Filémón (básník)
Filémón (řecky Φιλήμων, asi 365/360 př. n. l. – 264/263 př. n. l.)[1] byl starořecký básník a dramatik, skladatel komedií.
| Filémón ze Syrákús | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Φιλήμων |
| Narození | 365/360 př. n. l. ? Syrákúsy (Sicílie), méně pravděpodobně Soloi v Kilíkii (nyní v Turecku) |
| Úmrtí | 264/263 př. n. l.? (téměř 100 let) Athény |
| Povolání | básník, dramatik |
| Národnost | řecká |
| Žánr | komedie |
| Děti | Filémón Mladší, dramatik |
| Vliv na | Plautus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se pravděpodobně v letech 365/360 př. n. l. Údaje o jeho původu nejsou jednotné. Většinou se soudí, že pocházel ze Syrákús[2] [3] na Sicílii, ale jiný starověký zdroj uvádí jako jeho rodiště Soloi v Kilíkii.[1] [4]
Na athénském jevišti působil od roku 330 př. n. l.[5] Po Menandrovi byl nejvýznamnějším představitelem tzv. nové atické komedie; v roce 327 př. n. l. zvítězil o Dionýsiích, třikrát vyhrál o Lénajích. V roce 307/306 př. n. l. se stal athénským občanem.[4]
Nějakou dobu údajně pobýval na dvoře Ptolemaiovců v Alexandrii.[1] Zemřel ve vysokém věku,[5] bylo mu téměř sto let (264/263 př. n. l.).
Dílo
editovatSložil 97 komedií, z nichž se žádná nedochovala. Částečně se zachovaly názvy (známe 64 titulů) a více než 200 zlomků.[4] Některé z nich ale mohou být dílem Filémóna Mladšího, jeho syna, který byl též dramatikem a složil 54 komedií.[5]
Filémónovy hry oplývaly jadrným vtipem a byly velmi oblíbené.[6] Drsný humor jeho komedií byl často příčinou Filémónova vítězství nad jemnějším Menandrem.[1]
Římský dramatik Plautus užil několika jeho her jako předlohy pro své komedie. Zpracováním Filémónových komedií jsou Plautovy hry Mercator, Trinummus [Trojgroš] a Mostellaria [Komedie o strašidle].[4]
Je třikrát lépe zvířatům, jimž dán
přec není rozum, žádné otázky
a jiné zbytečnosti – zákonem jim
je přirozenost vlastní; jen lidem však
je život víc, než může člověk snést –
ten otrok představ, tvůrce zákonů.Filémón[7]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 232.
- ↑ ŚWIDERKOVÁ, Anna. Tvář helénistického světa: od Alexandra Velikého do císaře Augusta. 1. vyd. Praha: Panorama, 1983. 401 s. cnb000007874. S. 39.
- ↑ BAHNÍK, Václav, ed. et al. Slovník antické kultury. [1. vyd.]. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. cnb000160204. S. 213.
- ↑ a b c d CANFORA, Luciano. Dějiny řecké literatury. Překlad Dagmar Bartoňková. Vyd. 1. Praha: KLP, 2001. 893 s. ISBN 80-85917-69-6. S. 519.
- ↑ a b c Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 9. díl. V Praze: J. Otto, 1895. 1037 s. cnb000277218. S. 198.
- ↑ SVOBODA, Ludvík ed. a kol. Encyklopedie antiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1973. 744 s. cnb000127564. S. 194.
- ↑ THOMSON, George Derwent. O staré řecké společnosti. II, První filosofové. Překlad Soňa Nová a Zora Wolfová. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1958. 354 s. cnb000448806. [Citovaný text je na str. 223–224.]
Literatura
editovat- BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 232.
- CANFORA, Luciano. Dějiny řecké literatury. Překlad Dagmar Bartoňková. Vyd. 1. Praha: KLP, 2001. 893 s. ISBN 80-85917-69-6. S. 519.
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 9. díl. V Praze: J. Otto, 1895. 1037 s. cnb000277218. S. 198. Dostupné online
Externí odkazy
editovat
Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Philemon ve Wikizdrojích (anglicky)
