Buddhistická filozofie

Buddhistická filozofie označuje filozofická zkoumání a systémy zkoumání, které se vyvinuly mezi různými buddhistickými školami v Indii po Buddhově parinirváně (tj. smrti) a později se rozšířily po celé Asii. Buddhistická cesta v sobě spojuje jak filozofické uvažování, tak meditaci.[2] Buddhistické tradice představují množství buddhistických cest k osvobození a buddhističtí myslitelé v Indii a následně ve východní Asii se při analýze těchto cest zabývali tak různorodými tématy, jako je fenomenologie, etika, ontologie, epistemologie, logika a filozofie času.

Buddhistická univerzita a klášter Nalanda byly hlavním centrem vzdělanosti v Indii od 5. století n. l. až do 12. století. [1]

Raný buddhismus byl založen na empirických důkazech získaných smyslovými orgány (ájatana)[3] a zdá se, že Buddha si zachoval skeptický odstup od některých metafyzických otázek a odmítal na ně odpovídat, protože nevedly k osvobození, ale naopak k dalším spekulacím. Opakujícím se tématem v buddhistické filozofii byla reifikace pojmů a následný návrat k buddhistické střední cestě.[4] [5]

Jednotlivé body buddhistické filozofie byly často předmětem sporů mezi různými školami buddhismu. Tato rozpracování a spory daly vzniknout různým školám raného buddhismu abhidharmy a mahájánovým tradicím, jako je Pradžňápáramita, Madhjamaka, Buddhova přirozenost a Jógáčára.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Buddhist philosophy na anglické Wikipedii.

  1. Barua, Jyoti. Ancient Buddhist Universities in Indian Sub-Continent. Fulton Books, Inc., 2016.
  2. Siderits, Mark. Buddhism as philosophy, 2007, p. 6
  3. David Kalupahana, Causality: The Central Philosophy of Buddhism. The University Press of Hawaii, 1975, p. 70.
  4. Kalupahana 1994.
  5. David Kalupahana, Mulamadhyamakakarika of Nagarjuna. Motilal Banarsidass, 2006, p. 1.

Související články

editovat

 

  NODES
os 13
text 2