₂₆	82	dooktakontan	C₈₂H₁₆₆
3	propan	C₃H₈	23	trikosan	C₂₃H₄₈	43	tritetrakontan	C₄₃H₈₈	63	trihexakontan	C₆₃H₁₂₈	83	trioktakontan	C₈₃H₁₆₈
4	butan	C₄H₁₀	24	tetrakosan	C₂₄H₅₀	44	tetratetrakontan	C₄₄H₉₀	64	tetrahexakontan	C₆₄H₁₃₀	84	tetraoktakontan	C₈₄H₁₇₀
5	pentan	C₅H₁₂	25	pentakosan	C₂₅H₅₂	45	pentatetrakontan	C₄₅H₉₂	65	pentahexakontan	C₆₅H₁₃₂	85	pentaoktakontan	C₈₅H₁₇₂
6	hexan	C₆H₁₄	26	hexakosan	C₂₆H₅₄	46	hexatetrakontan	C₄₆H₉₄	66	hexahexakontan	C₆₆H₁₃₄	86	hexaoktakontan	C₈₆H₁₇₄
7	heptan	C₇H₁₆	27	heptakosan	C₂₇H₅₆	47	heptatetrakontan	C₄₇H₉₆	67	heptahexakontan	C₆₇H₁₃₆	87	heptaoktakontan	C₈₇H₁₇₆
8	oktan	C₈H₁₈	28	oktakosan	C₂₈H₅₈	48	oktatetrakontan	C₄₈H₉₈	68	oktahexakontan	C₆₈H₁₃₈	88	oktaoktakontan	C₈₈H₁₇₈
9	nonan	C₉H₂₀	29	nonakosan	C₂₉H₆₀	49	nonatetrakontan	C₄₉H₁₀₀	69	nonahexakontan	C₆₉H₁₄₀	89	nonaoktakontan	C₈₉H₁₈₀
10	dekan	C₁₀H₂₂	30	triakontan	C₃₀H₆₂	50	pentakontan	C₅₀H₁₀₂	70	heptakontan	C₇₀H₁₄₂	90	nonakontan	C₉₀H₁₈₂
11	undekan	C₁₁H₂₄	31	hentriakontan	C₃₁H₆₄	51	henpentakontan	C₅₁H₁₀₄	71	henheptakontan	C₇₁H₁₄₄	91	hennonakontan	C₉₁H₁₈₄
12	dodekan	C₁₂H₂₆	32	dotriakontan	C₃₂H₆₆	52	dopentakontan	C₅₂H₁₀₆	72	doheptakontan	C₇₂H₁₄₆	92	dononakontan	C₉₂H₁₈₆
13	tridekan	C₁₃H₂₈	33	tritriakontan	C₃₃H₆₈	53	tripentakontan	C₅₃H₁₀₈	73	triheptakontan	C₇₃H₁₄₈	93	trinonakontan	C₉₃H₁₈₈
14	tetradekan	C₁₄H₃₀	34	tetratriakontan	C₃₄H₇₀	54	tetrapentakontan	C₅₄H₁₁₀	74	tetraheptakontan	C₇₄H₁₅₀	94	tetranonakontan	C₉₄H₁₉₀
15	pentadekan	C₁₅H₃₂	35	pentatriakontan	C₃₅H₇₂	55	pentapentakontan	C₅₅H₁₁₂	75	pentaheptakontan	C₇₅H₁₅₂	95	pentanonakontan	C₉₅H₁₉₂
16	hexadekan	C₁₆H₃₄	36	hexatriakontan	C₃₆H₇₄	56	hexapentakontan	C₅₆H₁₁₄	76	hexaheptakontan	C₇₆H₁₅₄	96	hexanonakontan	C₉₆H₁₉₄
17	heptadekan	C₁₇H₃₆	37	heptatriakontan	C₃₇H₇₆	57	heptapentakontan	C₅₇H₁₁₆	77	heptaheptakontan	C₇₇H₁₅₆	97	heptanonakontan	C₉₇H₁₉₆
18	oktadekan	C₁₈H₃₈	38	oktatriakontan	C₃₈H₇₈	58	oktapentakontan	C₅₈H₁₁₈	78	oktaheptakontan	C₇₈H₁₅₈	98	oktanonakontan	C₉₈H₁₉₈
19	nonadekan	C₁₉H₄₀	39	nonatriakontan	C₃₉H₈₀	59	nonapentakontan	C₅₉H₁₂₀	79	nonaheptakontan	C₇₉H₁₆₀	99	nonanonakontan	C₉₉H₂₀₀
20	ikosan	C₂₀H₄₂	40	tetrakontan	C₄₀H₈₂	60	hexakontan	C₆₀H₁₂₂	80	oktakontan	C₈₀H₁₆₂	100	hektan	C₁₀₀H₂₀₂

Alkany s rozvětveným řetězcem

V počátcích organické chemie byly pro jednotlivé izomery s rozvětveným řetězcem vytvářeny zvláštní názvy a to buď triviální (odvozené většinou od jejich původu), nebo pomocí předpon od izomerního alkanu s přímým řetězcem. Tak např. druhý izomer n-butanu dostal jméno isobutan (iso od slova izomer). Dva izomery n-pentanu dostaly názvy isopentan a neopentan. Je zřejmé, že v případě vyšších alkanů tento systém pojmenovávání nebyl udržitelný.

