Daniela Hodrová

česká spisovatelka a literární teoretička

Daniela Hodrová (5. července 1946 Praha[1]31. srpna 2024 Praha-Malá Strana[1][2]) byla česká literární teoretička a spisovatelka.

PhDr. Daniela Hodrová, DrSc.
Narození5. července 1946
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí31. srpna 2024 (ve věku 78 let)
Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského
Povoláníspisovatelka, literární kritička, literární teoretička, překladatelka, literární historička a literární vědkyně
StátČeskoČesko Česko
Alma materUniverzita Karlova
Témataliteratura, literární teorie a překlad
OceněníStátní cena za literaturu a překladatelské dílo (2011)
Cena Franze Kafky (2012)
Magnesia Litera Kniha roku (2016)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Byla dcerou filmového a divadelního herce Zdeňka Hodra, tím pádem i vnučkou divadelního a filmového herce Jana Hodra (1875–1938) a divadelní a filmové herečky Marie Hodrové, roz. Bonaventurové (1880–1952). Maturovala v roce 1963 na střední všeobecně vzdělávací škole v Praze. Rok po maturitě se živila jako asistentka režie a dramaturgie v Divadle Jiřího Wolkera. Poté vystudovala rusistiku, bohemistiku, romanistiku a srovnávací literaturu na Univerzitě Karlově. Doktorskou práci obhájila roku 1977. V letech 1972–1975 pracovala jako redaktorka v nakladatelství Odeon. V roce 1975 začala vědecky pracovat v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. Roku 1980 získala titul kandidát věd, v roce 1992 doktor věd.[3] V roce 2011 získala za svůj za román Vyvolávání Státní cenu za literaturu (jako teprve druhá žena v historii)[4], rok poté mezinárodní Cenu Franze Kafky.[5] V roce 2016 odešla do důchodu. Ve stejném roce obdržela cenu Magnesia litera v hlavní kategorii Kniha roku za román Točité věty.[6] Časopis A2 zařadil v roce 2020 její knihy Vyvolávání a Chvála schoulení do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.[7] Spolu s Milanem Kunderou a Václavem Jamkem byla jedinou, kdo má v tomto seznamu dvě knihy.

Jejím prvním manželem byl spisovatel Karel Milota.

Do české literatury vstoupila v roce 1964, když jí vyšla báseň v časopise Divoké víno. Tam také v roce 1971 publikovala i první prózu. Její beletristická i literárněvědná díla byla přeložena do více než deseti jazyků. V jejím díle, které je řazeno k postmoderně, je výrazná evokace tajuplné Prahy, fuksovská atmosféra, psychologické vykreslování postav, náznaky, metafory a alegorie. To vše činí její dílo kvalitním, není ale tím pádem tak snadno čitelné a uspokojí spíše náročného čtenáře. S jejím dílem prozaickým je propleteno i její dílo esejistické a teoretické, jímž do české literatury vstoupila ponejprv. Slovník české literatury po roce 1945 tuto spjatost popsal slovy: „Pro Danielu Hodrovou je charakteristické prostupování literárněvědné činnosti s tvorbou beletristickou. Mnohá témata a postupy, jimiž se zabývá jako teoretička, se objevují rovněž v jejích prózách: ať již jde o pojetí města jako subjektu či divadla, o typy ‚loutkovitých‘ postav, nebo o téma proměny a zasvěcení aj. (...) Její prózy a teoretické náhledy vzájemně korespondují především v chápání románu jako věčné oscilace mezi realitou a fikcí a v důrazu na sebepopírání žánru, na jeho sebereflexivnost.“[3]

Bibliografie

editovat
  • Podobojí, Severočeské nakladatelství, 1991
  • Kukly, Práce, 1991
  • Théta, Československý spisovatel, 1991
  • Město vidím..., Euroslavica, 1992
  • Perunův den, Hynek, 1994
  • Ztracené děti, Hynek, 1997
  • Trýznivé město, Hynek, 1999 (souborné vydání „pražské trilogie“, tedy románů Podobojí, Kukly a Théta)
  • Komedie, Torst, 2003
  • Vyvolávání, Malvern, 2010
  • Točité věty, Malvern, 2015
  • Ta blízkost, Malvern, 2019
  • Co přichází aneb Cesta na Kouzelný vrch, Malvern, 2024

Eseje a studie

editovat
  • Hledání románu, Československý spisovatel 1989
  • Prague : Visite privée, éd. du Chêne, 1991, francouzsky
  • Cité dolente: Le royaume d'Olsany, Robert Laffont, 1992, francouzsky
  • Das Wolschaner Reich : Citté dolente I., Ammann, 1992, německy
  • Román zasvěcení, H+H, 1993
  • Místa s tajemstvím, Koniasch Latin Press, 1994
  • Im Reich der Lüfte : Citté dolente II., Ammann, 1994, německy
  • Les Chrysalides, tableaux vivants, Robert Laffont, 1995, francouzsky
  • Theta : Citté dolente III., Ammann, 1998, německy
  • Pod dwiema postaciami, "Fundacja Anima 'Tygiel Kultury'", 2001, polsky. Překlad Leszek Engelking.
  • Citlivé město, Akropolis, 2006
  • Chvála schoulení. Eseje z poetiky pomíjivosti, 2011
  • Co se vyjevuje. Eseje o Adrieně Šimotové, 2015

V populární kultuře

editovat

Její romány jsou zmíněny jako jedna ze zbraní Saudruhových bojovníků v českém překladu parodie na Pána prstenů, Za pár prstenů (překlad Richard Podaný).[8]

Reference

editovat
  1. a b JEDLIČKOVÁ, Alice. Daniela Hodrová (5. 7. 1946 – 31. 8. 2024) [online]. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky, 2024-09-03 [cit. 2024-09-07]. Dostupné online. 
  2. ČTK. Zemřela spisovatelka Daniela Hodrová, držitelka Ceny Franze Kafky. České noviny [online]. 2024-09-01, rev. 2024-09-02 [cit. 2024-09-03]. Dostupné online. 
  3. a b Daniela Hodrová. Slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 
  4. Státní cenu za literaturu dostala Daniela Hodrová, teprve druhá oceněná žena. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2011-10-26 [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 
  5. Cenu Franze Kafky dostala Daniela Hodrová | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2012-05-24 [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 
  6. Magnesia Litera 2016: knihou roku je román Daniely Hodrové Točité věty | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2016-04-05 [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 
  7. Český literární kánon po roce 1989 - podzimní literární příloha A2. www.advojka.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. 
  8. Henry N. Beard, Douglas C. Kenney, Za pár prstenů, Talpress, Praha 2002, str. 186

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
  NODES