Emir Kusturica
Emir Kusturica (* 24. listopadu 1954 Sarajevo) je srbský[1] filmový režisér a hudebník původem z Bosny a Hercegoviny, žijící v Bělehradě.[2] Je také držitelem francouzského občanství.[3]
| Emir Kusturica | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. listopadu 1954 (70 let) Sarajevo  Jugoslávie |
| Alma mater | Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze Druga Gimnazija Academy of Performing Arts in Sarajevo |
| Povolání | herec, filmový producent, filmový režisér, scenárista, hudebník, kytarista, hudební skladatel, prozaik, producent, špión a režisér |
| Manžel(ka) | Maja Kusturica |
| Děti | Stribor Kusturica |
| Ocenění | Zlatá palma (1985) Cena za nejlepší režii v Cannes (1989) Zlatá palma (1995) César Award for Best Film from the European Union (2005) Cena Svetozara Ćoroviće (2013) medaile Za zásluhy  1. stupeň (2019)Stříbrný Lev |
| Webová stránka | new |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v roce 1954 v rodině bosenských muslimů v Sarajevu. Jeho otec Murat Kusturica pracoval jako novinář a jeho matka Senka (za svobodna Numankadić) byla sekretářkou na místním soudu. Sám Emir vyrůstal jako jedináček v muslimské sekulární rodině[4][5] na sarajevském předměstí Gorica. Minimálně do roku 2000 se považoval primárně za Jugoslávce.[6]
Studoval na pražské FAMU v ročníku Otakara Vávry. Dostal se tam na doporučení Bosny a Hercegoviny po svých úspěšných amatérských filmech. Kusturicův školní film Guernica ze 3. ročníku byl oceněn na karlovarském festivalu CILECT 1977. V rámci studia dále natočil krátké snímky Jedna část pravdy a Podzim. Školu absolvoval v roce 1978 a po návratu do Jugoslávie pracoval v sarajevské televizi. Tam natočil film Nevěsty přicházejí (Nevjeste dolaze), který vzbudil vlnu kritiky a byl následně cenzurován.[zdroj?] Jeho další film Bife Titanik byl inspirován povídkou Iva Andriće a získal ocenění na filmovém festivalu v Portoroži.
Spolu s několika dalšími filmaři, kteří studovali v Praze, dal vzniknout pojmu Pražská filmová škola, který se používá pro určité období a styl v jugoslávské kinematografii.
Na přelomu 80. a 90. let 20. století se přestěhoval do USA. Po nějakou dobu přednášel na Columbia Unviersity v New Yorku, kam došel na pozvání Miloše Formana.[zdroj?] Kvůli stěhování tak musel Kusturica dokončit natáčení svého filmu Dům k pověšení ve Spojených státech. V Americe natočil také film Arizona Dream. Tento film vyhrál dvě ceny na berlínském filmovém festivalu. Jeho film Otec na služební cestě byl oceněn na některých festivalech. V roce 1995 natočil film Podzemí (srb. Podzemlje, angl. Underground), který získal hlavní cenu na filmovém festivalu v Cannes. Film byl kritizován za prosrbský pohled na dějiny Balkánu po druhé světové válce a především rozpad Jugoslávie.
Známá je také jeho spolupráce s hudebním skladatelem Goranem Bregovićem, který složil hudbu k několika jeho filmům. Se svým synem Striborem hraje v srbské kapele No Smoking Orchestra, která vznikla původně z populární jugoslávské formace Zabranjeno pušenje (Kouření zakázáno).
V roce 2004 dokončil film Život je zázrak, který popisuje život na malé vesnici během války v Bosně a Hercegovině. Vhodné místo k natáčení filmu zvolil Kusturica na muzeální trati Šarganska osmica na jihozápadě Srbska. Film patřil k nejdražším v srbské filmové produkci. V uvedené lokalitě nechal vzniknout i tradiční resort Drvengrad, který představuje tradiční srbskou kulturu a má být symbolem boje proti globalizaci a kapitalismu. V Drvengradu pořádá také různé filmové festivaly a setkání.
V roce 2005 konvertoval na pravoslaví (původně byl sekulárním muslimem) a přijal druhé jméno Nemanja.
V roce 2005 se spolu podílel na filmu Neviditelné děti. Jedná se o sedm krátkých příběhů, nesoucí názvy Tanza, Cikánský blues, Ježíšovy děti Ameriky, Bilu a Joao, Jonathan, Ciro, Sung-Sung a Malá kočka natočilo je sedm významných režisérů různého náboženství a ras z různých zemí. (Další tvůrci Mehdi Charef, Spike Lee, Kátia Lund, Jordan Scott, Ridley Scott, Stefano Veneruso, John Woo atd.)
