Amelia Britská
Princezna Amelia (7. srpna 1783, Windsor, Spojené království – 2. listopadu 1810, Windsor) byla britská princezna, patnácté, poslední dítě, a šestá dcera krále Jiřího III. Britského a jeho manželky Šarloty Meklenbursko-Střelické. Byla jejich třetím dítětem, které zemřelo před nimi.
| Amelia Britská | |
|---|---|
 Portrét od sira Williama Beecheyho, asi 1797 | |
| Narození | 7. srpna 1783 Royal Lodge, Windsor, Spojené království |
| Úmrtí | 2. listopadu 1810 (ve věku 27 let) Augusta Lodge, Windsor, Spojené království |
| Pohřbena | Královská krypta, kaple svatého Jiří, Windsor 13. listopadu 1810 |
| Dynastie | Hannoverská |
| Otec | Jiří III. Britský |
| Matka | Šarlota Meklenbursko-Střelická |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mládí
editovat
Narodila se v Royal Lodge ve Windsoru jako nejmladší z patnácti dětí krále Jiřího III. a královny Šarloty a také jako jediné narozené na hradě Windsor.[1][2] Říká se, že byla otcovou oblíbenkyní; láskyplně jí říkal „Emily“. Narodila se po předčasné smrti svých starších bratrů, Oktavia (1779–1783) a Alfréda (1780–1782).[1] Tato úmrtí zanechala mezi Amelií a jejím věkově nejbližším žijícím sourozencem princeznou Žofií téměř šest let. Byla o jednadvacet let mladší než její nejstarší sourozenec Jiří a téměř o sedmnáct let mladší než její nejstarší sestra Šarlota.[1]
Amelia byla pokřtěna 17. září 1783 v královské kapli v St James's Palace Johnem Moorem, arcibiskupem z Canterbury. Jejími kmotry byli její sourozenci Jiří, Šarlota a Augusta Žofie.[1][3] Později byla 24. prosince 1799 arcibiskupem biřmována.[4]
Narodila se velice brzy po smrti prince Oktavia a krátce před koncem války mezi Velkou Británií a Spojenými státy americkými. Její narození bylo vnímáno jako začátek nového období naděje a mnoho se od ní očekávalo.[1] Když byl Amelii pouhý měsíc, princezna Šarlota napsala svému bratrovi Vilémovi: „Naše nejmladší sestra je bez výjimky jedno z nejhezčích dětí, jaké jsem kdy viděl.“[1] Očekávalo se od ní, že bude stejně krásná a okouzlující, jako býval Oktavius.[1][5][6]
Dospělost
editovatPřed rokem 1788 řekl král Jiří svým dcerám, že je vezme do Hannoveru a najde jim vhodné manžely[7] navzdory obavám, které měl a které pramenily z nešťastných manželství jeho sester. Poznamenal: „Nemohu popřít, že jsem si nikdy nepřál, aby se některá z nich vdala: jsem šťastný v jejich společnosti a ani v nejmenším si nepřeji odloučení.“[8] Král však toho roku utrpěl první záchvat šílenství, to bylo Amelii pět let. V letech 1801 a 1804 došlo k dalším záchvatům, čímž se předešlo řečem o svatbě jeho dcer. Otázka manželství byla vznášena zřídka; královna Šarlota se bála, že toto téma, které krále vždy zneklidňovalo, ho přivede zpět k nepříčetnosti. Kromě toho královna, pod tlakem své nemoci, chtěla, aby princezny zůstaly blízko ní.[6][8][7]
Amelia a její sestry Šarlota, Augusta Žofie, Alžběta, Marie a Žofie byly příliš chráněny a izolovány, což omezovalo setkání s vhodnými nápadníky jejich věku.[6]
Nemoc a smrt
editovatV roce 1798 dostala princezna Amelia bolest v kloubu kolena a byla poslána do velkého přímořského města Worthing, aby se zotavila. Napsala svému otci: „Jistě pára a teplá mořská koupel jsou užitečné, a proto doufám, že tě budu moci ujistit, že je mi lépe.“[1][9] Následující rok se Amelia dočasně zotavila natolik, že se mohla připojit ke své rodině ve Weymouthu, kde trávila hodně času se svou neteří princeznou Šarlotou z Walesu.[1] V průběhu života byla Amelia často ve špatném zdravotním stavu; v patnácti letech začala trpět ranými příznaky tuberkulózy.[6]
