Evaluace

systematické posouzení hodnoty, kvality či významu nějaké entity
Tento článek je o vyhodnocení obecně. O pojmu ze socio-psychologie pojednává článek Evaluace (psychologie).

Evaluace (z fr. évaluer, vyhodnotit), hodnocení, je systematické posouzení kvality a hodnoty, popř. významu určitého objektu. Obvykle se vztahuje k tzv. programové evaluaci jako sociálněvědní aktivitě zaměřené na sběr, analýzu, interpretaci, syntézu a sdělování informací o činnosti a efektivitě veřejných politik a programů.[1] Evaluace však může mít také povahu evaluačního výzkumu, který je více orientovaný na samotný proces evaluace (je pro něj objektem studia), založený na teorii, často bývá iniciován samotným badatelem a může obsahovat cíle s hodnoceným programem nesouvisející.

Evaluaci se zakládá na důkladném sběru informací a na jejich odborném zpracování s cílem získat spolehlivé podklady pro případná rozhodnutí. Tato užitečná zpětná vazba může mít v různé fázi politiky nebo programu různou podobu. V době, kdy vyvstane potřeba určitý problém řešit, poskytuje evaluace informace pro počáteční uvažování o možnostech řešení a přispívá tak k výběru a formulaci konkrétního programu. Tato plánovací (také preformativní) fáze je označovaná jako ex-ante evaluace a jejím účelem je popsat problém, analyzovat potřeby a jejich naplňování, posoudit logiku plánované intervence a podmínky implementace programu (jeho proveditelnost).

V průběhu implementace zvoleného programu poskytuje evaluace informace o jeho organizaci a fungování (monitoring) a posléze také o prvotních výsledcích a efektech. Tato procesní (formativní) fáze je obvykle označována jako mid-term evaluace a získané informace o vnitřních procesech, využití zdrojů, zapojení cílových skupin apod. umožňují reagovat na případné problémy programu ještě v jeho průběhu a provádět průběžné korekce.

A konečně může mít užitečná zpětná vazba podobu informace o střednědobých až dlouhodobých výsledcích a efektech programu, často již po skončení financování hodnoceného programu (udržitelnost). Tyto informace lze také kombinovat například s informacemi o nákladech vynaložených na daný program. V této fázi hovoříme o ex-post evaluaci, jejímž účelem může být nejenom prosté srovnání dosažených výsledků s cíli programu. Žádoucí je také posouzení všech efektů (zamýšlených i nezamýšlených) v jejich úplnosti, tj. zda negativní efekty programu nepřevážily ty pozitivní.[2]

Evaluace poskytuje především vhled do programu, který je nezbytným základem pro jeho pro racionální management a plánování a zároveň předpokladem pro další naplnění dalších funkcí evaluace. Těmi jsou kontrola programu (právní, politická, ekonomická, správní), zajištění legitimity programu a rozvoj programu. Protože evaluace obvykle souvisí s připravovaným nebo očekávaným rozhodováním, musí čelit různým, často protichůdným tlakům a dílčím, skupinovým zájmům. Zároveň je zde nebezpečí zneužití domněle objektivních informací k prosazení těchto zájmů. V tomto smyslu mohou zaujaté a tedy nepravdivé evaluace sloužit jako zástěrka pro politická rozhodnutí.

Druhy evaluací

editovat

Evaluace lze rozlišovat podle toho,

  • zda má sloužit:
    • vědeckým účelům a týká se tedy například účinnosti metod a prostředků,
    • anebo spíše praktickým' účelům a týká se tedy konkrétního procesu, instituce a podobně;
  • kdo ji provádí a jaké si přitom stanovil cíle:
    • ten, kdo má rozhodovat, například majitelé firmy, vedení resortu a podobně;
    • hodnocená instituce sama, autoevaluace;
    • nezávislá instance, tisk, občanské sdružení;
  • ve které fázi se evaluace provádí:
    • plánovací evaluace (při plánování, resp. před započetím procesu/projektu, někdy označována též jako ex-ante evaluace)
    • formativní evaluace (v průběhu realizace procesu/projektu, někdy označována též jako průběžná či interim evaluace)
    • sumativní evaluace (souhrnné zhodnocení po ukončení procesu/projektu, někdy označována též jako ex-post evaluace)
  • na jaký druh informací se evaluace zaměřuje:

Evaluační metody a techniky

editovat

Při evaluaci se využívá široká škála kvantitativních i kvalitativních metod a technik, například:

Klíčovým momentem evaluace je zajištění nestranného a věcného zhodnocení, přiměřené přisouzení váhy jednotlivým informacím, výzkumům atd., včetně sestavení hodnotícího sboru odborníků.

Reference

editovat
  1. ROSSI, Peter, H.; LIPSEY, Mark, W.; FREEMAN, Howard, E. Evaluation: A Systematic Approach. Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 2004. Dostupné online. ISBN 9780761908944. 
  2. NEKOLA, M. (2013). Východiska evaluace veřejných politik a programů. In F. OCHRANA a kol., Hodnocení efektivnosti veřejných výdajových programů (pp. 13–22). Praha: Wolters Kluwer.

Literatura

editovat
  • Průcha J., Pedagogická evaluace: hodnocení vzdělávacích programů, procesů a výsledků. Brno: Masarykova univerzita, 1996 – 166 s. ISBN 80-210-1333-8
  • Smutek M., Evaluace sociálních programů. Hradec Králové: Gaudeamus, 2005 – 132 s. ISBN 80-7041-811-7
  • Viktorová – Pělucha, Uplatnění a evaluace předvstupní pomoci EU ve venkovských oblastech České republiky v kontextu vývoje zeměděkské a venkovské politiky v Evropě. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005 – 113 s. ISBN 80-86729-21-4
  • Nekola, M. Monitoring a evaluace realizovaných politik. In Veselý A.- Nekola. M. (Eds.), Analýza a tvorba veřejných politik: přístupy, metody a praxe. Praha: SLON, 2007.
  • Remr, J. Srovnání vybraných přístupů k realizaci evaluací. Evaluační teorie a praxe. Praha: Institut evaluací a sociálních analýz. 2013, 1(1): 27-49, ISSN 2336-1158

Externí odkazy

editovat
  NODES
Idea 1
idea 1
mac 11
os 31
text 2