Chua Kuo-feng

Chua Kuo-feng
Chua Kuo-feng
	Chua Kuo-feng (1979)
Rodné jméno	苏铸 a 蘇鑄
Narození	16. února 1921; Ťiao-čcheng
Úmrtí	20. srpna 2008 (ve věku 87 let); Peking
Povolání	politik
Politická strana	Komunistická strana Číny
Nábož. vyznání	ateismus
Funkce	ministr veřejné bezpečnosti Čínské lidové republiky (1973–1977); člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1976–1982); předseda Státní rady Čínské lidové republiky (1976–1980); místopředseda ústředního výboru Komunistické strany Číny (1976); předseda ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny (1976–1981); … více na Wikidatech
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chua Kuo-feng (čínsky pchin-jinem Huà Guófēng, znaky 华国锋; 16. února 1921 – 20. srpna 2008), vlastním jménem Su Ču (čínsky pchin-jinem Sū Zhù, znaky 苏铸) byl čínský komunistický politik, jeden ze čtyř politiků, o nichž politologové hovoří jako o Nejvyšším vůdci (paramount leader) Čínské lidové republiky ve 20. století (určení nejvyššího vůdce není v čínském politickém systému přímočaré, největší vliv není vždy zaručen formálně významnou funkcí). Chua Kuo-feng byl druhým vůdcem komunistické Číny po Mao Ce-tungovi, a to v letech 1976–1978. Byl to on, kdo zastavil tzv. Gang čtyř, který uvrhl Čínu do chaosu. Zastával v té době několik klíčových funkcí: premiéra, neboli předsedy státní rady (1976–1980), předsedy Ústředního výboru Komunistické strany Číny (1976–1978) a předsedy Ústřední vojenské rady Číny (1976–1981). Jeho politická ideologie je známa pod obtížně přeložitelným názvem „Dvě všechna“ (两个凡是) (podle jeho hesla „Budeme dodržovat všechna rozhodnutí předsedy Maa a všechny návody, které předseda Mao dal“).

V letech 1949–1971 byl regionálním politikem v provincii Chu-nan. V pozdním období Kulturní revoluce se dostal do čela komunistického vedení v Hunanu. Okolo roku 1976 se přesunul do mocenského centra a získal si důvěru Mao Ce-tunga díky věrnosti jeho učení. Po Čou En-lajově smrti poměrně překvapivě získal funkci premiéra. Po Mao Ce-tungově smrti pak i další dvě klíčové politické funkce, k nelibosti takzvaného Gangu čtyř, který rovněž usiloval o moc. Z politického zápasu vyšel vítězně Chua Kuo-feng, když nechal členy Gangu čtyř zatknout a uvěznit. Oficiálně ukončil Kulturní revoluci a zabránil v řádění Rudých gard a pokračování nejhorších excesů. Byl nicméně odhodlán držet se Mao Ce-tungova učení a chtěl patrně nastolit režim zhruba sovětského typu. To ho ovšem vyšachovalo ze hry, když začal stoupat vliv Teng Siao-pchingovy skupiny, která usilovala o mnohem zásadnější, zejména ekonomické reformy. Bodem zlomu se stalo Třetí plenární zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Číny roku 1978, kde byl Chua podroben kritice a moci se de facto ujal Teng Siao-pching, přestože Chua dál držel své funkce, které postupně ztrácel na začátku 80. let.

Protože jeho vláda trvala zhruba jen dva roky, a to v době značného chaosu, a protože politický systém Číny je dosti složitý, není Chua na Západě příliš znám, na rozdíl od čtyř dalších „Nejvyšších vůdců“ (Mao Ce-tung, Teng Siao-pching, Ťiang Ce-min, Chu Ťin-tchao), a to přesto, že jako první čínský vůdce od roku 1949 navštívil roku 1979 Evropu a setkal se například s Margaret Thatcherovou, s níž dohodl obrysy budoucích dohod o Hongkongu.

Chua změnil text čínské hymny, aby obsahovala oslavu Maa a Komunistické strany Číny, tyto zásahy však byly později zrušeny.

Zemřel 20. srpna 2008 během 29. letních olympijských her v Pekingu, zmínka o jeho smrti se do médií dostala jen okrajově. Po skončení olympiády byl pohřben za účasti nejvyšších čínských představitelů – přítomni byli mj. Chu Ťin-tchao, Wen Ťia-pao či Ťiang Ce-min.

Mládí

Narozen ve městě Ťiao-čcheng, Šan-si, jako čtvrtý syn do rodiny, jež původně pocházela z Fan-sien, Che-nan. Chua ztratil svého otce ve svých sedmi letech. ^[1] Studoval na Obchodní škole v Ťiao-čcheng a do strany vstoupil v roce 1938, za druhé čínsko-japonské války.^[2] Jako mnoho dalších nadšených komunisté této doby si i on změnil své jméno na Huá Guófēng, což je zkratkou 中華抗日救國先鋒隊" (Zhōnghuá kàngrì jiùguó xiānfēng duì; ‚Čínský předvoj národní spásy proti japonské agresi‘). Po odsloužení dvanácti let v 8. pochodové armádě pod vedením generála Ču Te^[2], byl v roce 1947, během Čínské občanské války, jmenován stranickým výborem vedoucím propagandy pro okres Ťiao-čcheng.