V roce 1801 byla princezna poslána na přímořskou kúru do Weymouthu.[6] Mezi těmi, kteří s ní zůstali, byl ctihodný Charles FitzRoy, generála britské armády o 21 let starší než ona, a syn Charlese FitzRoye, 1. barona Southamptona.[5][10] Amelia se do FitzRoye zamilovala a toužila si ho vzít.[6] Královně o této záležitosti řekl sluha, ale ona to ignorovala. Doufalo se, že tato diskrétnost zabrání králi, aby se o páru dozvěděl, což by ho mohlo vystavit riziku, že se dostane do jednoho ze záchvatů duševní choroby, ke které byl stále náchylnější. I když se nikdy nevzdala naděje, že si ho vezme,[6] věděla, že se nemůže za FitzRoye legálně provdat kvůli ustanovením zákona o královských manželstvích přijatém parlamentem jejího otce (alespoň do dosažení věku 25 let, poté mohla získat povolení od tajné rady).[zdroj?] Později řekla svému bratru Bedřichovi, že se považuje za vdanou, přičemž se podepisovala iniciály A. F. R. (Amelia FitzRoyová).[6]
V roce 1808 dostala Amelia těžký záchvat spalniček. Úzkostlivý král Jiří se rozhodl poslat Amelii do Weymouthu v doprovodu její sestry Marie. Její zdravotní stav se zlepšil jen trochu. V roce 1809 mohla příležitostně podnikat krátké procházky po zahradě. Toto zlepšení bylo pouze dočasné a v říjnu 1810 ji zachvátil oheň sv. Antonína (erysipel). Král k sobě svolával lékaře své dcery každé ráno v sedm hodin a ještě třikrát nebo čtyřikrát během dne a podrobně se jich vyptával na její stav. K její smrti došlo ve 12:00 v den narozenin jejího bratra Eduarda, 2. listopadu.[11]
Umírající princezna nechala pro krále vyrobit smuteční prsten, ve kterém byl pod křišťálem posázeným diamanty pramen jejích vlasů. Údajně se po jeho obdržení rozplakal.[10] V její závěti stálo, že veškerý její majetek bude předán Charlesi FitzRoyovi.[10] Amelia byla pohřbena v královské kryptě v kapli svatého Jiří ve Windsoru.[10] Její nejstarší bratr, pozdější Jiří IV., si údajně vyžádal její posmrtnou masku.
Následky
editovat
Po Ameliině smrti se George Villiers, králův soudní vykonavatel a mladší bratr Thomase Villierse, 2. hraběte z Clarendonu, pokusil vydírat krále a královnu dopisy patřícími Amelii poté, co pod jeho kontrolou zmizelo 280 000 liber.[12] Villiers byl otcem pozdějšího diplomata a státníka George Villierse, 4. hraběte z Clarendonu.
Její smrt přispěla ke zhoršení zdraví jejího otce, což vyústilo v jeho nepříčetnost[5][10][11] a následné použití zákona o regentství z roku 1811.[zdroj?] Podle jeho lékaře, doktora Willise, král později křičel „divokým, monotónním, delirantním způsobem: 'Ach Emily [princezno Amelie], proč nezachráníš svého otce? Nenávidím všechny lékaře...“[10] Mezi další bludy krále Jiřího patřilo přesvědčení, že zdravá Amelie pouze pobývá v Hannoveru s vlastní velkou rodinou, kde „nikdy nezestárne a bude se mít vždy dobře“.[10]
Amelia byla popsána jako krásná dívka s rubínovými rty a kaštanovými vlasy. Údajně byla ta „nejbouřlivější ze všech princezen“. Říká se však také, že byla přívětivá, temperamentní, nesobecká a inteligentní. Tyto vlastnosti vedly její švagrovou princeznu Karolinu, o které bylo známo, že svými příbuznými ze strany manžela pohrdala, k tomu, aby o Amelii řekla, že je „nejpřátelštější z celé skupiny“. Amelia byla oblíbená jak princem z Walesu, tak vévodou ze Sussexu, který ji nazýval „půvabným tvorem“. Amelia prince z Walesu zbožňovala a jednou mu řekla, že ho vždy milovala víc než své ostatní bratry. On ji miloval možná víc než své ostatní sestry (snad s výjimkou princezny Marie) a byl zdrcen, když zemřela. Její smrt ho tak hluboce zasáhla, že po jejím pohřbu už nikdy nemohl spát v místnosti, která nebyla osvětlena několika voskovými svíčkami.[13] Při zmínce jejího jména více než tři roky po její smrti také propukal v pláč.
Tituly, oslovení a erb
editovatTituly a oslovení
editovatJako dcera panovníka byla od narození oslovována jako Její královská Výsost princezna Amelia.