Systematické názvosloví alkanů s rozvětveným řetězcem tvoří názvy podle následujících pravidel:

V molekule se vyhledá přímý řetězec s největším počtem uhlíkových atomů, který se prohlásí za základní.
1. Pokud je takových řetězců více, zvolí se z nich za základní ten, ke kterému se pojí větší počet bočních řetězců.
2. Pokud nelze rozhodnout podle předchozích pravidel, zvolí se za základní ten, u kterého mají polohy připojení vedlejších řetězců nižší čísla umístění (tzv. lokanty).
3. Pokud nelze rozhodnout podle předchozích pravidel, zvolí se za základní ten, u kterého je větší počet uhlíkových atomů v nejkratších postranních řetězcích.
4. Nelze-li ani teď rozhodnout, zvolí se za základní ten, u kterého je nejméně rozvětvený postranní řetězec.
Za základ názvu alkanu nyní vezmeme název z tabulky z předchozího odstavce (bez prefixu n) pro počet uhlíků v základním řetězci a s koncovkou -an.
Po zvolení základního řetězce se jeho atomy očíslují arabskými čísly (lokanty) tak, aby tato čísla použitá pro označení míst připojení postranních řetězců začínala co nejmenšími hodnotami.
Postranní řetězec pojmenujeme podobným způsobem s tou výjimkou, že místo koncovky an použijeme koncovku yl.
Názvy postranních řetězců seřadíme abecedně (bez ohledu počet stejných postranních řetězců).
Pokud se v molekule vyskytne více stejných postranních řetězců, předřadíme jejich názvu násobící prefix (di, tri, tetra, … atd.), vyjadřující jejich počet; pořadí názvů postranních řetězců se nemění.
Před názvy postranních řetězců s případnými násobícími prefixy předřadíme lokant (lokanty), který od sebe oddělíme čárkami bez mezer a od názvu pomlčkou; následuje-li další jiný postranní řetězec, připojí se za předchozí pomlčkou.
Je-li postranní řetězec také rozvětven, procedura se opakuje s tím, že celý název rozvětveného řetězce se uzavře do závorek.
Všechny názvy postranních řetězců se předřadí názvu základního řetězce, ke kterému se připojí bez interpunkce a bez mezery.

Nomenklatura isopentanu

Nomenklatura neopentanu

Nomenklatura rozvětveného alkanu

Výskyt alkanů

Alkany patří k velmi rozšířeným organickým sloučeninám na Zemi i ve vesmíru.

Výskyt na Zemi

V počátečním období vývoje Země jako planety bylo množství uhlovodíků v atmosféře i v nitru naší planety mnohem vyšší, než v současnosti.

Atmosféra Země

V současném ovzduší zeměkoule se nachází nepatrné množství methanu (řádově 10⁻⁴ %), který vzniká zejména biochemickými procesy, souvisejícími s činností metanogenních bakterií. Menší množství methanu i vyšších uhlovodíků se dostává do atmosféry též z ložisek ropy a zemního plynu.

Methan a všechny plynné uhlovodíky obecně patří ke skleníkovým plynům, které zvyšují teplotu atmosféry.

Minerální zdroje

Alkany, vedle cykloalkanů a aromatických uhlovodíků i dalších složitějších organických látek, tvoří nejpodstatnější složku zemního plynu a ropy, případně ozokeritu (zemního vosku) a asfaltu.

Biologické zdroje

Methan a další nižší alkany jsou produkovány některými druhy metanogenních bakterií (např. rodu Methanobacterium) při rozkladu organických látek.

Nižší kapalné alkany jsou obsaženy v silicích řady vyšších rostlin. Vyšší pevné alkany jsou součástí vosků rostlin chránících zejména pokožku listů nebo plodů i produktů některých druhů hmyzu (např. ve včelím vosku), či v různých sekretech některých živočichů.

U řady druhů hmyzu slouží některé alkany jako feromony.

Výskyt ve vesmíru

Kromě atmosféry Země bylo nepatrné množství methanu detekováno též v atmosféře Marsu, což vedlo ke spekulacím, zda je biogenního nebo abiogenního původu; tato otázka dosud není uspokojivě vyřešena.

