Christianizace
Christianizace (pokřesťanštění) je pojem označující proces konverze jedinců či většího množství lidí ke křesťanství. Do tohoto pojmu se též zahrnuje přetvoření původní pohanské kultury, náboženských představ, významných pohanských míst a kalendáře tak, aby vyhovovaly potřebám křesťanství vzhledem k misijní činnosti založené na tradici tzv. „Velkého poslání“, což je náboženský termín, kterým bývá míněna evangelizace.[1][2] Křesťané obvykle na základě textu Bible (Mt 28,19.20 = evangelium Matoušovo, 28 kapitola, 19, 20) věří, že k evangelizaci dal pokyn Ježíš Kristus.
Historie
editovatSamotný proces christianizace byl během historického vývoje místy relativně mírumilovný a místy naopak velmi násilný. Někdy tedy bylo křesťanství přijato vyloženě z politických pohnutek, jindy se vedla válečná tažení za účelem donucení místní populace k přijetí křesťanství. Ke konverzi tak docházelo spíše shora.[3] V období antiky byla christianizace ovlivňována jen částečně pomocí zákonů zaměřeným proti domorodým náboženským zvykům, oficiálními přeměnami pohanských chrámů na křesťanské kostely a postavení kostelů na místě původních náboženských míst. Proces byl též ovlivněn prohlášením pohanských bohů za démony, tradičních zvyků za čarodějnictví a částečnou christianizací ohledně jasného vymezení zákazu existujících obřadů pod trestem mučení nebo smrti. Přeměna domorodých náboženských a kulturních činností a představ do křesťanské podoby byla oficiálně schvalována.
Christianizace
editovatV knize Bedy Ctihodného jménem Historia ecclesiastica gentis Anglorum (Církevní historie anglického lidu) je zachován dopis papeže Řehoře I. Mellitovi. V tomto listu papež tvrdí, že konverze budou snazší, jestliže bude lidem umožněno zachovat si vnější podoby jejich tradic spolu s tvrzením, že tradice jsou prováděny pro slávu křesťanského Boha, "takže zatímco jim budou povoleny některá potěšení či radosti, mohou pak být mnohem povolnější k přijetí vnitřního spojení s milostí Boží". Celý proces byl tedy zamýšlen tak, aby tradice a zvyky nadále existovaly, ale odůvodnění jejich existence mělo být zapomenuto, resp. postupně změněno. Podobné cíle byly sledovány i v případě synody o Amazonii.
Ve světě probíhala christianizace různě. Například v Africe se hovoří o třech velkých fázích christianizace.[4] První (apoštolská) a třetí (soudobá) fáze zachovává respekt k afrických tradicím a náboženským představám kompatibilním s křesťankou naukou. Druhá fáze (16. až 19. stol.) spjatá s kolonialismem je dnes africkými teology a mysliteli silně kritizována pro neúctu a naprosté nerespektování afrického života, africké filozofie, bohatých náboženských tradic, kultur a jazyků.[4]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Christianization na anglické Wikipedii.
- ↑ Velké poslání [online]. bibletv.cz [cit. 2023-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Husův sbor : Velké poslání (The great commission). ccshkladno.unas.cz [online]. [cit. 2014-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-22.
- ↑ Max Planck Society. How do religious ideologies spread?. phys.org [online]. 2018-07-31 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HAVELKA, Ondřej. Křesťanství v Africe: tři fáze christianizace a specifika africké teologie a spirituality. Theologická revue. 2022, roč. 92, čís. 3, s. 292–310. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu christianizace na Wikimedia Commons - Christianizace Slovanů, časopis Vesmír
- Článek ČT24
