Dopravní plánování

Dopravní plánování souvisí s testováním, hodnocením, návrhem a umístěním dopravních objektů (všeobecně ulic, cest, cyklistických stezek a veřejné dopravy).

Modely a udržitelnost

Dopravní plánování od začátku vycházelo z racionálního plánovacího modelu, který obsahuje

definování cílů a úkolů,
identifikaci problémů,
tvorbu alternativ,
vyhodnocení alternativ,
tvorbu plánů.

Jiné modely plánování obsahují

racionální činitel,
vývoj orientovaný na tranzit,
postupné plánování,
organizační proces,
politické vyjednávání,
rozhodovací strategii a optimalizaci.

Od plánovačů se stále víc očekává multidisciplinární přístup, zejména pro zvyšující se důležitost environmetalismu. Například použití psychologie na přesvědčení řidičů k použití veřejné dopravy místo aut. Role dopravního plánovače se posouvá od technické analýzy k propagaci udržitelnosti přes integrované dopravní strategie. Například v Hanoji je rostoucí počet motocyklů odpovědný nejen za znečištění životního prostředí, ale i zpomalování ekonomického růstu. Dlouhodobý plán je redukovat provoz změnou územního plánu. Krátkodobý plán redukce provozu obsahuje ekonomické stimulace a atraktivní alternativy.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Transportation planning na anglické Wikipedii.