Značné množství methanu a vyšších uhlovodíků je obsaženo v atmosférách velkých planet Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu. Malé množství methanu je také přítomno v převážně dusíkové atmosféře planetky Pluto; v tomto případě však většina je ve zmrzlé formě jako sníh na jejím povrchu.

Směs různých alkanů spolu s dalšími organickými látkami je přítomna v atmosféře největšího Saturnova měsíce Titanu.

Methan a další uhlovodíky byl také spektroskopicky potvrzen v kómě komet a v mezihvězdných plynových oblacích.

Vlastnosti alkanů

Teplota tání a varu n-alkanů

Vlastnosti těchto sloučenin, zejména fyzikální, značně závisí jednak na počtu uhlíkových atomů v jejich molekule, ale také na jejich struktuře, především na větvení jejích uhlíkatého skeletu.

Fyzikální vlastnosti

S rostoucím počtem uhlíkových atomů roste monotónně teplota varu jednotlivých alkanů s přímým řetězcem uhlíkových atomů (viz graf). Stejně tak, ale poněkud pomaleji, roste i teplota tání. Nevětvené alkany s lichým počtem uhlíkových atomů mají nižší teploty tání, neboť jejich molekuly jsou v pevné fázi od sebe více vzdáleny, než je tomu u alkanů se sudým počtem uhlíků. Také větvení uhlíkového řetězce působí na prostorové uspořádání molekul vedle sebe v pevné a v kapalné fázi a proto ovlivňuje hodnoty teploty tání i teploty varu.

Methan až butan jsou za normální teploty plyny, n-pentan a n-hexan jsou vysoce těkavé látky s teplotou varu nižší než voda. n-Heptan až n-heptadekan jsou výševroucí kapaliny, přičemž s rostoucím počtem uhlíkových atomů roste jejich viskosita. Od n-oktadekanu (teplota tání 22 °) výše jsou to za normální teploty voskovité pevné látky.

S počtem uhlíků v molekule roste u n-alkanů také jejich hustota.

Alkany jsou elektricky nevodivé.

Hustota n-alkanů

Alkany jsou nepolární látky, s málo polarizovanými vazbami C—H, takže nemohou na rozdíl od vody tvořit vodíkové můstky. Vzhledem k tomu se prakticky nerozpouštějí ve vodě, velmi špatně v polárních rozpouštědlech (např. v ethanolu). Dobře se rozpouštějí v jiných nepolárních látkách.

Naopak kapalné alkany jsou velmi dobrými rozpouštědly nepolárních nebo málo polárních látek, zejména dobře se v nich rozpouštějí tuky.

Chemické vlastnosti

Všechny alkany snadno reagují s kyslíkem, přičemž směs jejich par (plynů) se vzduchem reaguje explozivně. Při přebytku kyslíku se spalují na směs oxidu uhličitého a vody za současného vývinu značného množství tepla

2 C_nH_2n+2 + (3n+1) O₂ → 2n CO₂ + (2n+2) H₂O.

Spalují-li se alkany s menším množstvím kyslíku, místo oxidu uhličitého vzniká oxid uhelnatý

2 C_nH_2n+2 + (2n+1) O₂ → 2n CO + (2n+2) H₂O.

S ještě menším množstvím kyslíku se uhlík nespaluje a mění se v elementární uhlík (saze)

2 C_nH_2n+2 + (n+1) O₂ → 2n C + (2n+2) H₂O.

Všechny tři uvedené reakce probíhají souběžně, navíc při nedokonalém spalování alkanů mohou být ve spalných plynech obsaženy jak původní chemické sloučeniny, tak uhlovodíky s menší molekulou (nasycené i nenasycené, případně i aromatické). Toto může být vážným problémem z hlediska ekologického při používání alkanů jako pohonných látek nebo topiv.

Působením elementárních halogenů a při osvětlování zejména ultrafialovým zářením dochází k substituci atomů vodíku atomy halogenu za vzniku halogenovaných uhlovodíků, tzv. halogenace. Tato reakce probíhá řetězovým mechanismem, u chloru a fluoru velmi bouřlivě, až explozivně. Podobně, ale obtížněji, reagují alkany i s bromem, ale s jodem nereagují vůbec.

Působením vysokých teplot a za přítomnosti katalyzátorů se vyšší alkany štěpí na kratší řetězce (podstata zvyšování podílu benzinových frakcí při zpracování ropy krakováním). Za přítomnosti katalyzátorů také může probíhat izomerizace n-alkanů na rozvětvené uhlovodíky (tzv. reforming), kterým se zlepšují antidetonační vlastnosti benzinu (oktanové číslo).

Příprava alkanů

Čtyři nejnižší alkany se dají připravit z ropy destilací a následnou kondenzací v čistém stavu, směs vyšších izomerů prakticky nelze destilací rozdělit. Proto se připravují většinou ze složitějších látek chemickou cestou.

