Anatolij Lunačarskij
Anatolij Vasiljevič Lunačarskij (rusky Анатолий Василевич Луначарский, rozený Anatolij Alexandrovič Antonov; 11.jul./ 23. listopadu 1875greg., Poltava – 26. prosince 1933, Menton) byl ruský marxistický revolucionář a filozof, sovětský politik, novinář, lidový komisař pro vzdělávání.
| Anatolij Lunačarskij | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11.jul. / 23. listopadu 1875greg. Poltava |
| Úmrtí | 26. prosince 1933 (ve věku 58 let) Menton |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání |
| Místo pohřbení | Hřbitov u Kremelské zdi |
| Povolání | dramatik, politik, spisovatel, diplomat, novinář, herec, filozof, literární kritik a scenárista |
| Alma mater | Curyšská univerzita |
| Politická příslušnost | Bolševici Ruská sociálně demokratická dělnická strana Komunistická strana Sovětského svazu |
| Manžel(ka) | Natalja Rozenel |
| Příbuzní | Platon Vasiljevič Lunačarskij (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatMládí
editovatLunačarskij se narodil 23. nebo 24. listopadu 1875 v Poltavě na Ukrajině (tehdy součást Ruské říše) jako nemanželské dítě Alexandra Antonova a Alexandry Lunačarské, rozené Rostovcevové. Jeho matka byla poté provdána za státníka Vasilije Lunačarského, šlechtice polského původu. Odtud pochází Anatolijovo příjmení a patronymum. Později se s Vasilijem Lunačarským rozvedla a provdala se za Antonova, ale Anatolij si ponechal své dřívější jméno.[1] S marxismem se seznámil již na studiích v Kyjevě. Jedním z Lunačarského spolužáků na škole byl Nikolaj Berďajev, s nímž se spřátelil. Studoval na Curyšské univerzitě po dobu dvou let. Tam se také setkal s Rosou Luxemburgovou a Leo Jochigesem a připojil se k Ruské sociálně demokratické dělnické straně.
Revolucionář
editovatV roce 1903 se strana rozštěpila na bolševiky vedené Vladimirem Leninem a menševiky vedené Juliem Martovem. Lunačarskij se spojil s bolševiky.
Když se však v roce 1908 bolševici rozčlenili na Leninovy podporovatele a stoupence Alexandra Bogdanova, Lunačarskij podporoval Bogdanova, svého švagra. V roce 1909 museli oba ze strany odejít. Odešli na Capri, kde se setkali s Maximem Gorkým a kde založili školu pro tovární dělníky.
V roce 1913 odešel Lunačarskij do Paříže, kde vydával noviny Kruh proletářské kultury. Po vypuknutí první světové války v roce 1914 se Lunačarskij postavil na protiválečnou stranu, s čímž se shodoval s Leninem a Trockým. Po únorové revoluci roku 1917 se Lunačarskij vrátil do Ruska a spojil se s Mežrajonci, než byli sloučeni s bolševiky.
Po revoluci
editovatPo říjnové revoluci se Lunačarskij stal lidovým komisařem pro vzdělávání. Za jeho postu byla zlepšena gramotnost lidu. Mimo jiné např. požadoval psaní ruského jazyka v latince a aktivně obhajoval zachování historického a kulturního dědictví. V pozici zůstal až do roku 1929, kdy ho nahradil Andrej Bubnov.
Roku 1928 si zahrál v sovětsko-německém filmu Salamandr, pro který dodal i scénář.
Když se vlády ujal Stalin, ztratil Lunačarskij několik postů ve vládě. V roce 1930 reprezentoval Sovětský svaz ve Společnosti národů a v roce 1933 se stal velvyslancem ve Španělsku. Cestou tam však zemřel v Mentonu. Jeho popel byl umístěn v Kremelské zdi.
Lev Trockij nazval Lunačarského „bolševikem mezi intelektuály a intelektuálem mezi bolševiky“.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Луначарский, Анатолий Васильевич na ruské Wikipedii.
- ↑ Anatoly Lunacharsky. www.britannica.com. Encyclopedia Britannica, 20 July 1998. Dostupné online [cit. 7 January 2018].
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anatolij Lunačarskij
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anatolij Lunačarskij na Wikimedia Commons 
Osoba Anatolij Vasiljevič Lunačarskij ve Wikicitátech