Erb
editovat
Od roku 1789, jako dcera panovníka, používala Amelia erb říše.[14]
 |
|---|
Vývod z předků
editovatZdroj:[15]
| Jiří I. Britský | ||||||||||||
| Jiří II. Britský | ||||||||||||
| Žofie Dorotea z Celle | ||||||||||||
| Frederik Ludvík Hannoverský | ||||||||||||
| Jan Fridrich Braniborsko-Ansbašský | ||||||||||||
| Karolina z Ansbachu | ||||||||||||
| Eleonora Sasko-Eisenašská | ||||||||||||
| Jiří III. Britský | ||||||||||||
| Fridrich I. Sasko-Gothajsko-Altenburský | ||||||||||||
| Fridrich II. Sasko-Gothajsko-Altenburský | ||||||||||||
| Magdaléna Sibyla Sasko-Weissenfelská | ||||||||||||
| Augusta Sasko-Gothajsko-Altenburská | ||||||||||||
| Karel Anhaltsko-Zerbstský | ||||||||||||
| Magdalena Augusta Anhalttsko-Zerbstská | ||||||||||||
| Žofie Sasko-Weissenfelská | ||||||||||||
| Amelia Britská | ||||||||||||
| Adolf Bedřich I. Meklenburský | ||||||||||||
| Adolf Bedřich II. Meklenburský | ||||||||||||
| Marie Kateřina Brunšvicko-Dannenberská | ||||||||||||
| Karel Ludvík Fridrich Meklenbursko-Střelický | ||||||||||||
| Kristián Vilém I. Schwarzbursko-Sondershausenský | ||||||||||||
| Kristiana Emílie Schwarzbursko-Sondershausenská | ||||||||||||
| Antonie Sybille of Barby-Mühlingen | ||||||||||||
| Šarlota Meklenbursko-Střelická | ||||||||||||
| Arnošt Sasko-Hildburghausenský | ||||||||||||
| Arnošt Fridrich I. Sasko-Hildburghausenský | ||||||||||||
| Žofie Henrieta Waldecká | ||||||||||||
| Alžběta Sasko-Hildburghausenská | ||||||||||||
| Jiří Ludvík I. z Erbachu-Fürstenau | ||||||||||||
| Žofie Albertina z Erbach-Erbach | ||||||||||||
| Amálie Kateřina Waldecko-Eistenburská | ||||||||||||
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Amelia of the United Kingdom na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i FRASER, Flora. Princesses: The Six Daughters of George III. Londýn: John Murray, 2004. Dostupné online. ISBN 0-7195-6109-4. S. 76–79, 87, 182, 184. (anglicky)
- ↑ WEIR, Alison. Britain's Royal Families, The Complete Genealogy. Londýn: Vintage Books, 2008. ISBN 978-0-09-953973-5. S. 300. (anglicky)
- ↑ Yvonne's Royalty Home Page: Royal Christenings. web.archive.org [online]. 2011-08-06 [cit. 2023-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-06.
- ↑ Bonhams : POLITICS, LAW and ROYALTY Collection of autograph letters etc.,. www.bonhams.com [online]. [cit. 2023-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c PANTON, James. Historical Dictionary of the British Monarchy. [s.l.]: Scarecrow Press, 2011. 724 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-7497-8. S. 45–46. (anglicky) Google-Books-ID: BiyyueBTpaMC.
- ↑ a b c d e f g h Sophia, Princess (1777–1848). Oxford Dictionary of National Biography [online]. [cit. 2023-03-17]. DOI: 10.1093/ref:odnb/42012. Dostupné online. DOI 10.1093/ref:odnb/9780198614128.001.0001/odnb-9780198614128-e-42012. (anglicky)
- ↑ a b BLACK, Jeremy. George III: America's Last King. [s.l.]: Yale University Press, 2006. Dostupné online. ISBN 0-300-11732-9. S. 156, 157. (anglicky)
- ↑ a b SCHIFF, Stacy. 'Princesses': All the King's Girls. The New York Times. 2005-04-24. Dostupné online [cit. 2023-03-18]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ Princess Amelia. web.archive.org [online]. 2015-04-01 [cit. 2023-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-01.
- ↑ a b c d e f g HIBBERT, Christopher. George III: A Personal History. [s.l.]: Basic Books, 2000. ISBN 0-465-02724-5. S. 278, 396–398, 400. (anglicky)
- ↑ a b WILLSON, Beckles. George III, as man, monarch and statesman. [s.l.]: London, T. C. & E. C. Jack, 1907. 668 s. Dostupné online. S. 549.
- ↑ ROBERTS, Jane. Royal Landscape: The Gardens and Parks of Windsor. [s.l.]: Yale University Press 620 s. Dostupné online. ISBN 978-0-300-07079-8. S. 289–290. (anglicky) Google-Books-ID: GYoMNbYfsQ4C.
- ↑ HIBBERT, Christopher. George IV: The Rebel Who Would be King. [s.l.]: St. Martin's Griffin, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-4039-8379-4. S. 349, 437. (anglicky)
- ↑ marks of cadency in the British royal family. www.heraldica.org [online]. [cit. 2023-03-17]. Dostupné online.
- ↑ AMMON, Christoph Heinrich von. Genealogie ascendante jusqu'au quatrieme degre inclusivement de tous les Rois et Princes de maisons souveraines de l'Europe actuellement vivans, reduite en 114 tables .... [s.l.]: Aux Depens de L'Auteur, Se Vend Chez Etienne de Bourdeaux 144 s. Dostupné online. (francouzsky) Google-Books-ID: AINPAAAAcAAJ.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Amelia Britská na Wikimedia Commons