Nejjednodušším způsobem je hydrogenace nenasycených uhlovodíků alkenů (olefinů) nebo alkynů (acetylenů). Provádí se působením vodíku za přítomnosti katalyzátorů, většinou kovů platinové skupiny (platina, palladium) nebo skupiny železa (železo, nikl, kobalt), např.

CH₂=CH₂ + H₂ → CH₃–CH₃.

Z primárních alkoholů se dají uhlovodíky připravit redukcí jodovodíkem

R–CH₂OH + 2 HI → I₂ + H₂O + R–CH₃.

Podobně se dají jodovodíkem redukovat i karboxylové kyseliny

R–COOH + 6 HI → 3 I₂ + 2 H₂O + R–CH₃.

Práškovým zinkem s kyselinou solnou (v podstatě uvolněným vodíkem) je možno redukovat aldehydy

R–CH=O + 2 Zn + 4 HCl → 2 ZnCl₂ + H₂O + R–CH₃

nebo ketony

R–CO–R″ + 2 Zn + 4 HCl → 2 ZnCl₂ + H₂O + R′–CH₂–R″.

Jinou možností je rozklad alkalických solí karboxylových kyselin zahříváním s alkalickým hydroxidem, např.

R–COONa + NaOH → RH + Na₂CO₃,

přitom se uhlíkový řetězec zkrátí o jeden atom.

Naopak z halogenalkanů (především jodalkanů) lze působením práškového zinku připravit vyšší uhlovodíky s dvojnásobně dlouhým řetězcem uhlíků

2 R–I + Zn → ZnI₂ + R–R.

Metod chemické přípravy je velice mnoho, zde jsou uvedeny jen ilustrativní případy.

Použití alkanů

Největší množství alkanů, přesněji řečeno jejich směsí, se používá jako pohonné látky (benzín, motorová nafta, letecký petrolej, raketový petrolej), paliva (zemní plyn, propan-butan, lehké topné oleje) a jako mazadla. V chemickém průmyslu a laboratořích se různě vroucí směsi (např. petroleter, technický benzin) používají jako rozpouštědla především nepolárních látek, k extrakcím látek z přírodního či jiného materiálu, při jejich čištění krystalizací či při jiných způsobech dělení látek (chromatografii, vytřepávání apod.).

Čisté alkany slouží v organické chemii jako výchozí látky k chemickým syntézám. Některé slouží jako standardy (viz např. oktanové číslo, cetanové číslo).

Vlastnosti uhlovodíků

Název	Teplota tání	Teplota varu	Skupenství	Hustota	Molární hmotnost
Methan	−182,5	−161,6	Plyn	0,717 kg/m³	16,04 g/mol
Ethan	−181,8	−89	Plyn	1,282 kg/m³	30,07 g/mol
Propan	−187,7	−42,1	Plyn	2,0098 kg/m³	44,1 g/mol
Butan	−138,4	−0,5	Plyn	2,48 kg/m³	58,12 g/mol
Pentan	−129,8	36,1	Kapalina	626 kg/m³	72,15 g/mol
Hexan	−95	69	Kapalina	655 kg/m³	86,18 g/mol
Heptan	−90,61	98,42	Kapalina	684 kg/m³	100,21 g/mol
Oktan	−57	125,52	Kapalina	703 kg/m³	114,23 g/mol
Nonan	−53	151	Kapalina	718 kg/m³	128,2 g/mol
Dekan	−27,9	174,1	Kapalina	730 kg/m³	142,29 g/mol
Undekan	−26	196	Kapalina	740 kg/m³	156,31 g/mol
Dodekan	−9,6	216,2	Kapalina	750 kg/m³	170,34 g/mol
Tridekan	−5	234	Kapalina	756 kg/m³	184,35 g/mol
Tetradekan	5,5	253	Kapalina	763 kg/m³	198,39 g/mol
Pentadekan	9,9	269	Kapalina	769 kg/m³	212,42 g/mol
Hexadekan	18	287	Kapalina	773 kg/m³	226,45 g/mol
Heptadekan	21	302	Pevné	777 kg/m³	240,47 g/mol
Oktadekan	29	317	Pevné	777 kg/m³	254,50 g/mol
Nonadekan	33	330	Pevné	786 kg/m³	268,53 g/mol
Ikosan	36,7	342,7	Pevné	789 kg/m³^[1]	282,55 g/mol

Odkazy

Reference

↑ https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/8222#section=Density

Literatura

Jaroslav Fikr, Jaroslav Kahovec; Názvosloví organické chemie; 2. vydání ISBN 80-7346-017-3
Červinka O., Dědek V., Ferles M.: Organická chemie, druhé přepracované vydání, SNTL, Praha

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu alkan na Wikimedia Commons

[1] ttps://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/8222#section=Density

[1]