V roce 2008 představil vlastní dokumentární film o Diegu Maradonovi.[7]
V roce 2016 Představil v Benátkách nový film Na mléčné dráze (Na mlečnom putu) Film se odehrává na pozadí války. Získal zlatého lva jako nejlepší film festivalu.
V roce 2016 vyšla v českém překladu jeho kniha Cizinec v manželství (orig. 'Sto jada').
Politické názory a veřejné postoje
editovat
S rozpadem Jugoslávie se z režiséra Kusturicy v jeho rodném městě Sarajevu stal veřejný nepřítel, když podpořil Vojska Republiky srbské, která tehdy Sarajevo obléhala a prováděla etnické čistky v Bosně. Později v rozhovoru pro francouzský list Le Monde, Kusturica tvrdil, že za ostřelování Sarajeva je zodpovědná Evropská unie a ze zahájení války obvinil bosenského prezidenta Aliju Izetbegoviče.[8]
Na adresu Vladimíra Putina řekl v roce 2012: "Kdybych byl Angličan, byl bych zásadně proti Putinovi. Kdybych byl Američan, dokonce bych s ním bojoval, ale kdybych byl Rus, volil bych ho".[9]
Kusturica se v květnu 2012 v Kremlu zúčastnil Putinovy třetí prezidentské inaugurace. Vyjádřil podporu ruské anexi Krymu v roce 2014.
V roce 2016 Putin udělil Kusturicovi Řád přátelství za jeho "příspěvek k posílení přátelství mezi národy a za propagaci ruského jazyka a kultury v zahraničí".[10] Kusturica poděkoval Putinovi rusky.[8]
V dubnu 2022 Kusturica podepsal petici vyzývající Srbsko, aby po ruské invazi na Ukrajinu neuvalovalo na Rusko sankce, přičemž petice argumentuje tím, že spojenectví mezi ruským a srbským lidem je jedinou zárukou zachování územní celistvosti Srbska.[11]
Filmografie
editovat- Guernica, 1. cena na Festivalu studentských filmů Karlovy Vary (1978)
- Vzpomínáš na Dolly Bell? (Sjećaš li se Doli Bel), Zlatý lev na Filmovém festivalu v Benátkách (1981)
- Otec na služební cestě (Otac na službenom putu), (1985)
- Dům k pověšení (Dom za vešanje), Cena za režii na Filmovém festivalu v Cannes, (1989)
- Arizona Dream, Stříbrný medvěd na Filmovém festivalu v Berlíně, (1993)
- Underground, Zlatá palma na Filmovém festivalu v Cannes, (1995)
- Černá kočka, bílý kocour (Crna mačka, beli mačor), Stříbrný lev za režii na Filmovém festivalu v Benátkách, (1998)
- Život je zázrak (Život je čudo), (2004)
- Závěť (Zavet), (2007)
- Na mléčné dráze (Na mliječnom putu), (2016)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Kusturica: Srbija je moja otadžbina (Kusturica: Serbia is My Homeland) [online]. B92, 19 January 2014 [cit. 2014-01-19]. Dostupné online.
- ↑ http://www.nytimes.com/2005/05/08/magazine/08EMIR.html?pagewanted=all
- ↑ http://www.serbia.com/emir-kusturica-artist-builder-and-anti-globalist/
- ↑ KUSTURICA, Emir. Personal Diary of Emir Kusturica, 1994. Politika. 31 July 2015. Dostupné online [cit. 31 July 2015].
- ↑ Jean-Marc Bouineau, Le Petit Livre d’Emir Kusturica, éditions Spartorange, 1993 (ISBN 2-9506112-2-2), chapter "Nostalghia"
- ↑ "New York Times">Dan Halpern. The Misdirections of Emir Kusturica. [s.l.]: [s.n.], 2005. Dostupné online. S. 2..
- ↑ Článek na portálu jutarnji.hr (chorvatsky)
- ↑ a b KUSTURICA "SPASIBO" TO PUTIN: Russian President awarded Serbian director (PHOTO) (VIDEO). Telegraf.rs [online]. [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (srbsky)
- ↑ Serb Director Kusturica Wants 'Evolution' for Russia | Society | RIA …. archive.ph [online]. 2012-07-07 [cit. 2022-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-07.
- ↑ Serbian Kusturica Stumps For Putin Ahead Of World Cup. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Peticija v protiuvođenja Rusiji [online]. [cit. 2022-03-19]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Emir Kusturica na Wikimedia Commons 
Osoba Emir Kusturica ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emir Kusturica
