Ernst Gombrich
Sir Ernst Hans Joseph Gombrich (30. března 1909 Vídeň – 3. listopadu 2001 Londýn) byl britský teoretik a historik umění rakouského původu, který pracoval hlavně ve Warburgově ústavu. Jeho nejznámější dílo je „Příběh umění“.
| Ernst Gombrich | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Ernst Hans Josef Gombrich |
| Narození | 30. března 1909 Vídeň |
| Úmrtí | 3. listopadu 2001 (ve věku 92 let) Londýn |
| Povolání | historik umění, spisovatel, profesor, estetik a historik |
| Alma mater | Vídeňská univerzita Tereziánská akademie ve Vídni |
| Témata | teorie umění, dějiny umění a populárně-naučná literatura |
| Ocenění | Erasmova cena (1975) Hegelova cena (1976) Čestný odznak Za vědu a umění (1984) Balzanova cena (1985) Cena města Vídně za humanitní vědy (1986) … více na Wikidatech |
| Děti | Richard F. (Richard Francis) Gombrich |
| Příbuzní | Dea Forsdyke[1] (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se ve vzdělané židovské rodině, otec byl advokát a matka pianistka, žačka A. Brucknera. Po maturitě na vídeňském Teresianu studoval v letech 1928-1933 dějiny umění ve Vídni s kratším pobytem v Berlíně, kde navštěvoval přednášky psychologa W. Köhlera o pokusech s lidoopy. Zájem o vztah mezi uměním a psychologií ho pak provázel po celý život. Promoval prací o manýristické vile Palazzo Te v Mantově. Roku 1935 poprvé vydal „Malé dějiny světa“, které pak vyšly ještě mnohokrát a v různých jazycích. V roce 1936 emigroval do Londýna, kde pracoval v knihovně nadace Aby Warburga, která se tam právě přestěhovala z Hamburku. Téhož roku se oženil s pianistkou Ilse Heller a měl s ní syna.
Za války pracoval pro BBC a monitoroval německé vysílání. Když v dubnu 1945 zaslechl, že rozhlas vysílá Brucknerovu smuteční symfonii, správně uhodl, že Hitler je mrtev a zprávu jako první předal W. Churchillovi. Za války se také spřátelil s dalšími vídeňskými emigranty, zejména s Karl Popperem a F. von Hayekem. V listopadu 1945 se vrátil do Warburgova ústavu, kde přednášel o klasické tradici a jehož byl pak v letech 1959-1972 ředitelem. Roku 1960 byl zvolen členem British Academy, 1966 dostal Řád britského impéria a 1972 byl povýšen do šlechtického stavu.
Význam
editovatGombrichův originální přístup k umění spočíval jednak v tom, že se snažil omezovat libovůli v jeho interpretacích, jednak hledal spojnice mezi dějinami umění, tvarovou psychologií a dalšími sousedními obory. Jeho „Příběh umění“ je dodnes oblíbený úvod do dějin umění. V dalším díle Art and Illusion („Umění a iluze“) se snažil ukázat, že působení obrazu je vždy iluzí, kterou je třeba stále znovu testovat a korigovat jako v laboratoři. Kniha The Sense of Order („Smysl pro řád“) je věnována dekorativnímu umění a ornamentu. Věnoval se také karikatuře, výtvarnému odkazu antiky, renesanci a mnoha dalším tématům.
Od 50. let se stavěl kriticky k modernímu umění a odmítal neustálou honbu za inovacemi a novinkami. Odmítal relativistický názor, že umělecké dílo je cokoli, co se za ně prohlásí (Marcel Duchamp), a snažil se ukázat, s jakým úsilím mnoho moderních umělců hledalo nějaké nadosobní zakotvení pro svoji práci. Nesdílel jejich návraty k platonismu, ale byl přesvědčen, že umění nutně potřebuje jakousi představu dokonalosti. Má-li dílo divákovi něco přinést, nestačí aby je jen nepředpojatě pozoroval. Musí se dokonce umět zdržet kritiky a oddat se mu se spontánní náklonností a láskou.[2]
Gombrich také odmítal představu oddělené „židovské kultury“ a pokládal ji za vynález nacistů. Vysvětluje, jak se stalo, že Židé v moderní době v řadě intelektuálních oborů tak vynikali, ale odmítá je oddělit od společného kmene humanismu.[3]
Vyznamenání
editovat
Čestný kříž Za vědu a umění I. třídy (1975, Rakousko)[4]
Pour le Mérite za vědu a umění (1977)
komandér Řádu britského impéria (1966)
Řád Za zásluhy (15. února 1988)
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- E. Gombrich, Umění a iluze. Praha: Odeon 1985
- E. Gombrich, Příběh umění. Praha: Argo 1997, 2001, 2010 dotisk
- E. Gombrich, Malé dějiny světa. Praha: Aurora 1999
- E. Gombrich, Stručné dějiny světa pro mladé čtenáře. Praha: Argo 2007, 2013
Reference
editovat- ↑ Německá národní knihovna: Gemeinsame Normdatei. Dostupné online. [cit. 2024-01-28].
- ↑ Die Krise der Kulturgeschichte. Stuttgart: Klett-Cotta 1999, str. 130.
- ↑ Jüdische Identität und jüdisches Schicksal. Wien: Passagen Verlag 1997, ISBN 3-85165-292-4.
- ↑ 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, S. 427 Dostupné online
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernst Gombrich na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ernst Gombrich
- (anglicky)
- The Gombrich Archive
- BBC Radio 4 interview about A Little History of the World
