Bekináž
Bekináž (francouzsky béguinage, nizozemsky begijnhof) je specifický architektonický objekt, skupina menších domů obehnaných zdí, který byl ve středověku obýván bekyněmi. Jednalo se o ženské náboženské sdružení uvnitř římskokatolické církve, založené ve 13. století v Nizozemsku pro ženy, které chtěly sloužit Bohu, aniž by se však odloučily od světa.
| Vlámské bekináže | |
|---|---|
| Světové dědictví UNESCO | |
 | |
| Smluvní stát |  Belgie |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | ii, iii, iv |
| Odkaz | 855 (anglicky) |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 1988 (12. zasedání) |
Historie
editovatV roce 1184 založil kněz Lambert de Begue (přezdívaný Kokta) v Lutychu ženské náboženské spolky, které po něm přijaly jméno béguines – bekyně. Toto hnutí bylo původně vyvoláno velkým populačním nepoměrem mužů a žen v důsledku křížových výprav. Volné sdružení osob se postupně přetvořilo v řád, který však nebyl tak přísný jako jiné uzavřené řády. Členové neskládali řeholní slib a svým členům Řád přikazoval sice poslušnost a pokání, ale ne chudobu, jako tomu bylo u jeptišek. Mnohé členky byly vdovy, či neprovdané ženy z bohatých a vážených rodin. Jejich cíl spočíval v modlitbě, kontemplaci a charitativních činnostech. Většinou se staraly o nemocné a staré lidi a také vyráběly krajky a oblečení, což byl jeden z dalších zdrojů financí. Postupně vznikla i mužská obdoba Řádu – beguini nebo také berghardové.
Od počátku 13. století se hnutí šířilo z Belgie přes Francii a Německo. Rovněž v českých zemích se značnou měrou podílely na charitativní činnosti té doby (např. Brno, Český Krumlov, Kolín). Ekonomická nezávislost Řádu přinesla i myšlenkovou volnost a uvnitř hnutí se šířily názory neslučitelné s oficiálními stanovisky katolické církve.
Některé bekyně podle vznášených obvinění např. hlásaly, že prostopášnost nemůže poskvrnit lidského ducha a posléze popíraly i božství Kristovo a panenství Matky Boží. S tímto odůvodněním všeobecný církevní sněm ve Vienne roku 1311 nařídil jejich potlačení. Hodně členů hnutí se uchýlilo do Čech a na Moravu. Protože se scházeli v jeskyních a jamách, říkalo se jim tady „jamníci“. Po čase byli potřeni i zde. Dnes existují již jen v Belgii.
Velmi zachovalé bekináže se nacházejí zejména v Belgii a v roce 1988 bylo 13 z nich zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO.
Bekináže chráněné UNESCEM
editovat| Kód dle UNESCO | Město | Provincie | Souřadnice | Rozloha |
|---|---|---|---|---|
| 855-001 | Hoogstraten | Antverpy | 51°24′11,94″ s. š., 4°45′49,68″ v. d. | 1,7 ha |
| 855-002 | Lier | Antverpy | 51°7′42,07″ s. š., 4°34′5,75″ v. d. | 3,4 ha |
| 855-003 | Mechelen | Antverpy | 51°1′53,94″ s. š., 4°28′26,14″ v. d. | 5,4 ha |
| 855-004 | Turnhout | Antverpy | 51°19′35,8″ s. š., 4°56′35,2″ v. d. | 1,5 ha |
| 855-005 | Sint-Truiden | Limburk | 50°49′16,2″ s. š., 5°11′34,9″ v. d. | 22,8 ha |
| 855-006 | Tongeren | Limburk | 50°46′44,3″ s. š., 5°28′8,9″ v. d. | 2,5 ha |
| 855-007 | Dendermonde | Východní Flandry | 51°1′38,1″ s. š., 4°5′49,1″ v. d. | 2,5 ha |
| 855-008 | Gent | Východní Flandry | 51°2′46,1″ s. š., 3°44′9,9″ v. d. | 4,5 ha |
| 855-009 | Sint-Amandsberg | Východní Flandry | 51°3′24,4″ s. š., 3°44′50,5″ v. d. | 5,7 ha |
| 855-010 | Diest | Vlámský Brabant | 50°59′16,11″ s. š., 5°3′41,67″ v. d. | 4,5 ha |
| 855-011 | Lovaň | Vlámský Brabant | 50°52′18,92″ s. š., 4°41′50,5″ v. d. | 4,2 ha |
| 855-012 | Bruges | Západní Flandry | 51°12′4,4″ s. š., 3°13′21,2″ v. d. | 0,55 ha |
| 855-013 | Kortrijk | Západní Flandry | 50°49′42,02″ s. š., 3°16′3,98″ v. d. | 0,7 ha |
Další bekináže
editovatOdkazy
editovatSouvisející články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu bekináž na Wikimedia Commons