Chua se společně s vítěznou Čínskou lidovou osvobozeneckou armádou v roce 1948 přesunul do Chu-nanu, kde se oženil s Chan Č'-ťun. V provincii Chu-nan působil až do roku 1971. V srpnu 1949 byl jmenován Tajemníkem strany pro okres Siang-jin, jen měsíce před založením Čínské lidové republiky v říjnu, téhož roku. V roce 1952 se stal tajemníkem pro zvláštní okres Siang-tchan, v němž se nacházelo i rodné město Mao Ce-tunga, Šao-šan. V této pozici nechal vystavět pamětní místo právě pro Mao Ce-tunga. Když v červnu 1959 sám Mao navštívil toto místo, byl potěšen.^[3] Mao se poprvé setkal s Chua Kuo-fengem v roce 1955 a zdá se že byl zaujat jeho jednoduchostí.^[4]

Fakt, že tehdejší guvernér provincie Chu-nan, generál Čcheng Čchien, nebyl komunistou (patřil do Revolučního výboru čínského Kuomintangu, což byla levicová nacionalistická frakce Kuomintangu, která spolupracovala s Komunistickou stranou Číny), měl Chua postupně více a více prostoru dostat s k moci na provinční úrovni. V roce 1958 byl tak jmenován viceguvernérem provincie Chu-nan.

V pozici moci

Chua byl v roce 1971 povolán do Pekingu, aby pro Čou En-laje řídil Úřad zaměstnanců Státní rady, na tomto postu setrval pouhých pár měsíců, než se navrátil na svou původní pozici do Chu-nanu.^[3] Později téhož roku, byl jmenován jako nejmladší člen do sedmičlenné komise vyšetřující aféru kolem Lin Piaoa dokazující, jak velkou naději v něho sám Mao vkládal. V roce 1973 byl Chua znovu zvolen jako plnohodnotný člen 10. ústředního výboru Komunistické strany Číny a povýšen na člena Politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny. Téhož roku byl Čou En-lajem jmenován do vedení zemědělského rozvoje.

V roce 1973 byl také Maem jmenován Ministrem veřejné bezpečnosti a předsedou vlády, tyto pozice mu umožnili kontrolu nad policejním sborem a bezpečnostními složkami. Chuův vzrůstající vliv byl dále potvrzen faktem, že mu bylo pronést řeč o modernizaci zemědělství v říjnu stejného roku, kde se odrážel vliv Čou En-laje.^[5]

Odkazy

Reference

↑ YE, Yonglie. 邓小平改变中国 – 1978：中国命运大转折 (Deng Xiaoping Changed China-1978: China's Destiny Turned. 2008: Sichuan People's Publishing House str. 108-141 s.
↑ ^a ^b PALMOWSKI, Jan. "Hua Guofeng" in A Dictionary of Contemporary World History. [s.l.]: Oxford University Press, 2004.
↑ ^a ^b WANG, James C.F. Contemporary Chinese Politics: An Introduction. Prentice-Hall, New Jersey: [s.n.], 1980. str. 36 s.
↑ LI, Xiaobing; TIAN, Xiansheng. Evolution of Power: China's Struggle, Survival, and Success. [s.l.]: Lexington Books, 2013. ISBN 978-0-7391-8498-1. S. 67.
↑ WANG, James C.F. Contemporary Chinese Politics: An Introduction. New Jersey: Prentice-Hall, 1980. 37 s.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Chua Kuo-feng na Wikimedia Commons
Heslo v Encyklopedii Britannica
Chua Kuo-feng na čínských propagandistických plakátech Archivováno 12. 5. 2012 na Wayback Machine.

Člen vedení Komunistické strany Číny

Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky

Člen Státní rady (vlády) Čínské lidové republiky

[1] YE, Yonglie. 邓小平改变中国 – 1978：中国命运大转折 (Deng Xiaoping Changed China-1978: China's Destiny Turned. 2008: Sichuan People's Publishing House str. 108-141 s.

[:0-2] PALMOWSKI, Jan. "Hua Guofeng" in A Dictionary of Contemporary World History. [s.l.]: Oxford University Press, 2004.

[:1-3] WANG, James C.F. Contemporary Chinese Politics: An Introduction. Prentice-Hall, New Jersey: [s.n.], 1980. str. 36 s.

[4] LI, Xiaobing; TIAN, Xiansheng. Evolution of Power: China's Struggle, Survival, and Success. [s.l.]: Lexington Books, 2013. ISBN 978-0-7391-8498-1. S. 67.

[5] WANG, James C.F. Contemporary Chinese Politics: An Introduction. New Jersey: Prentice-Hall, 1980. 37 s.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]